Příznivcům tvrdší technicko-progresivní metalové varianty doporučuji nyní zbystřit, neboť „A Perfect Absolution“ je v tomto oboru pecka! GOROD se po personální revitalizaci absolvované v letech 2009 a 2010 posunuli o světelné roky vpřed, a jakkoli se jejich starší tvorba zdála vymakaná, tak věřte, že dnes vedle novinky vypadají alba „Neurotripsicks“ nebo „Process Of A New Decline“ jako dema začínající kapely.

GOROD opustili tradiční tech-death model, jak jej známe třeba v podání THE FACELESS nebo SPAWN OF POSSESION, a vydali se trochu jinou cestou. Nový materiál je stále instrumentálně náročný, ale zároveň proti starším nahrávkám mnohem více výrazný až chytlavý. Kapela se již tolik nesoustředí na přehrávání složitostí a snaží se spíše do deathmetalového hromobití včlenit motivy, které nejsou v tomto stylu běžné a často ani metalové. Alternativa, thrash, heavy metal, jazz, rockové melodie nebo klasický prog se na albu potkávají s drtivou brutalitou a výsledek je prostě a jednoduše úžasný.

To, že se Francouzi rozhodli obsáhnout širší hudební prostor, ale neznamená, že by vyměkli. „A Perfect Absolution“ je stále dostatečně tvrdé a velmi rychlé album. Konkrétně třeba „Birds Of Sulphur“ nebo „The Axe Of God“ patří určitě mezi ty historicky vůbec nejpřísnější skladby souboru, ale stejně jako ve většině ostatních se i u nich v nestřeženém okamžiku objeví moment, který nemá s death metalem moc společného a zásadním způsobem upravuje celkový dojem.

GOROD si při komponování nového materiálu zcela zjevně nelámali hlavu s tím, jak na výsledek zareaguje ortodoxní deathmetalový fanoušek a momentů, kdy koketují s alternativou či rockovým melodičnem, je zejména v druhé polovině desky opravdu hodně. Takovou „5000 At The Funeral“ nebo „Varangian Paradise“ lze termínem death označit už jen opravdu stěží, ale kupodivu to neznamená problém, neboť kapela aktuálně zvládá s přehledem jak brutalitu, tak i vstřícnější hudbu a album i přes svoji různorodost stále neskutečně „jede“. 

Trochu se mi v této souvislosti vybavují BETWEEN THE BURIED AND ME a jejich poslední diktát „The Parallax: Hypersleep Dialogues“, možná i některé starší a tvrdší věci od ATHEIST, CYNIC, ale od věci není ani zmínit (též francouzskou) alternativně metalovou partu ZUBROWSKA, se kterou GOROD aktuálně sdílí pěvce Juliena Deyerse. Ten sice není nijak mocný growler a jeho projev na albu by se dal označit jako nevýrazný, ale v tomto případě to nevadí, neboť hlavním aspektem je instrumentální kouzlení kapely a potlačení zpěvu beru jako správný produkční tah. Produkce vůbec je u tohoto alba naprosto bezchybná. Sóla neční tolik jako dříve a jsou lépe integrovaná do celku, basa je krásně čitelná a masivní, hutný zvuk se také z větší části podílí na vysokém hodnocení.

Vše do sebe zkrátka zapadlo a GOROD předkládají velmi osobité dílo, které je hozenou rukavicí pro všechny progresivně technické, deathmetalové i nedeathmetalové autority. Spekulovat o albu roku je samozřejmě ještě brzo, ale pokud by se volil vítěz prvního kvartálu, tak z mého pohledu vyhrávají Francouzi na plné čáře.