PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejspíš jsem byl jedním z mála, kterým přišel dva roky starý debut FDK mírně přeceňovaný. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že u velké části jeho obdivovatelů se přání stalo otcem myšlenky. Jakoby si mnozí řekli, že je nutné maximálně podpořit jednu z minima kapel na slušné úrovni holdujících ve světě bujícímu postmetalovému žánru. Chtěl bych však být tím posledním, kdo by měl před talentem pražských zavírat oči. Ten už, i přes uvedené, byl jasně rozeznatelný i na „Borderline“, ale letošní novinka je v tomto směru bezpochyby dál.
Spokojený pocit z maximální možné dotaženosti. To je to, co mi na předchůdci chybělo a zároveň tím, čehož se mi na „Earthlinked“ dostává. V první řadě nelze nezmínit zvuk. Druhému albu FDK se dostalo velice slušné produkce. Zvuk je průrazný, kompaktní a čitelný. K jejich pomalé a valivé hudbě, postavené na skladbách střední a o něco delší stopáže a plné hutných riffových nájezdů stavěných do kontrastů s emocionálně uvolněnými momenty, sedí velice dobře.
Kompoziční rukopis je však tím nejviditelnějším důkazem pokroku, který skupina během příprav desky učinila. Zdobí ji trpělivost, s jakou nechává jednotlivé motivy působit a pranic nevadí ani jejich občasná repetitivnost. Emoce nejsou ždímány násilím, posluchači není vnucováno průhledné schéma s gradujícím vyvrcholením. „Earthlinked“ není na první pohled nikterak divoký živel, jenž by se vyžíval v masivních erupcích a důsledné likvidaci všeho stojícícho v cestě. Je to spíše doutnající vulkán, pod jehož povrchem to začíná postupně vřít a vy máte dost času se rozhodnout, jestli si počkáte na moment, až se přírodní síly definitivně probudí k životu anebo se raději dáte na útěk.
Volba první možnosti by v tomto případě neměla znamenat prohloupení. Osmička ostrých kompozic skýtá dostatek zákoutí jak k podrobnému zkoumání, stejně tak k méně soustředěnému poslechu, během něhož sice zůstává pravá podstata alba ukryta pod nánosem těžkotonážních riffů a valivé rytmiky, avšak i tak si posluchač užije výborně zvládnutou porci moderního metalu. Pakliže se rozhodne nahlédnout pod její pokličku, najde lákavý, pestrý a emocemi bující život.
„No Love To Scorch“. Úvod, který toho mnoho naznačí, ale to podstatně zatím neprozradí. Volně plynoucí a v porovnání s dalším děním odlehčená skladba jen velmi pozvolna přikládá první kousky paliva pod náladotvorný kotel. Vše se poprvé řádně probouzí k životu v následující „MMX AD“. Jak již však bylo naznačeno, nejedná se o žádné masivní exploze vypjatých emocí. FDK se sice na druhou stranu ani nedrží příliš zpátky, jen se odmítají vydat na pěkně prošlapanou a jistou cestičku náladových kontrastů. I v jejich muzice to místy doslova vře, ale vše se děje bez prvního plánu a jako přirozený výsledek umně zkomponovaných skladeb.
Těžko v tomto žánru čekat příliš vokální pestrosti a ani Pražané nejsou žádnou výjimkou. Typický uřvaný hlas přeci jen je nedílnou součástí takto sestavené muziky a i na „Earthlinked“ tvoří naprostou většinu pěveckých partů (vyjma čistého zpěvu v „The First Dream“). FDK však po většinu hracího času sázejí výhradně na své hudební nástroje a hlas nepřichází na řadu zas tak často, díky čemuž se ani jeho stereotypní pojetí nestává rušivým. Zde se nabízí možné srovnání například se švédskými CULT OF LUNA.
Těch jmen, jejichž tvorbu této pětice připomíná by jistě mohlo padnout více, ale když tak v posledních dnech již poněkolikáté poslouchám její druhé album, přijdou mi podobné příměry už trochu zavádějící. Hovořit o tom, že by FDK do svých hudebních teritorií přinesli změny s velikým dopadem, by bylo pokrytectvím, ale popřít fakt, že jejich druhé album je svěží a zdařilou postmetalovou kolekcí, schopnou se směle postavit do mezinárodní řady žánrových prominentů, by bylo zase popírání faktů. A to bych dělal jen velice nerad.
Talentovaní FDK ve své prozatím nejsilnější chvilce.
8 / 10
Babb
- vokály, kytara, klávesy
Cholda
- vokály, kytara
Hujer
- basa
Přéma
- bicí
Vanja
- kytara, programování
1. No Love To Scorch
2. MMX AD
3. Transocean
4. The First Dream
5. Execution
6. Slurred
7. Katla
8. Earthlinked
Vydáno: 2011
Vydavatel: Redblack / X Production
Stopáž: 47:16
Produkce: FDK & Vanja
Studio: Biotech studio + IO.Lab studio
Já jsem se po debutu, který se mi líbil hodně, na novinku upřímně těšil. Takže mě lehce sralo zpožděné vydání. No, čekání se vyplatilo. Jejich emoce k mým emocím. Krása.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.