MAJESTICA - Power Train
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Gitarista a spevák Mike Hill žije v New Yorku, ktorý z hĺbky duše nenávidí. Namiesto toho, aby sa presťahoval na Floridu a lovil aligátory, zostáva so svojimi sociálnymi fóbiami vo Veľkom jablku, trpí a svoje utrpenie pretavuje do fantastickej muziky. Dobre pre nás. Nepredstaviteľná úzkosť, bolesti duše a strach z celého sveta okolo seba. Hudba ako dokonalá katarzia. Najmä o tom je aktuálny, najambicióznejší projekt s názvom „Winter Hours“, ktorý Hill vydáva pod hlavičkou svojej kapely TOMBS. Ak si meno zvolili podľa známeho väzenia v New Yorku, naozaj sa nedalo vystihnúť lepšie všetko to, čo skrýva vo svojich útrobách ich pestrá a strhujúca hudba, natlakovaná ako hlukový bojler tesne pred výbuchom, pripravená ničiť všetko, čo jej príde do cesty.
Komplexnosť. Modernosť. Originalita. To všetko sú TOMBS na svojom novom počine. Trojica nesmierne talentovaných muzikantov dokázala zachytiť toľko rôznych zákutí tvrdej gitarovej muziky, až sa nepripravenému poslucháčovi môže zatočiť hlava. Je v tom veľa post-rocku a post-metalu, sludge a doom. Nechýba NYHC a punková energia. O New Yorku sa hovorí, že je to najeurópskejšie americké mesto. V prípade TOMBS sa môžete možno práve preto pripraviť na to najlepšie z nórskeho black metalu starej školy – za také šokujúce gitarové víchrice by sa nehanbili ani samotní prašivci DARKTHRONE. Všetko je to mixované a podávané neuveriteľne prirodzene, nenútene, plynulým a neskutočne chytľavým spôsobom. TOMBS sú pesničkári v najlepšom slova zmysle – „Winter Hours“ trvá ani nie 40 minút, hoci väčšina týchto motívov a nápadov by bola inými hudobníkmi rozpracovávaná a žmýkaná do posledného tónu aj na ploche trvajúcej vyše hodiny, ak nie viac.
TOMBS predstavujú všetko to, čím by chceli byť, a žiaľ nie sú, na svojom novom albume ISIS. Mike Hill, Carson Daniel James a Andrew Hernandez so svojou hudbou prinášajú najfajnovejší výhonok toho, čo v minulom tisícročí zasadili NEUROSIS. TOMBS musia byť úžasnou klubovou kapelou – pri počúvaní niektorých pasáží máte pred očami zúrivo mošujúci kotol - nie náhodou vždy boli pre pána Hilla jednou z najväčších inšpirácií legendárni BLACK FLAG. TOMBS sú himalájskou horou, v základnom tábore ktorej stanujú naše domáce jednotky LVMEN a EMOR. A idú si vykrútiť krky pri pohľade nahor. TOMBS sú dokonalým príkladom súčasnej tvrdej muziky. Posolstvom pre ďalšie generácie. Aj keď si Mike Hill myslí, že žiadne ďalšie generácie už nebudú... a vy mu to pri počúvaní „Winter Hours“ jednoducho veríte.
Hluk našej generácie. Zhudobnená bolesť duše a strach. O svet a zo sveta.
9 / 10
Mike Hill
- gitara, spev
Andrew Hernandez
- bicie
Carson Daniel James
- basgitara
Justin Ennis
- bicie (na albume)
1. Gossamer
2. Golden Eyes
3. Beneath The Toxic Jungle
4. Great Silence
5. Story Of A Room
6. Divide
7. Merrimack
8. Filled With Secrets
9. Seven Stars Of The Angel Of Death
10. Old Dominion
Datum vydání: Úterý, 17. února 2009
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 37:07
Těžká a bezútěšná záležitost tihle TOMBS. Poslech "Winter Hours" nedoporučuji příliš citlivým povahám, neb je docela veliké riziko, že následky by mohly být trvalé. Ozvěny starých špinavců EYEHATEGOD anebo BUZZOV*EN v moderním a zajímavém zvukovém balení působí skutečně jako tvrdý direkt přímo do tváře, který vám po těžkém dni někdo milý uštědří jako ránu z milosti. Výborná záležitost!
-bez slovního hodnocení-
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Ukrajinci se zacyklili sami v sobě, ve svém zašmodrchaném progresivním metalcoru, takže smutně vzpomínám na časy, kdy skupina pálila takové pecky jako "I Speak Astronomy", "Teacher, Teacher!" nebo "Perennial". Nic srovnatelného na "Duél" nenacházím.
PHRENELITH potřetí. Potřetí jinak a potřetí skvěle. Dánové doručili majestátní, drtivou, ale současně i líbivou kolekci často odkazující směrem k IMMOLATION. Jestliže "Chimaera" byla žánrově více rozkročena, pak "Ashen Womb" je návratem k čistému OSDM.
Živák alebo best of? ELECTRIC WIZARD skracujú 8-ročné čakanie na novú dosku dokonale reprezentatívnou živou kolekciou, pokrývajúcou obdobie medzi „Dopethrone“ (2000) a „Time To Die“ (2014). Podľa očakávania brutálne ťažký, ale brutálne odmeňujúci posluch.
Těžko zařaditelná hudba, stylově oscilující od progres poprocku a art rocku až k metalu. První deska, kterou si dám do předběžných TOP 2025. Zpěvačka Grégoire Caussèque mi svým často až éterickým projevem v kombinaci s neotřelou dánštinou přímo učarovala.
Skotská dnes-už symfo&pagan blacková veličina se vrací se svým možná nejmajestátnějším albem, které maluje na rozměrná plátna rozmáchlými tahy provoněnými rašelinou a svěžím vzduchem Highlands. Okamžitá láska, od dob debutu jsem si SAOR tak neužíval!
Nová Markova sólovka je překvapivě dobrá a pestrá deska. Nečekejte však výzvu novým NIGHTWISH. Tohle je především pocta starým hard rockovým klasikům. To už ostatně bylo patrné z „Kashmirovského“ singlu „Left on Mars“.