Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rok 2022 byl nebývale těhotný v kategorii rockových desek s tu více, tu méně melancholickým podtónem, které fakt stojí za to. Každá z následujících nahrávek pak přichází ze zcela jiného světa. Od zasněného postpunku, před alternativního rock s výrazným ženským vokálem, kytarovou progresivní hudbu až po desky koketující lehce s melodickým hardcorem. Otevíráme další kapitolu seriálu mapujícího s odstupem zajímavé domácí desky předcházejícího roku.
Banda, jenž od roku 2016 zvedá zástavu emařského rocku, který tu a tam udělá několik nejistých krůčků k důraznější hardcoreové hranici, ale nikdy nejde dost daleko, abyste dostali nějaký agresivnější kopanec. V rámci mantinelů posthardcore naprosto skvělá a dostatečně intenzivní náladovka, která je silná i v melodičtějších polohách a nedopouští se faulů u čistých zpěvů. Po celou dobu zůstává v příjemně melancholické poloze a tam, kde tlačí více na pilu v rámci naléhavých recitací, nezachází za čáru teatrální afektovanosti.
https://brighterdayscz.bandcamp.com/album/walk
Druhé album COLD COLD NIGHTS jen potvrzuje, že tohle je talent, který je dobré trochu víc nasvítit. "Ten Years Later" není jen další příspěvek na oltáře lo-fi písničkářství i indierockových melancholických snílků. Tahle deska je spletitou pavučinou přístupů, emocí a nálad, co nejdou jen po povrchu. Velmi se mi líbí její barevnost. Každé zapojení žesťů nebo minimalistické, ambientně pojaté plochy, kdy napínáte uši, abyste zjistili, co se vlastně děje. Vtipný funfact. Deska nahrávaná na opravdu mnoha místech. Od Norska, přes Berlín, Zlatý Úly, až po Chicago.
https://coldcoldnights.bandcamp.com/album/ten-years-later
Zuzana je schopná na svůj hlas bez problému utáhnout absolutně cokoliv. I v rámci bohaté diskografie kapely instrumentálně méně výrazný materiál jako je tento. „Skylor“ je koncepční deska, která může v dnešní době působit trochu konzervativně, ale drží se přesně toho, co DYING PASSION skvěle umí. Tím jsou melancholické nálady opřené o barvu hlasu, stejně tak i jisté pěvecké linky a éterické kytarové i klávesové plochy, kterým se daří podtrhnout vesmírné téma desky. Po zvukové stránce dotažené, precizní a dospělé album, které se mi ani po roce od vydání neoposlouchalo.
https://dyingpassion.bandcamp.com/album/skylor
Rodinná tragédie propsaná do melancholické kytarovky, ze které odkapává smutek i žal. Osobní niterná hudební výpověď jednoho z nejtalentovanějších kytaristů na domácí prog metalové scéně. Předchozí dvě desky mohly působit v mnoha ohledech poněkud sterilně. Byla v nich cítit zřejmá inspirace v kapelách, jakými jsou PORCUPINE TREE. Novinka jde svojí vlastní cestou. Nejde o poctu hudebním vzorům. Je cítit, že hudba byla pro Martina Schustera terapií, je hlubší a zaobírá se více obsahem než formou. Díky tomu je mnohem civilnější, ale také emotivnější než jakákoliv jiná deska, kterou kdy napsal.
https://facetheday.bandcamp.com/album/echoes-of-the-childs-mind
Po dvou EPčkách první velká deska velmi slibných mladých hradečáků. Hudebně jde o feel-good party rock, který navazuje hlavně na éru pop-punkových boybandů a mainstreamové emařiny. Po drobcích melodického hardcore z minulosti už tu nezůstal ani ten pověstný stín. V Americe by se asi ztratili, protože kapel, hrajících podobnou hudbu na stejné úrovni, je celkem hromada. V rámci domácí scény je to ale úkaz, který tady nebyl od dob CLOU. "Melting Youth" je technicky po všech stránkách dotažená deska, která má rozhodně ambice a velmi solidní instrumentaci. K většímu úspěchu v rámci mainstreamového rocku jí chybí jen výraznější melodie a silnější refrény.
https://www.facebook.com/gladfortoday/
Někde na pomezí postpunku a indie rocku. Sice jen čtyři skladby a na kazetě, ale výrazně jasnější a jiskrnější zvuk než na albu "Second?-?Guessing". Hladivá náladovka plná zvonivých kytar a neonových synťáků, které tomu dodávají lehký retro feeling. V rámci domácí scény trochu opomíjená kapela, která stále zůstává neobjeveným pokladem. Není moc jiných kapel, které by produkovaly kytarovou hudbu podobného stylu ve stejné jakosti.
Třetí album během tří let, to se musí někde projevit. One man projekt A DIFFERENT CLOUD opět doručuje hypnoticko-atmosférický BM, který navzdory normální stopáži stojí na velmi skromném skladatelském arzenálu. Pospávání nezabrání ani kvalitní flat white.
Čas: 29 minut. Žánr: black/death metal. Skladby jako „Sadistic Inner Hate“ nebo „Hellish Nuke“. Špinavá a chaotická práce. Italové FERAL FORMS nesázejí jen na zběsilou produkci s warmetalovou patinou, ale umějí dobře pracovat i s rohatými OSDM motivy.
AARA zhudebnila jeden z nejpoutavějších příběhů historie alpinismu. Výpravný BM s atmosférou studenou jako Hinterstoisserovy ruce po marném pokusu o traverz zpět k Rote Fluh. Vzletné melodie pak probudí i ty, jenž roky spí ukryti v lůně Bivaku smrti.
Další z povedených kousků agilního vydavatelství Transcending Obscurity. Technicky pojatý brutální death nezapře ambice ohromovat kombinací nespoutanosti GORGUTS s disonantním tlakem ULCERATE. První dojem hodně silný. A tuším, že to ještě poroste.
Čarodějnice a čarodějové z německých luhů a hájů čarují na pomezí black a doom metalu. Zpracování není zlé, atmosféru to má celkem povedenou, ale chybí tomu zajímavé nápady, které by to vyzvedly ze šedi průměru.
Další retro heavy metalové album. Za vzor si berou MANOWAR, JUDAS PRIEST a další klasiky. Úplně je nevykrádají, ale ta inspirace je tam slyšet. Vzrůstající historickou hodnotu tahle nahrávka určitě mít nebude, ale pro poslech to není špatné.
Před časem se opěvovala invence deathových BLOOD INCANTATION. Ale pojďme také diskutovat o Italech BEDSORE. Ti totiž něco podobného, a podle mě rozhodně ne hůře, předvádí na své druhé desce. Není to na první poslech, ale slušná darda, když to vstřebáte.
