Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Všechny barvy hnusu. All star projekt složený ze dvou členů AMENRY, Scotta Kellyho z NEUROSIS a někdejšího bubeníka SEPULTURY Igora Cavalery? Co to zase je za slepenec? Může to fungovat? Odpověď je: ano a velmi dobře. Kolekce pěti skladeb, která stojí na tomto půdorysu, má poměrně širokou základnu, která se rozprostírá od industriálních repetic, přes hutné sludge metalové budozery, až po velmi jemné ambientně laděné pavučiny, které spíše než AMENRU připomínají kapelu KINGDOM, ve které stejně jako tady působili dva ze členů kapely, Mathieu Van De Kerckhove a Colin H Van Eeckhout. ABSENT IN BODY jsou ale o poznání větší „špína“. Ve zvuku vítězí mechanická mazlavá kolomaz, která sveřepě mastí repetitivní rytmy, ze kterých ABSENT IN BODY budují hlavní zbraň svého peklostroje.
Všech pět hudebních kompozic má sice jinou strukturu a ve své podstatě i hudební narativ, nicméně jsou si velmi podobné v tom, jakou náladu v sobě nesou. Ta bezútěšnost je nakažlivá a pod kůži se zarývající. I sterilní a kovově působící, přísně strojové riffy tu nesou tlející masu bahenního smradu, který ABSENT IN BODY dokáží injektovat do každé skladby. I přes industriální chlad, který z desky čpí, se ale daří působit po většinu času velmi živočišně, syrově a neotesaně. Hodně tomu dopomáhají vokály. Snad krom melancholické druhé polovině „The Acres/The Ache“ je to přehlídka opravdové hrdelní zkázy.
Kvartetu se podařilo dát dohromady pět bezútěšných kompozic, které povětšinou ohlodávají výrazové prostředky na kost. Úspěšná klipovka „The Half Rising Man“ vytěžuje ve své podstatě jediný riff, jediný nápad, který ABSENT IN BODY pouze kolíbají v hypnotickém tempu a lehoučce si hrají s dynamikou. Výsledek je ale monumentální a rozhodně nemáte pocit, že by se vás někdo snažil ochudit. Sešli se tu mistři v práci s repeticí a výsledek tomu odpovídá. Ostatní skladby nejsou tak minimalistické, ale velmi podobným způsobem pracují s intenzitou zvuku. Ať už jde o pozvolné gradování nebo nenadálé překvapivé nástupy hutných těžkotonážních kytarových masivů. Podobně dělaná hudba balancuje nad propastí, kdy rozdíl mezi nosným emocemi napěchovaným materiálem a lacinou banální šmírou je nepatrný. ABSENT IN BODY mají tuto hranici naprosto pod kontrolou.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.