LVMEN jsou takové staré božstvo. Jednou za generaci se zjeví s novou deskou a my všichni je uctíváme. Pak většinou zmizí do nicoty. Zanechají nás v modlitbách připravovat další rituál, který je vyvolá zpět. Byť všichni tak nějak víme, že jakékoliv prosby nemají vliv na to, zdali se ještě zjeví. Případně kdy. Poslední album „Mitgefangen Mitgehangen“ opět dokázalo zhypnotizovat hardcorovou komunitu prostým faktem, že tu je. V jeden čas nikdo nemluvil o ničem jiném.

„Král je pánem nás všech, ale válka je pánem králů“

Sám jsem byl překvapen, v jaké formě a hlavně v jaké tvrdosti a zároveň různorodosti LVMEN představují svoji aktuální tvář. Přemýšlím, zdali někdy v minulosti byli tak rychlí, případně tak hrubozrnní. Jejich standardní parametry zůstávají. To, jak dokáží pracovat s atmosférou, repeticí a gradujícími plochami, je stejně legendární, jako jejich fascinace Markétou Lazarovou. Mnoho kapel spolu s věkem měkne, případně se snaží o to, vyznít víc umělecky, dospělácky nebo vyzráleji. LVMEN si tohle dokazovat evidentně nepotřebují.

Novinka vyznívá přísněji než její předchůdci. Rozvíjejí se tu motivy, které v minulosti nebyly zdaleka tak signifikantní. Mám na mysli to, jak moc se místy zrychluje a jak moc deska hrne. Nebojím se říci, že některé pasáže mají hodně blízko ke stoner metalu a jiné pomrkávají po rock’n’rollové energii. Že by tu byla znát ruka nováčka v sestavě, Františka Klimta? Ale to zdaleka není vše. Po nahrání desky do sestavy naskakuje Honza Tomáš, kterého můžete slyšet například v TOMÁŠ PALUCHA, pro pamětníky doplním třeba THEMU ELEVEN nebo jejich pohrobky MOTHER. Opět se můžeme ponořit do modliteb za další desku. Jsem si jist, že to bude stát za to.