Norská sestava WHOREDOM RIFE u nás rozhodně není nějakým neznámým zjevením. Vybíraví milovníci tradičněji pojatého black metalu dozajista našli zalíbení v dosud čtyřech vydaných albech a ještě navíc měli hned několik šancí setkat se s jejich autory i osobně (ať už na Brutal Assaultu či v rámci různých podzemních akcí v Praze). Kapela pochází z Trondheimu a je ustájena v místní prvoligové stáji Terratur Possessions, labelu, který pod smlouvou nemá zas až tolik svěřenců, o to kvalitnější kolekce však vydává. A zrovna ty od WHOREDOM RIFE patří mezi ty nejzajímavější z nich.

Za "Den Vrede Makt" stojí dvojice ne úplně cizích person, vokalista Kjell Rambech, kterého můžeme znát z projektu BLOODTHORN (přelom devadesátek) a hlavně pak skladatelský mozek a zároveň obsluha všech nástrojů, Vegar Ytterdal Larsen, bývalý bubeník KEEP OF KALESSIN a stejně tak člen live sestav VEMOD nebo GORGOROTH. Závěrem je nutno podotknout, že tvorba WHOREDOM RIFE je trochu jinde a se staršími zpěvníky BLOODTHORN nebo KEEP OF KALESSIN nemá zas až tolik společných jmenovatelů.

WHOREDOM RIFE ctí tradice norského black metalu, z jasně vytyčené cesty neuhýbají a prakticky nedávají prostor kompromisům. I přes tuto konzervativní politiku však dokážou posluchače dostat na svoji stranu až překvapivě snadno a rychle. Už na debutu "Dommedagskvad" (2024) zuřil jedovatý černý kov, nicméně pod jeho povrchem často probleskovaly příjemné, uchu lahodící motivy. Ukázkovým příkladem je hned první skladba "Beyond The Skies Of God", která nabídne hned několik zásadních melodií krotících bezbřehé přívaly agrese. Podobně hráli starší SARGEIST, TAAKE a v současnosti třeba výteční Poláci DEUS MORTEM. Norové se však občas obraceli pro inspiraci i do Švédska a do studených blackmetalových rámů zasazovali barevné vitráže, které nebyly nepodobné těm, které kdysi dávno pečlivě sestavovali nedostižní DISSECTION.

Na novém albu takové citace už nenajdete, to však neznamená, že "Den Vrede Makt" je méně zábavným dílem. Ba právě naopak. Už první, titulní skladba překvapí opravdu výrazně chytlavými motivy, košatým závěrem a ne právě nejrychlejším tempem. Epičtější/výpravnější rovinu drží i následující položka "Fiender", kde opět přijdou ke slovu tutové melodie, tentokráte však zahalené do více zkroušeného až melancholického hávu. Hlavně první polovina skladby, kde se tempo nemění a táhlé tremolové plochy se jen líně přelévají, mi evokuje počínání současné dánské blackové školy a na mysl mi přicházejí spolky typu AFSKY nebo SOLBRUD. Aby těch přirovnání nebylo málo, tak na začátku i konci "Phantom Sword" zase přijde ke slovu skočný odzemek jako vystřižený z učebnic pozdních SATYRICON.

"Den Vrede Makt" samozřejmě disponuje i vyhrocenými jedovatými momenty (viz některé ostré pasáže v "Hevnens Rett" či "Ravenous"), přesto však rádo sklouzává do epičtějších rovin, baví postupnou gradací a nalézá zalíbení v atmosféře. Nejlepším možným důkazem tohoto tvrzení budiž poslední skladba disponující velice výstižným názvem "The Beautiful End Of All". Krásný konec všeho, krásný konec čtvrtého alba WHOREDOM RIFE. Přes jedenáct minut dlouhá kompozice (kapela prakticky od počátku kariéry pravidelně pracuje se stopážemi nad šest a více minut) znovu disponuje jak výraznými melodickými vsuvkami, tak representativním finišem.

WHOREDOM RIFE odlehčili nohu na plynovém pedálu a vrhli se do přemýšlivějších a přeci jen trochu přístupnějších vod. Jedovatý/rouhačský podtext je tu však stále přítomen, stejně jako ona "okultní" atmosféra, tolik typická pro kapely trondheimské blackové scény. Jsem rád, že se tvůrčí duo rozhodlo trochu zariskovat, pozměnit své receptury a vyrukovat s deskou, která se od zbývajících třech předchůdkyň trochu liší. Změny však byly provedeny s citem a i když WHOREDOM RIFE tentokrát vsadili na transparentnější notu, rozhodně přitom neztratili svou tvář.