Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vydání nového autorského alba olomouckých CALIBOS, jejichž zejména dvě první studiové nahrávky (mezi jinými) formovaly v devadesátých létech minulého století leckterého domácího příznivce těžkého kovu...
Když v roce 2003 vyšlo album „Ať to bolí“, nejspíš asi nikdo netušil, že jde na velmi dlouhou dobu o poslední nahrávku CALIBOS s kmenovým zpěvákem kapely a jednou z jejích ústředních osobností Mirkem Spilkou.
Když se sejde stará parta, většinou to znamená vzpomínání na staré dobré časy, v nichž byl svět o tolik lepší...
Rok se s rokem přesně na den sešel a všichni příznivci, pamětníci a fanoušci tuzemské kovové legendy TÖRR mohli znovu slavit historii zcela unikátním vystoupením.
Není úplně nejběžnějším jevem v království heavymetalovém, že hned debutové album té které význačné kapely se stane tím nejvzývanějším v celé její následující kariéře.
Němečtí FEUERSCHWANZ mohou být považováni za ukázkový příklad toho, že trpělivost růže přináší.
Výživná pirátská jednohubka, jež vás potěší, jako kdybyste se ztratili na Ostrově pokladů a v nouzi objevili rozcestník, sestavený z kostí posledního nešťastného pobočníka kapitána Flinta. I na "nechtěném" materiálu se BLAZON STONE orientují velmi dobře.
Debut Finů byl příjemnou porcí melodického metalu, na druhém album už to ovšem poněkud skřípe. A ze všeho nejvíc by se kapele zcela jistě hodilo, kdyby se dokázala razantně vymanit z onoho začarovného kruhu sterilního a unylého "female fronted" modelu.
Po 2 úžasných albech, s nimiž rozvrátili český metal, je cítit, že PANOPTIKO stagnují. Nové skladby začínají být těm starším až nápadně podobné a tuzemský úspěch si zřejmě vyžádal také úkrok k mainstreamu. Bavím se, ale na PANOPTIKO fakt zoufale málo.
Leitmotivem "Padlého krále" je návrat Mirka Spilky za mikrofon a to, že CALIBOS ještě stále dokážou natočit pořádné heavymetalové album. Občas to není úplně originální, občas trochu jednodušší (sic!), ale je to prostě nový CALIBOS a to je, oč tu běží!
Původně jsem chtěl nové MASTER´S HAMMER, jakkoliv jsou nakonec chytlaví, zpochybnit s tím, že by bývalo lepší vydat je jako AIRBRUSHER. Jenže pak jsem si AIRBRUSHER pustil znovu a... počkat? Takže nakonec podepisuji bez ohledu na to, až jak František.
Je to slaboučké, praví největší redakční příznivec TŘÍ SESTER a má pravdu. Jak také jinak v tempu, v kterém Sestry vydávají studiová alba, a po poměrně povedeném minulém "Františkovi z Braníka" (osmnáctém?). Prostě už to v tom počtu občas zaskřípe, no.
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Neortodoxní blackmetalová libůstka produkovaná Andrea Petuccou z AD NAUSEAM. V kopácích nepolevující nálet a tence nazvučené, ale velmi drásavé kytary dávají desce tísnivou atmosféru, jakou má jen málokterá nahrávka.
Úvod hodně úderný a intenzivní, zatímco závěr obsahuje pomalejší, náladovější a osobnější atributy. Koncept zvuku je syrový a realistický, s patrnou snahou zachytit co nejryzejší esenci kapely bez zbytečné „kosmetiky“. Dojmy s časem dále rostou.
Post hardcore, artrock i melancholická vlídnost. Současní THRICE ale mají blíže k vyhrocenější alternativně rockové emotivnosti než k uvolněně vzdušné poloze, kterou jsem cítil z minulého alba „Horizons/East“. A mě to vůbec nevadí.
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.
