DIMMU BORGIR - Grand Serpent Rising
Pre kariéru popularizátorov black metalu DIMMU BORGIR bol veľkým míľnikom odchod Galdera v roku 2024, ktorý pravdepodobne naplno otvoril brány k zostaveniu aktuálnej novinky po dlhých rokoch hiatusu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pre kariéru popularizátorov black metalu DIMMU BORGIR bol veľkým míľnikom odchod Galdera v roku 2024, ktorý pravdepodobne naplno otvoril brány k zostaveniu aktuálnej novinky po dlhých rokoch hiatusu.
Ubehlo 8 rokov subtílneho čakania na nový materiál, nakoľko som jediných protagonistov žánru britského viktoriánskeho black metalu už považoval za mŕtvu relikviu minulosti.
1914 sa v košickom Collosseu predstavili naposledy pred tromi rokmi a už vtedy sme všetci dúfali, že sa Ukrajine a svetu podarí v dohľadnom čase zlomiť odpornú ruskú agresiu.
Opulentný album, presne ako sa od avantgardných Britov po rokoch dalo čakať. Podivné hudobné štruktúry miešajúce postmodernu s atmosférou viktoriánskej dekadentnosti, ktorým dominujú husle, vytvárajú temný, emotívne pôsobiaci hudobný celok.
Kto by pod týmto názvom čakal kvalitný doom/black metal s dominantným éterickým ženským vokálom? Koncept plný zvláštnej introspektívnej atmosféry, ktorý v prospech popularity taká Amalie Bruun (MYRKUR) opustila, tu definuje nové zaujímavé rozmery.
Viac elektroniky brutality a rýchlosti na ďalšej nahrávke v pevnom ráme z čierneho kovu, ktorú je v dlhej kariére kapely možné bez problémov zaradiť na vrchol. Kapela sa ženie do ďalej extrémov a nachádza v nich nové prekvapivé tvary. Skvelé.
Nie, že by to tento album až tak potreboval, ale remaster k tridsiatemu výročiu je fajn oslavou. Unikátna fúzia atmosférického black a thrash metalu s výnimočnou rytmikou Proscriptora dostáva nový obzor. Pre mňa aj dnes jeden z vrcholov tvorby ABSU.
Najkomplexnejší najambicióznejší album v diskografii kapely. Skvelý zvuk, premyslený koncept, atmosféra, masívne množstvo inštrumentálnych úrovní a rôznych detailov v pestrej fúzii žánrov je však náročné vstrebať. OPETH sú proste späť v najlepšej forme.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
Japonští vetgeráni ani po třech dekádách nepřestávají překvapovat. Kombinují black metalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy v podobě, která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.





