Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BLUT AUS NORD jsou dlouhodobě plodným fenoménem. Některé jejich desky mohou posluchači vzájemně splývat, ale vždy si zasloužili ocenění svých kvalit a originality, a to nejen s ohledem na to, že BLUT AUS NORD jsou zcela nezaměnitelní. Jenže v posledních letech mi pořád vrtalo hlavou, že by to chtělo nějaký zásadnější impuls směrem k posunu celkového vyznění BLUT AUS NORD. A ten přišel na splitku "Codex Obscura Nomina", které si BLUT AUS NORD střihli napůl s ÆVANGELIST. Těžký temný rytmický pulzující podmanivý industriál s utlumenými kytarami a se zachovanou svébytnou melodikou, kdy se např. při "Infra-Voices Ensemble" před očima míhají obrazy z diskotéky v Sionu zachycené v "Matrix Reloaded".
Následující řadovka "Deus Salutis Mae" byla proto díky návratu k jejich typickému vyznění (v případě BLUT AUS NORD ovšem v obrovských uvozovkách) relativním zklamáním. Pak se ovšem zjevily zprávy o chystaném albu projektu Vindsvala a W.D. Felda nazvaném YERUŠELEM a modří už jsme tušili, co asi čekat.
Bohužel "The Sublime" se rozjíždí velmi zvolna až ospale, je rozevlátější, vzdušnější a chtělo by se říct i veselejší než vzpomínané splitko, i když totožnost původců je evidentní. První půlka "The Sublime" taktéž často evokuje klidnější pasáže sedmičkového triptychu (hlavně "Cosmosophy") BLUT AUS NORD.
Pořádná dávka energie začně z desky prýštit díky prudce vyhřeznuvšímu chytlavému godfleshovskému riffu až od páté "Joyless" a následující "Triiiunity", která vytáhne nahoru basu, jež pak dominuje až do konce.
"The Sublime" tedy uvozuje formální rozdělení tvorby jmenované tvůrčí dvojice, kdy nálepkou YERUŠELEM bude opatřována muzika, která je oproti BLUT AUS NORD více "shoegazing industrial" s výraznými nosnými beaty, potlačenými vokály, trance feelingem a s přiznaným odkazem na dílo pionýra Broadricka. Ovšem těch styčných prvků se mezi oběma značkami patrně bude nacházet stále plno. Pokud tedy jmenované kreativní duo shledá linku YERUŠELEM životaschopnou, k čemuž směřuje informace, že nová deska se začne chystat v září tohoto roku.
Škoda toho rozbehu nahrávky. Myslím že keby vynechajú začiatok albumu a druhú polovicu strihnú na splitku spolu s Godflesh bolo by to lepšie. Ale zvedavý som na pokračovanie (teda ak dáke bude).
Alice Cooper na speedu, flambovaný industriálním metalovým plamenem a dochucený špetkou gotiky a koženého a lakovaného fetiše. Jako hlavní menu vynikající, obzvlášť s tou spoustou poctivých hitovek na čele s pochodovou "When The Devil Commands".
Jsem u třetího dílu a začínám chápat, proč to má pověst nejnávykovějšího seriálu posledních let. Fascinuje mě kolik témat se sem podařilo sofistikovaně propašovat.
Je to krásne. Neexistuje iná kapela, ktorá by na starších albumoch drtila napríklad thrash v štyle VOIVOD a teraz ohurovala svojím vlastným soundtrackom k seriálu Love Boat. A ešte to aj celé dáva zmysel. Úžasné.
Tahle parta je úkaz vskutku svérázný. Pocta DEATH bez kompromisů a s evidentní snahou o dobový zvuk a produkci možná trochu překvapivě funguje i potřetí. A opět je to o ranější formě daného vzoru, i když se možná čekal posun. Ale nevadí, stále to šlape.
Vlastně ani nevím proč mi doposud jejich muzika příliš nešmakovala. Novinka asi nepřináší mnoho změn, ale u mě si to pěkně sedlo. Black jako nedílná kulisa a různé rockové a folkové vlivy kolem pak dotvářejí zvláštní a neopakovatelnou náladu. I posedmé.
Po delší době šíleně nabouchaná nahrávka, u které nemám pocit samoúčelnosti. Tento zhudebněný chaos má prostě hlavu, patu i vtip a ten saxofon zde rozhodně není jen do počtu. Země původu pro mě dost problematická, ale takovouto hudbu nemůžou hrát šmejdi!