CEREMONY OF SILENCE - Hálios
O tom, že Slovensko má od časů raných DEPRESY opět kapelu, která výrazně překračuje jeho hranice, bylo jasno už před pěti lety...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Godzilla vs. Kong, Alien vs. Predator, nebo Darth Vader vs. Luke Skywalker, staří známí to protivníci stříbrného plátna.
Slovensko má velkou kapelu. CEREMONY OF SILENCE zkrotili rozevlátost "Oútis" a vyrukovali se skladatelsky více dotaženým následovníkem. Jasně, že GORGUTS a jasně, že ULCERATE. Ale zároveň i hravý OSDM, navíc s padnoucím blackened podtextem. Delikátní.
Francouzi navazují na předešlou comebackovou desku, která je představila v úplně jiném světle. A sice melodickém a epicky-rozmáchlém. Znovu si užijeme dávku pompézního BM, snad jen s tím, že na hitovku typu "Métal Noir" se tentokráte prostor nenajde.
Velmi slušný OSDM zpěvník. Francouzi se přiklánějí k pochmurnější, členité produkci, která až tolik nespoléhá na melodie. Kosa songwritingu nepadá na kámen ani v závěrečné, 13 minut dlouhé skladbě, i přes pár nastavení to SKELETHAL uhrají na chvalitebnou.
Naas Alcameth a jeho družina navazují na Melinoë a rozvíjejí potenciál skladeb typu "Pnigalion". V závěru desky (poslední 2 skladby) dojde až na překvapivě chytlavé motivy. Neprostupná dusivá atmosféra i okultní podtext však zůstávají na svých místech.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Naprosto neotesaný kus dřeva. Devět skladeb, třicet minut. ABYSMAL WINDS čerpají z pozdnějších INCANTATION nebo AUTOPSY, když se zaměřují na jejich nekomplikovanou a primitivnější stránku. Dřevní OSDM bez přidané hodnoty jen pro ty nejskalnější z vás.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.