Dokázat si splnit svůj dětský sen je záležitost hodně příjemná. Snad každý se o to pokouší a většinou alespoň nějaký z těch menších snů se každému z nás podaří uskutečnit. A pokud se splnění takového snu stane příjemným nejen vlastní osobě, ale alespoň i části dalších lidí, pak je to navíc věc záslužná. A to přesně je případ Martina Utby a Simona Bergsetha, kteří si vysnili založit skupinu, nahrát album a přihlásit se tak k odkazu svých hudebních ikon, kterými nejsou nikdo menší než MEW, ANEKDOTEN, PORCUPINE TREE, KING CRIMSON, OPETH a NEAL MORSE. Deska "The Approbation" představuje ono vysněné dílo, které se navíc svou kvalitou stává i hodně příjemným zážitkem pro mnoho posluchačů. A aby to nebyl jen tak obyčejný debut, AVKRVST si vybrali rovnou koncepční dílo snažící se vyjádřit myšlenky ztracené duše izolované kdesi mimo svět daleko od civilizace. Osoby zasažené melancholií a temnými myšlenkami, snahou přijmout definitivnost smrti.

Ke zhmotnění této koncepce si skupina vybrala celkem pestrý výrazový rejstřík. Proměnlivé nálady a pocity, bezvýchodná temnota i víra, chladná beznaděj i agresivnější vzdor. To vše se AVKRVST pokusili do své hudby vtěsnat a použít k tomu postupy blízké milovaným vzorům. A tak můžeme proplouvat albem a hledat ony podobnosti. Někdy je to hodně snadné. Nebo si jen užívat tento zajímavý mix, který funguje jednak díky šikovné kompoziční a skladatelské práci, druhak i z důvodu citlivé a překvapivě vyzrále působící instrumentace.

Pokud se zaměříme na hledání oněch vlivů, pak je to hodně jednoduché ohledně OPETH, jejichž odérem je deska přímo prostoupena. Nejvíce se to dostává na povrch v pestré "Isolation", kde je vše od důrazné formy v podobě silově kytarového úvodu až po klasickou náladovou akustiku ve druhé části skladby. Stejná akustická lehkost se ve snad ještě obnaženější podobnosti zjevuje i v druhé části "Anodyne", kde se ale najednou zajímavě promísí s tak trochu alternativně hitovou formou, čímž se nám připomene další ze vzorů, a to Dánové MEW. Vlivy této alternativní prog indie rockové skupiny z Kodaně se pak ve formě jemně chlácholivé atmosféry objevují i ve skladbě "Arcane Clouds", kde ale jako by se spojily i s ladně plynoucími harmoniemi PORCUPINE TREE. K těm odkazuje i klipovka "The Pale Moon", pokud tedy budeme srovnávat s důraznějším obdobím kolem alba "In Absentia".

Poněkud složitější hledání vzorů nabízí dvě poslední dlouhé skladby, kde AVKRVST překlápí svou hudbu do mnohem temnějších poloh a zřejmě v souladu s konceptem se utápí i v méně přístupné zahalenosti. V roztěkané psycho progresivitě úvodu "Anodyne" tak možná jde zaslechnout i něco z KING CRIMSON, než se skladba zlomí k již zmíněné OPETH pasáži. Svérázné nervní harmonie v "The Approbation" se pak dají přirovnat k silovějším postupům Švédů ANEKDOTEN. Tím bych si dovolil uzavřít porovnávací část textu.

Oprostíme-li se od srovnávání a zapomeneme-li na to, že jsou tu nějaké více či méně zjevné klony výše zmíněných skupin, při soustředění se jen a pouze na celkový hudební obsah, pak se před námi otevře ona přehršel stylových poloh, které si ve svém konceptu skupina vytkla za cíl. Nechybí zde silné náladové melodie a masivní aranže, ale ani kontrastní agresivnější riffování. Jsou to příjemné kombinace vznešeně plynoucích prog melodií s jemnou poetikou i důraznější kytarovou silou. AVKRVST umí do svých skladeb zakomponovat vzletné vyhrávky a kouzelnou akustikou se dopracovat k výrazným náladám. A i trocha vzruchu a překvapení se najde, třeba ve formě nečekaně drsného vokálu v závěru "The Pale Moon" a v dusivé "The Great White River". Když přidáme špetku té psychedelie a alternativní hitovosti, je to nakonec sbírka rozhodně ne jednotvárné hudby, která jako debut a koncept rozhodně obstojí a svým tvůrcům v žádném případě nedělá ostudu. Otázkou tedy zůstává, nakolik se bude dané provedení zdát jednotlivému posluchači neoriginální a jak moc to vadí. Mně je to nakonec jedno, mně se to takto prostě líbí.