CHROME CELL TORTURE - Ibiza
Zajímavý postpunk z Austrálie. Deska kličkuje někde mezi pocitem svobody a bezmoci. Dravost punku se tu střídá s výraznější melodikou a emotivním projevem oscilujícím mezi zranitelností, vztekem a euforií.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Metalovým svetom riadne otriasa thrashová horúčka. Popri kvalitne našliapnutých nových kapelách typu MUNICIPAL WASTE alebo WARBRINGER s prehľadom a rutinou valcujú mladú nadržanú konkurenciu svojimi novými albumami aj veteráni ako DEATH ANGEL, TESTAMENT či EXODUS. A do toho všetkého prichádza ako víchrica z jasného horizontu znovuoživená bratská úderka Cavalerovcov, aby rozdala zauchá mladým a hrdo sa pozrela do očí legendám, medzi ktoré bez debaty patrí. Či už pod logom SEPULTURA, SOULFLY alebo CAVALERA CONSPIRACY.
Obstál by album "Inflikted" ako comebackový počin SEPULTURY? Otázka, ktorá sa v tejto súvislosti celkom logicky natíska a odpoveď na ňu je celkom jednoznačná: Nie. Vcelku presne to vystihol môj vzácny kolega Jan Shnoff, keď sme v jedno februárové sobotné predpoludnie spolu cestovali na pražský koncert FLUSSOR a ešte aj cez víkend ako zodpovední žurnalisti tvrdo pracovali, hodnotili a analyzovali desiatky domácich i zahraničných nahrávok. Vraj je muzika na "Inflikted" príliš hrubá, príliš priamočiara, chýba jej ľahkosť. Aby som doplnil trefnú poznámku môjho kolegu, tá ľahkosť môže mať kľudne svoje pomenovanie - kisserovská thrashmetalová nonšalantnosť, gitarová vzdušnosť a odľahčenosť. CAVALERA CONSPIRACY je vo svojej podstate do extrému dohnaný smer, ktorým sa Max Cavalera vydal už na doske "Prophecy" od SOULFLY, aby všetko v takmer dokonalej podobe ukázal na temnom monolite "Dark Ages". Chýbajú kudrlinky a ornamenty všakovakej world music, elektroniky a balkánskych ľudoviek, tvrdé jadro je však rovnaké - bez ohľadu na to, že za bicími už nesedí Joe Nunez a že basgitaru má v ruke pôvodne gitarista a spevák Joe Duplantier z francúzskej bandy GOJIRA. Tento fakt napokon potvrdzujú aj zábery z aktuálnych koncertných zastávok CAVALERA CONSPIRACY.
Odsúdiť nový album CAVALERA CONSPIRACY len ako na kosť ohlodaný hudobný prejav SOULFLY by samozrejme bolo hlúpe a zjednodušujúce. Je to celé ako v mojom obľúbenom filme "Návrat do budúcnosti". Bratia Cavalerovci absolvovali cestu časom na koniec osemdesiatych rokov, do obdobia niekde medzi albumami "Beneath The Remains" a "Arise" a cestou späť do budúcnosti ukoristený thrashmetalový drahokam spracovávali tými najrozličnejšími metódami - od trhania pomocou zbesilých punkových náloží cez zjemňovanie povrchu pôsobivými gitarovými sólami a vyhrávkami inšpiratívneho Marka Rizza až po modernú, no zároveň tradíciám vernú zvukovú podobu od čoraz vychytenejšieho producenta Logana Madera. Umelecký prístup úplne opačný ako v prípade nedoceneného výnimočného projektu NAILBOMB, pôsobivosťou však v ničom nezaostávajúci.
"Inflikted" je na prvé počutie bohapustá hobľovačka, z ktorej máte pocit, že vás zakrátko prestane baviť, no postupom času zisťujete, že sa až pridobre udomácnila vo vašom prehrávači. Čaro majstrov svojho remesla. Zostáva dúfať, že podobne pútavo a energicky to vypáli aj v športovej hale na Pasienkoch v Bratislave, kde sa CAVALERA CONSPIRACY 10. júna predstavia v plnej paráde.
Inteligentná thrashová hobľovačka od skutočných majstrov svojho remesla.
8 / 10
Max Cavalera
- spev, gitara
Marc Rizzo
- gitara, sprievodné vokály
Joe Duplantier
- basgitara, sprievodné vokály
Igor Cavalera
- bicie
1. Inflikted
2. Sanctuary
3. Terrorize
4. Black Ark
5. Ultra-Violent
6. Hex
7. The Doom Of All Fires
8. Bloodbrawl
9. Nevertrust
10. Hearts Of Darkness
11. Must Kill
Vydáno: 2008
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 43:31
Produkce: Logan Mader
Studio: Undercity Studios
Dobré album. Nese s sebou odkaz staré SEPULTURY, stejně jako dotyky Maxových sólovek. Znít po dvaceti letech klasicky a přesto se nevykrádat je umění. Přestože nejsem sklaní fanda ani Maxe ani jeho bratra, dokonce ani staré SEPULTURY, tady zvedám prst. A rozhodně to není prostředníček.
Bratři Cavalerové stojí opět po spolu a pravé srdce staré SEPULTURY opět začalo tlouci. Jejich společný debut přináší ingredience, kterými si Brazilci zejména v první půlce devadesátých let podmanili široké zástupy metalových fans. Jsou zde úderné hymny s výraznými slogany jak za časů alba "Chaos AD" (1993) - "Inflikted", "Sanctuary", "Terrorize", ale i mnoho položek zacházejících v historii ještě hlouběji jako např. "Ultra Violent", jejíž druhá polovina zavane odérem "Schizophrenia" (1987). Vůbec celá deska rekapituluje to co jste měli na SEPULTUŘE rádi v období mezi dvěma výše zmíněnými řadovkami. K starým postupům pak přidává moderní zvuk a vynikající zauzlovaná sóla mladého střelce Marca Rizza. Přes všechny pozitiva však hodnotím debut Cavalerů jako o něco slabší materiál než alba SEPULTURY z období (1987-93).
P.S.: Pro mne však nejpříjemněji poslouchatelná deska, na které slyším Maxe Cavaleru, od éry alba "Chaos AD" (1993). Metalové retro jak má být.
no,není to ono....
Zajímavý postpunk z Austrálie. Deska kličkuje někde mezi pocitem svobody a bezmoci. Dravost punku se tu střídá s výraznější melodikou a emotivním projevem oscilujícím mezi zranitelností, vztekem a euforií.
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.
Pozoruhodný kousek. SELENOPLEXIA se věnují black/death metalu s tím, že ho podávají v notně technicko-progresivní formě. Melodie, disonance i krásně rovné blackové pasáže. Velice široká paleta extrémních i čistých zpěvů. A taky Colin Marston za mixákem.





