SADNESS - Spring 2025
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zlatá kalifornská mládež dobýja svojou brutálnou muzikou Európu! Presne pred rokom som na tomto mieste oslavoval chlapcov zo SUICIDE SILENCE, v týchto dňoch k nám na značke Lifeforce Recors prichádza zázrak menom THE FACELESS, ktorý svoj druhý radový album „Planetary Duality“ vydal v Štátoch už na sklonku minulého roka. Okrem rovnakého pôvodu majú tieto kapely spoločných viacero poznávacích znamení. V oboch prípadoch ide o beťárikov tesne po dvadsiatke, ktorí očividne celú pubertu trávili v skúšobni – naozaj nie je normálne, aby niekto v tomto veku tak dobre ovládal svoj hudobný nástroj. Obe kapely sa priam vyžívajú v tých najextrémnejších formách gitarovej muziky – deathcore v prípade SUICIDE SILENCE, technický brutal death metal v podaní THE FACELESS. A čo je v tejto chvíli najdôležitejšie – obe formácie budeme vidieť naživo v lete na festivale Brutal Assault!

THE FACELESS žnú zaslúžené ovácie a pochvaly zo všetkých možných strán. Fanúšikovia technického kovu smrti, fajšmekri, znalci, kolegovia z iných kapiel – veľavravná je účasť na turné po boku veľkých mien ako NILE, NECROPHAGIST, DECAPITATED, THE BLACK DAHLIA MURDER, alebo v týchto dnoch aktuálne CYNIC a MESHUGGAH. THE FACELESS sú v kurze, zaslúžene oslavovaní ako žiarivá súčasnosť a nádejná budúcnosť svetového death metalu.

Základom všetkého je ohromujúci talent a inštrumentálna vyspelosť. Len tak môžu THE FACELESS vo svojej tvorbe vychádzať z experimentálneho death metalu reprezentovaného na začiatku deväťdesiatych rokov legendami ATHEIST a CYNIC. Sotva však poprú aj svoju záľubu v brutálnom death metale (pochopiteľne) amerického strihu – s citom pre melódiu a technicky dokonale zvládnuté gitarové sóla môžu hrdo súperiť so stálicami z DECREPIT BIRTH, ktorí to vlani svojou fantastickou doskou „Dimishing Between Worlds“ vyhrávali na všetkých frontoch. Ak máte radi inštrumentálne namakaných šialencov NECROPHAGIST, budete pri počúvaní tohto albumu pizúkať blahom – s tým malým rozdielom, že THE FACELESS dávajú horde okolo Muhammeda Suiçmeza riadne nafrak už spomínaným citom pre silné melodické momenty, chytľavosť a vokálnu pestrosť. Výborný zvuk a tučne nasekané gitarové riffy, šokujúco šantiace bicie – niet divu, že po nich MESHUGGAH siahli pri zostavovaní svojej aktuálnej koncertnej šnúry. Lepších a originálnejších ctiteľov svojho odkazu by len ťažko hľadali. Melodický spev, vokodér v štýle CYNIC, zaujímavé klávesové medzihry – ako keby chceli THE FACELESS čo najviac podčiarknuť textovú náplň svojej tvorby. Mimozemšťania naozaj nie sú (snáď s výnimkou švédskych veteránov HYPOCRISY) v death metale frekventovanou témou. Že sa dá tradičná blasfémia podať naozaj sofistikovane v štýle sci-fi, o tom svedčí skladba „Xeno Christ“. Ježiš Kristus ako mimozemšťan inplantovaný do lona Panny Márie... no, veď som v úvode písal, že šarvanci majú tesne po dvadsiatke.

Moju maličkosť THE FACELESS svojím novým albumom doslova odstrelili na prvé počutie. Ak podobne vystrájajú aj na koncertných pódiách, máme sa v lete na čo tešiť!
Ježiš Kristus bol mimozemšťan!
9 / 10
Michael Keene
- gitara, vokodér, spev
Derek Rydquist
- spev
Brandon Giffin
- basgitara
Steve Jones
- gitara
Lyle Cooper
- bicie
Matthew Blackmar (ako hosť)
- klávesy
1. Prison Born
2. The Ancient Covenant
3. Shape Shifters
4. Coldly Calculated Design
5. Xeno Christ
6. Sons Of Belial
7. Legion Of The Serpent
8. Planetary Duality I: Hideous Revelation
9. Planetary Duality II: A Prophecies Fruition
In Becoming A Ghost (2017)
Autotheism (2012)
Planetary Duality (2009)
Akeldama (2006)
Demo (2006)
Datum vydání: Úterý, 11. listopadu 2008
Vydavatel: Lifeforce Records
Stopáž: 31:42
Produkce: Michael Keene
Tři roky stará debutová deska "Akeldama" budiž zapomenuta, a to i přesto, že se rovněž jednalo o vskutku interesantní záležitost. Již tam bylo patrné, že THE FACELESS jsou více než slušní instrumentalisté, leč zatím v žádném případě tolik vyzrálí skladatelé. Jistě, "Akeldama" měla spoustu tváří, poloh i nálad, leč zatím na sebe navrstvených bez zjevného systému. Před třemi roky nám americká sestava odkryla instrumentální trumfy, na "Planetary Duality" je jen potvrzuje a ještě navíc přidává trumfy skladatelské.
(na závěr si jen neodpustím malou poznámečku a prohodím něco o tom, že NECROPHAGIST cit pro melodické momenty rozhodně mají, a to tak, že více než dostatečný)
Z mého pohledu ještě o něco lepší záležitost, než včera zde recenzovaní OBSCURA. Mladíci THE FACELESS bodují zručnou instrumentací, zřetelnými odkazy ke tvorbě CYNIC a posluchačsky atraktivním dávkováním melodických partů, které se střídají s riffově natlakovanými jízdami. Půlhodinka, která v žádném případě nenudí.
Tohle je určitě jedna z těch správných cest, která by měla oddálit uvíznutí death metalového žánru v ghettu vlastní zakonzervovanosti.
Nadhera, dolezity bod v ramci mojho zvazovania navstevy brutalu.
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Udělat dokument o vzniku vlastní poslední desky a k tomu přidat ještě samostatný soundtrack, to už chce kus odvahy. Denverští se však ničeho nebojí a servírují nám kosmický ambient coby pastorální protiváhu k „Absolute Elsewhere“. Citlivé a meditativní.
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Celá léta si říkám, proč se tak výborný interpret nedá dohromady i s dobrým skladatelem. Takový hlas a takové mrhání talentem! Četní hosté tu nahrávku možná zpestří, ale nezachrání. Je to opět jen hezky zhudebněná a ve studiu vyšperkovaná nuda.
Skotské duo navařilo naprosto pohlcující a opojnou synťákovou mlhu, ve které cítíte ambient, downtempo i psychedelické vlivy v nejasných tvarech, které mě nepřestává bavit objevovat a obdivovat.
Nielen BESNOU je súčasný slovenský black metal živý. Novinka rozhľadených Stredoslovákov určite rozbúri mútne vody domácej scény. Je to sofistikované, má to hĺbku, temnotu a hnev; slovenské aj anglické texty a super zvuk. Prudko počúvateľné dielo!





