FOSSILIZATION, PHOBOCOSM, MŮRA - Praha, Subzero - 2. září 2026
Co se prezence OSDM na domácích pódiích týče, je letošní září opravdu tučným měsícem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Co se prezence OSDM na domácích pódiích týče, je letošní září opravdu tučným měsícem.
Garry Brents je jistě pozoruhodná a po tvůrčí stránce nesmírně aktivní osoba. Je to kompletní multiinstrumentalista (z pohledu tradiční rockové sestavy) a svůj talent uplatňuje napříč širokým spektrem žánrů.
Velká očekávání zůstala nenaplněna. Výtečný debut "Extirpation Dirge" byl albem mnoha tváří, novinka je však ve svém rozhledu "mimo OSDM" mnohem střídmější. Techničtější, chladnější a více profesorský death/doom hojně odkazující směrem ke SPECTRAL VOICE.
Po nějaké době zase příjemný DSBM. Finové nejsou žádní ubrečení beta kluci, kteří se raději nacpou prášky místo toho, aby rázně vzali do ruky břitvu či s cynickým úsměvem strčili hlavu do oprátky. Něco pro příznivce tremol BEGOTTEN nebo BONJOUR TRISTESSE.
Kultovní OSDM entita vydává po sedmnácti letech hibernace novou řadovku a jasně potvrzuje svoji relevanci. Monstrózní, propracované a dle žánrových norem střižené dílo, které nepostrádá jak pestrost, tak nebetyčnou obhroublost. Triumfální návrat!
Slovenský death metal se (opět) může dmout pýchou. HROB debutují albem „Brána Chladu“ a dělají radost všem uctívačům hrubozrnného, leč ambiciózního doom/death metalu. Pokud máte rádi MORTIFERUM, SEDIMENTUM nebo SPECTRAL VOICE, musíte touhle Bránou projít.
Příjemný melodický black metálek, který žánrového příznivce určitě neurazí. Pravda, epicky-heroické vsuvky a chorály můj šálek čaje rozhodně nejsou, naštěstí jsou bohatě kompenzovány delšími úseky, kde se kapela nebojí prásknout do koní a hezky zasypat.
A opět tu máme skandinávské chrastění. Při kontrole občanek členů WORMLORD však překvapivě seznáme, že kapela pochází z Finska. I tak slušně navazuje na zavedené švédské tradice, když se presentuje spíše melodičtějším pojetím ve stylu DISMEMBER / CARNAGE.
Těžký a dusivý doom metal těchto Britů je postaven na tradici a místy až plazivé línosti. Ale najdou se i ostré až thrashové riffy zvedající tempo. WITCHSORROW se po osmi letech vrátili se solidní stylovou deskou.
Nijak objevný, o to však zábavnější death metal NY střihu, který je v podstatě showreelem výkladních postupů žánru: odkazy SUFFOCATION, INTERNAL BLEEDING, houpačky, sypačky, slam, hardcore i oldschool sóla. Tohle je zkrátka radost poslouchat.
"Aiming High" zpívá Chuck Billy nebo "Up To The Limit" John Bush??? Hele, asi je čas zabrzdit a mrknout se, co se to děje. Ovšem neděje se vlastně "nic víc", než že ACCEPT slaví padesátku. Ty vole, padesátku?! Tak to teda potěš koště, ale kur*a NAHLAS!!!
Stále doufám, že jde jen o nedorozumění, že bylo potřeba vmezeřit nějaké EP, protože vydání plnohodnotného alba bylo nutno odložit. Tři písničky a čtvrthodinová orchestrální suita přece není finále tří-albového veledíla?
Druhá deska MIRE, skupiny bývalého kytaristy AS I LAY DYING Nicka Hipy, se nese v zajímavé stylové kombinaci. Nezapírá své kořeny v metalcoru, ale současně se posouvá více do komplexnější postmetalové polohy. Obstojný a vlastně i precizní počin.
Devět stadií rozkladu mrtvoly zhudebněných kapelou, která záhadně vyzrála nad časem. Svěží, objevná, mimoběžná deska samozřejmě přepínající mezi soundtrackem ke Kurosawovi, melodeathem, hevíkem, folklorem a art rockem. SIGH jsou stále v čilém pohybu!
Parádní dobový rip-off i pocta raným PESTILENCE v jednom, zabalená do současného zvuku a nápadité fúze oldschoolového technického death metalu s progresivními a technickými vlivy. Kruh se uzavírá.





