OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
KEEP ON ROTTING ještě stále nepředstavují jméno, které by mezi tuzemskými fanoušky mělo být vyslovováno s jakkoliv vyšší frekvencí. Že se to už v dohledné době může změnit, by nás mělo přesvědčit toto debutové EP, které toho i na omezené časové ploše dokáže nabídnout až překvapivě mnoho.
Je potěšitelné, že už ani u domácích nahrávek nemusíme pokaždé řešit nedostatečně údernou produkci, která spolehlivě blokuje veškerou snahu dotyčné kapely, když se „The Beginning“ může pochlapit dokonale sytým a průrazným zvukem. Především kytary perfektně válcují, a když se do toho zejména ve svých coreových nájezdech patřičně opřou, je dojem kobercového náletu kompletní.
Není tomu dlouho, co se skupině po svých počátcích spojených s automatickým bubeníkem podařilo angažovat živou obsluhu škopků, což je na nahrávce bezpochyby více než dobře znát. „The Beginning“ je velice živý a neposedný organismus, hlasitě se dožadující pozornosti. Nehovoříme zde však o nějakém podbízivém či otravném boji o posluchačskou přízeň. KEEP ON ROTTING nemají zapotřebí žádného škemrání. Prostě vás chytnou, přitlačí ke zdi, a pokud se vám to nelíbí, tak už sem příště nelezte.
A pokud náležíte do té šťastnější skupiny, jež si podobné jednání nechá s radostí líbit, tak si v následujících 20 minutách užijete pěkně současnou deathmetalovou jízdu, potvrzující žánrové trendy z posledních let. Trendy v tomto případě naprosto žádoucí a životaschopné. Účelné a zručné sázení technických riffů, prolínajících se s nekompromisními sypačkami, po kterých pak zase pro změnu přijde stopka a v zápětí hopsavý rytmus anebo slušivé sólíčko, je disciplínou v poslední době velice oblíbenou mezi deathovými (nebo snad deathcoreovými?) věrozvěsty nové žánrové epochy a jejich následovníky.
Do skupiny noshledů můžeme počítat i tyto Severočechy, s dodatkem, že se jedná o velice zručné učedníky, kterým sice můžeme začít vytýkat stále ještě menší dávku osobitosti, ale když se necháme několikrát zválcovat jejich debutovým materiálem, tak na podobné vylomeniny už nebude ani pomyšlení. Poměrně krátký časový úsek, který dostala pětice skladeb se však ve výsledku ukázal jako nesmírnou výhodou, neboť každá z nich dokáže se svým vymezeným prostorem naložit naprosto optimálně. Žádný kytarový riff, motiv či tempo nezůstávají na jevišti příliš dlouho, a tak se jednotlivé díly této skládanky střídají ve vražedném tempu. Nikoliv však v takovém, abyste nestíhali aktéry odměnit potleskem anebo z toho měli mít zamotanou hlavu. Žádná z pětice kompozic tak nepůsobí přeplácaným dojmem, ale naopak jejich údernost se díky takto šikovně seskládanému puzzle stává ještě větší a výsledný dojem pak lze shrnout jako velice slušivě odprezentovaný soudobý technicky pojatý (stále) deathmetalový masakr.
Natlakovaný děj nepostrádající hlavu i patu. U nás poněkud překvapivý výsledek na debutující kapelu, a to i navzdory předchozím zkušenostem její členů. Uvidíme, jestli to dokáže fungovat i na ploše regulérního alba. „The Beginning“ však nedává příliš mnoho důvodů myslet si, že by nemělo. Promyšlená, avšak přesto stále dosti živelná a svěží nahrávka, která hodně baví.
Nadějný debut signalizující příští velké věci.
7,5 / 10
1. The Happy Corpse
2. Punishment For Pride
3. Who Is The Kozmrd?
4. Heautontimorumenos
5. Dreams
The Beginning (EP) (2011)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Marast Music / Plazzma
Stopáž: 19:22
Produkce: KEEP ON ROTTING
Studio: Hellsound
Pokud to klukům vydrží mají potenciál převálcovat kompletní českou extrémně metalovou špičku včetně (věčně pospávajících) Godless Truth.
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.