Nebývá zvykem vydávat živá alba nějak často, ovšem v případě brněnského TITANICu je aktuálně situace poněkud jiná. Sotvaže totiž před dvěma roky vydal nové album „Soumrak Titánů“ a stihl odehrát pár koncertů na jeho podporu, začaly se v jeho životě dít nemilé věci. Nejprve jeho palubu opustil dlouholetý kytarista Georgi „Džoro“ Enčev (aby se naplno věnoval JEREM.I), za nějž hbitě naskočil Marek „Ashok“ Šmerda (samozřejmě Marthusův souputník z CRADLE OF FILTH), aby následně onemocněl baskytarista Milana Hanák, který své diagnóze bohužel podlehl těsně před koncem roku 2019 a také těsně před výročním koncertem v domácím Semilassu, kde kapela měla oslavit pětatřicet let existence.  

Onen koncert se tak rázem stal velmi důležitým z logicky naprosto jiného důvodu. Milanovy party převzal Milan Vajgrt (jinak DOGMA ART), který jej již nějaký čas živě zaskakoval, a původní plán na natáčení DVD se změnil v plán na prostou vzpomínku na jeden z pilířů TITANICu, bez nějž by kapela dnes možná již vůbec neexistovala. A proto, aby ona vzpomínka jen tak nezmizela v nemilosrdném toku času, rozhodla se kapela celý koncert nahrát alespoň bez obrazu a jeho záznam vydat ve striktně limitované edici 300 kusů. Tak tedy přišel na svět „Soumrak Titánů živě“ a proto si TITANIC čtyři roky po vydání „Metalového svátku živě“ (a po pěti létech a jednom dni na totožném místě, abychom byli úplně přesní) připsal na své konto další živák.

Nehovořme ovšem o regulérní součásti diskografie, ale spíše o bonbónku pro všechny skalní fanoušky, bonbónku pochopitelně tak trochu s černým páskem přes obal. Obsahuje kompletní záznam zmíněného koncertu, pouze následně zmixovaného ve studiu Shaark, a dále nijak více neupravovaného. V hlubokém stínu smutné události na něm TITANIC vystoupil hned se dvěma novými členy, ale spíše než empatickému rozjímání se plně věnoval tomu, co je mu nejpřednější – pořádnému metalovému nášlehu. Vždyť je to také koneckonců jeho podstata a jak se v podobných případech říkává, Milan Hanák by to určitě jinak nechtěl.

Posluchače proto přenese na prkna brněnského Semilassa a nenechá ho na pochybách, že přes všechny trable je TITANIC aktuálně stále koncertní kapelou jako hrom. Všechno (včetně zvuku) sedí, kde má, Zdeněk Černý si je za mikrofonem až na výjimky obdivuhodně jistý a zkrátka a dobře z kapely sálá taková energie, jakoby snad vůbec nebyla zkoušená ranami osudu. A vůbec nejsymboličtější je to zřejmě v „Hnusné smůle“, rázné skladbě z druhého alba „Ábel“, jejíž zařazení se vlastně tak nějak samo nabízelo.    

Doba koronavirová, na jejímž úplném začátku album vyšlo, mu dokonce poskytla jistou výhodu: v časech, kdy koncerty skončily ze dne na den a živá hudba se dala prakticky jen streamovat, byl podobný kousek jistě vítaným zpestřením produkce domácích přehrávačů. No, a pokud v nejbližších dnech na TITANIC vyrazíte osobně, když už se to smí, vemte jed na to, že vás čeká stejně energický zážitek, jako v drážkách tohoto cédéčka. Co tě nezabije, to tě posílí, zdá se…