Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jsou mezi námi stále ještě lidé, kteří se na sobě nebojí pracovat. V době všeobecné prokrastinace a nadávaní líných hub na všechny a všechno jim není hloupé namísto opileckých řečí konat, a na své cestě vpřed pošlou klidně k ledu i slušně se rozjíždějící projekt, když už nestačí jejich aktuálním potřebám. Takoví lidé, jako Martin Schuster, který jak si jistě vzpomenete, uložil šest sáhů pod zem progresivní deathmetalovou úderku MINDWORK, aby mohl vzápětí znovu povstat pod hlavičkou svého nového projektu FACE THE DAY.
Již na druhém a posledním albu MINDWORK – „Eterea“ přitom bylo více než jasné, jak je cynická škatulka Schusterovi malá. Už tehdy přispíval čím dál větší přísun melodií k ústupu skřehotání, takže téměř výhradě čistě zpívaná prvotina FACE THE DAY svojí melodičností a dalším „vyměknutím“ překvapit nemohla. Co však překvapilo určitě, byl hlasový vývoj ústřední persony. Po nesmělých pokusech s MINDWORK totiž prodělal jeho nedávno ještě poměrně roztřesený hlas slušný progres, takže bylo nutno Schustera přeřadit mezi regulérní melodické zpěváky. Samozřejmě, ještě se našla místa, kde byla znát zaváhání, celkově však byla ta proměna až uhrančivá.
A světe div se, novinka v tomto ohledu míří ještě výš. Kolik se za tím skrývá dřiny na sobě samém, ponechme stranou. Při poslechu „Stuck In The Present“ však netřeba pochybovat, že minimálně studiově už zpěv i ve své "hodné" podobě za hudební složkou nezaostává.
Příjemný vývoj ovšem musíme vztáhnout i na hudební obsah novinky. Od křehoučkého úvodu „Stuck In Verona“, po němž se do práce zapojí dominantní baskytarový riff „The Remainer“ je jasné, že zlepšení přichází na všech frontách. Jasnou inspiraci PORCUPINE TREE maskovat zřejmě ani nechce, přináší však i příjemný refrén a postupnou gradaci, v jejímž konci prožene dvorní bubeník Filip Kittnar i svoji dvojšlapku. Následuje příjemný popík „Sympathy To Sin“ s pěknými bubenickými ornamenty a rozmáchlá „With Faith On My Side“ s uřvanými zkreslenými kytarami uprostřed. Celek pracuje s náladami a střídáním dynamiky. „Elevator In The Sky“ nás upomene na předchozí metalové působiště, v klidné „Settle Down“ rozčeří ospalou hladinu pěkně vygradované saxofonové sólo, najazzlou polovinu „In The Dying Sun“ dojede v goticko-metalovém riffu kytara a závěrečný devítimitový opus ozvláštní cello a vystřídá v něm nálad nepočítaně. Poslouchá se to prostě samo.
Ne, Martin Schuster ještě není českým Stevenem Wilsonem, ještě není rozpoznatelný svébytným skladatelským rukopisem a vlastní ksichtík může občas překrýt parafrází z jasně identifikovatelných zdrojů. Na cestě ke svému cíli však na „Stuck In The Present“ učinil další mílový krok, a co je ještě důležitější, ani chvilku nenudí. Já jeho proměně a pracovitosti fandím.
P.S.: O tom, že FACE THE DAY nejsou jen studiový projekt, se můžete osobně přesvědčit v pátek 22. 3. 2019 v Plzni v Divadle pod lampou, kde rozjedou večer pro FORGOTTEN SILENCE. Bude určitě zajímavé sledovat, jaký kabátek skladby obléknou živě.
1. Stuck In Verona
2. The Remainer
3. Sympathy To Sin
4. With Faith On My Side
5. Elevator To The Sky
6. Settle Down
7. In The Dying Sun
8. Stuck In The Present
Diskografie
Stuck In The Present (2018) Corroding Dreams (2016)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2018 Vydavatel: Earmark Sounds Records Stopáž: 37:45
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.