Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Smrt nebo sláva. Všechno nebo nic. Možná by se do jisté míry dalo polemizovat o tom, co takový název desky vlastně znamená, ale vzhledem k tomu, co RUNNING WILD na heavymetalovém poli v roce 1989 znamenali, by to byl holý nesmysl. Oni totiž na nic nemuseli sázet, jenom jednoduše nahráli to nejsilnější, co v nich v tu dobu dřímalo. Takovou malou apokalypsu, abych byl ještě konkrétnější.
A jako nesmrtelný symbol do jejího čela umístili skladbu, kterou dodnes považuji za jednu z nejlepších kapely vůbec, totiž „Riding the Storm“. „…Tvář ve větru, řítíme se bouří, udržíme si svůj kurs, ať přijde cokoliv, bloudící duše v moři šílených, smrt nebo sláva, řítíme se bouří…“ proklamuje svým typickým vokálem vůdce Rolf Kasparek a posluchačovi se při poslechu téhle salvy otevírá jedinečná možnost vychutnat si všechno, o čem má být pravý speed metalový hit, tedy pomalou předehru, drtivý přechod do zrychleného tempa, oboje samozřejmě v jiné náladě a melodii, ale absolutně do sebe pasující, pak hlavní instrumentální motiv, sloky stupňující napětí k refrénu, který pochopitelně vybuchuje jako zátka od řádně protřepaného šampaňského, krátké vydechnutí, strhující sólo a znovu onen zabíjející refrén.
Uff. Ale nechtěl bych stavět slávu téhle desky jen na jediné, byť převelice povedené skladbě. Zbytek totiž je, ač se to už možná zdá být neuvěřitelným, rovněž převelice povedeným. Skladba za skladbou šumí okolo vás a vy se mezitím ani nestačíte nadechovat. Burcující „Renegade“, chladná „Evilution“, jako had kluzká „Running Blood“ (s její téměř učebnicovou předehrou alá IRON MAIDEN), další Beckerova parádní instrumentálka „Highland Glory“ či dramatická vyloďovačka „Marooned“, je to vskutku zdrcující tempo, o zážitcích ani nemluvě, ale tahle jízda i tak nemilosrdně pokračuje dál. Další zabiják a nesmrtelný klenot živých vystoupení kapely se jmenuje „Bad To The Bone“ (ještě před vydáním samotného alba vyšel jako maxi singl spolu s „Battle Of Waterloo“ a „March On“, když posledně jmenovaná na klasickém vydání samotného alba nebyla a objevila se pouze jako bonus na některých edicích) a vyznačuje se zejména odzbrojujícím úvodním kytarovým motivem, stejně tak jako následující „Tortuga Bay“ a titulní „Death Or Glory“ refrénem a sóly, které by jiní nevymysleli ani po celonočním skupinovém orálním sexu se všemi múzami, co jich jen možná existuje.
V grandiózním finále nás pak RUNNING WILD nenápadně přenesou na bitevní pole, a i když „jen“ ve středním tempu, přece jen to znamená další gejzír obrovského skladatelského potenciálu. S úctou ke všem předešlým albům se domnívám, že právě na téhle desce dosáhli RUNNING WILD svého prvního vrcholu, zhodnotili tady a stoprocentně prodali všechno to, co uměli (zjednodušeně řečeno povedlo se jim bezchybně sladit sílu, rychlost a rozum) a patří jim za to (alespoň můj) neskonalý dík.
Mimochodem, když jsme u toho děkování, pozorný čtenář by v bookletu dozajista objevil krátké poděkování (do slova a do písmene: „L. Krizkovy za fantasticke sborove spevy. Hodne stesti auspechu do budoucnosti. Nezapomen anglictinu!“) Ladislavu Křížkovi za hostující vokál, a dále také hlavnímu mechanikovi přes bicí, jakémusi Mr. AC. To ale jen tak na okraj a pro pořádek. Stejně tak pro pořádek ještě uveďme, že v těsném závěsu za „Death Or Glory“ (vyšlo 7. listopadu 1989) se na pultech 13. ledna 1990 objevilo také EP „Wild Animal“ s nově předělanou „Chains And Leather“ a novinkami „Wild Animal“, „Tear Down The Walls“ a „Störtebeker“, pod nimiž byli jako RUNNING WILD podepsáni jen Kasparek-Moti-Becker s tím, že Iain Finlay pouze nahrál všechny bicí. Inu stále platilo, že železo bylo třeba kout, dokud bylo žhavé, že.
1. Riding the Storm
2. Renegade
3. Evilution
4. Running Blood
5. Highland Glory (The Eternal Fight)
6. Marooned
7. Bad to the Bone
8. Tortuga Bay
9. Death or Glory
10. Battle of Waterloo
11. March On /bonus/
Podruhé (a zřejmě naposledy) v tomto volném seriálu nad diskografií Running Wild naprosto souhlasím s Louisem. Touhle plackou totiž Kasparek prožil svůj tvůrčí vrchol. Každá skladba je přesně na svém místě, funkční, deska vlastně nemá slabšího místa a odsýpá jedna radost. Škoda jen, že rozmnělňováním nápadů a jejich neustálým opakováním na dalších řadovkách skupiny pozbyla trochu ze svého lesku. Ale i navzdory tomu, v této době ještě Bukanýři brázdili světová heavy metalová moře jako králové. Dneska by mohli tak maximálně příštipkařit na Blaťáku...
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.