Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
LVMEN jsou takové staré božstvo. Jednou za generaci se zjeví s novou deskou a my všichni je uctíváme. Pak většinou zmizí do nicoty. Zanechají nás v modlitbách připravovat další rituál, který je vyvolá zpět. Byť všichni tak nějak víme, že jakékoliv prosby nemají vliv na to, zdali se ještě zjeví. Případně kdy. Poslední album „Mitgefangen Mitgehangen“ opět dokázalo zhypnotizovat hardcorovou komunitu prostým faktem, že tu je. V jeden čas nikdo nemluvil o ničem jiném.
„Král je pánem nás všech, ale válka je pánem králů“
Sám jsem byl překvapen, v jaké formě a hlavně v jaké tvrdosti a zároveň různorodosti LVMEN představují svoji aktuální tvář. Přemýšlím, zdali někdy v minulosti byli tak rychlí, případně tak hrubozrnní. Jejich standardní parametry zůstávají. To, jak dokáží pracovat s atmosférou, repeticí a gradujícími plochami, je stejně legendární, jako jejich fascinace Markétou Lazarovou. Mnoho kapel spolu s věkem měkne, případně se snaží o to, vyznít víc umělecky, dospělácky nebo vyzráleji. LVMEN si tohle dokazovat evidentně nepotřebují.
Novinka vyznívá přísněji než její předchůdci. Rozvíjejí se tu motivy, které v minulosti nebyly zdaleka tak signifikantní. Mám na mysli to, jak moc se místy zrychluje a jak moc deska hrne. Nebojím se říci, že některé pasáže mají hodně blízko ke stoner metalu a jiné pomrkávají po rock’n’rollové energii. Že by tu byla znát ruka nováčka v sestavě, Františka Klimta? Ale to zdaleka není vše. Po nahrání desky do sestavy naskakuje Honza Tomáš, kterého můžete slyšet například v TOMÁŠ PALUCHA, pro pamětníky doplním třeba THEMU ELEVEN nebo jejich pohrobky MOTHER. Opět se můžeme ponořit do modliteb za další desku. Jsem si jist, že to bude stát za to.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.