Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvě předchozí desky „Rust“ a „No Comfort“ se pro mě zapsaly tučných písmem do dějin soutoku stoner metalu a doomu. Očekávání od v pořadí již pátého alba, tak byla značná. Předpokládat, že od „Your Time To Shine“ dostaneme něco výrazně jiného, by bylo bláhové. K MONOLORD si jdu pro poctivý kus zatěžkaného řemesla, které staví silné melodie na chlupatých, hutných kytarách a táhlých vokálech. I tak si dovolím tvrdit, že nejsou jen další ve stále širším zástupu kapel, které staví na hlomozných, umolousaných riffech a atmosféře.
Na novince MONOLORD kličkují mezi neotesanými dunivými kytarovými hradbami a odlehčenou melodickou rockovostí, kterou celé album získává navzdory žánru celkem svěží vzdušnost. Odklánějí se tím od monolitů, které reprezentují SLEEP nebo ELECTRIC WIZARD, jsou o něco málo otevřenější i pro posluchače mimo stylově jasně vymezené teritorium.
Ostatně tuto linku lze sledovat už delší dobu. První desky byly mnohem temnější a dusnější. Nyní k tomuto období odkazuje hlavně skladba „I'll Be Damned“, která je hrubá a nekompromisní, stejně jako předrelapsovská éra kapely. Měkčí a experimentálnější skladby dávají celému albu ale i jiné odstíny a právě díky nim je celá kolekce mnohem mainstreamovější. Několikrát jsem si vzpomněl na opojnou atmosféru alba „Forgotten Days“ od doomrockerů PALLBEARER. I tady je cítit spojitost vedoucí až někam z OZZYMU.
Dá se tedy konstatovat, že MONOLORD měknou, ale není to dle mého špatně. Celkem přirozeně vplouvají do vod, kde si osahávají psychedelické a hypnoticky repetitivní postupy, jež se jim daří vetkat do fuzzmetalových monolitů. Už jen těžko byste hádali, že tu kapelu mimo jiné tvoří někdejší členové tak extrémní kapely, jakou jsou ROTTEN SOUND.
Když se vrátím ke dvěma předchozím deskám, tak jejich kvality se přeskočit nepodařilo. Je to ale jen tím, že zejména „No Comfort“ bylo velmi podařené žánrové album. „Your Time To Shine“ nemá tak silná místa, i přes to mě nejnovější deska göteborgské továrny na vyprahlé riffy stále nutíse k ní pravidelně vracet.
MONOLORD přirozeně vplouvají do vod, kde si osahávají psychedelické a hypnoticky repetitivní postupy, které se jim daří vetkat do fuzzmetalových monolitů.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.