OLHAVA - Memorial
Italská blackgaze přehlídka nálad tematizující ztrátu, přelétávající od epických dějových poloh až k meditativním stěnám směřujícím do ambientního hájemství. Jedna z nejatmosféričtějších blackových desek letošního roku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Gitarista a spevák Mike Hill žije v New Yorku, ktorý z hĺbky duše nenávidí. Namiesto toho, aby sa presťahoval na Floridu a lovil aligátory, zostáva so svojimi sociálnymi fóbiami vo Veľkom jablku, trpí a svoje utrpenie pretavuje do fantastickej muziky. Dobre pre nás. Nepredstaviteľná úzkosť, bolesti duše a strach z celého sveta okolo seba. Hudba ako dokonalá katarzia. Najmä o tom je aktuálny, najambicióznejší projekt s názvom „Winter Hours“, ktorý Hill vydáva pod hlavičkou svojej kapely TOMBS. Ak si meno zvolili podľa známeho väzenia v New Yorku, naozaj sa nedalo vystihnúť lepšie všetko to, čo skrýva vo svojich útrobách ich pestrá a strhujúca hudba, natlakovaná ako hlukový bojler tesne pred výbuchom, pripravená ničiť všetko, čo jej príde do cesty.
Komplexnosť. Modernosť. Originalita. To všetko sú TOMBS na svojom novom počine. Trojica nesmierne talentovaných muzikantov dokázala zachytiť toľko rôznych zákutí tvrdej gitarovej muziky, až sa nepripravenému poslucháčovi môže zatočiť hlava. Je v tom veľa post-rocku a post-metalu, sludge a doom. Nechýba NYHC a punková energia. O New Yorku sa hovorí, že je to najeurópskejšie americké mesto. V prípade TOMBS sa môžete možno práve preto pripraviť na to najlepšie z nórskeho black metalu starej školy – za také šokujúce gitarové víchrice by sa nehanbili ani samotní prašivci DARKTHRONE. Všetko je to mixované a podávané neuveriteľne prirodzene, nenútene, plynulým a neskutočne chytľavým spôsobom. TOMBS sú pesničkári v najlepšom slova zmysle – „Winter Hours“ trvá ani nie 40 minút, hoci väčšina týchto motívov a nápadov by bola inými hudobníkmi rozpracovávaná a žmýkaná do posledného tónu aj na ploche trvajúcej vyše hodiny, ak nie viac.
TOMBS predstavujú všetko to, čím by chceli byť, a žiaľ nie sú, na svojom novom albume ISIS. Mike Hill, Carson Daniel James a Andrew Hernandez so svojou hudbou prinášajú najfajnovejší výhonok toho, čo v minulom tisícročí zasadili NEUROSIS. TOMBS musia byť úžasnou klubovou kapelou – pri počúvaní niektorých pasáží máte pred očami zúrivo mošujúci kotol - nie náhodou vždy boli pre pána Hilla jednou z najväčších inšpirácií legendárni BLACK FLAG. TOMBS sú himalájskou horou, v základnom tábore ktorej stanujú naše domáce jednotky LVMEN a EMOR. A idú si vykrútiť krky pri pohľade nahor. TOMBS sú dokonalým príkladom súčasnej tvrdej muziky. Posolstvom pre ďalšie generácie. Aj keď si Mike Hill myslí, že žiadne ďalšie generácie už nebudú... a vy mu to pri počúvaní „Winter Hours“ jednoducho veríte.

Hluk našej generácie. Zhudobnená bolesť duše a strach. O svet a zo sveta.
9 / 10
Mike Hill
- gitara, spev
Andrew Hernandez
- bicie
Carson Daniel James
- basgitara
Justin Ennis
- bicie (na albume)
1. Gossamer
2. Golden Eyes
3. Beneath The Toxic Jungle
4. Great Silence
5. Story Of A Room
6. Divide
7. Merrimack
8. Filled With Secrets
9. Seven Stars Of The Angel Of Death
10. Old Dominion
Feral Darkness (2025)
The Beast of Gravesand (Live) (2023)
Ex Oblivion (EP) (2022)
Under Sullen Skies (2020)
Monarchy of Shadows (EP) (2020)
The Grand Annihilation (2017)
All Empires Fall (EP) (2016)
Savage Gold (2014)
Violitionist Sessions (EP) (2011)
Path Of Totality (2011)
Winter Hours (2009)
Tombs (EP) (2008)
Datum vydání: Úterý, 17. února 2009
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 37:07
Těžká a bezútěšná záležitost tihle TOMBS. Poslech "Winter Hours" nedoporučuji příliš citlivým povahám, neb je docela veliké riziko, že následky by mohly být trvalé. Ozvěny starých špinavců EYEHATEGOD anebo BUZZOV*EN v moderním a zajímavém zvukovém balení působí skutečně jako tvrdý direkt přímo do tváře, který vám po těžkém dni někdo milý uštědří jako ránu z milosti. Výborná záležitost!
-bez slovního hodnocení-
Italská blackgaze přehlídka nálad tematizující ztrátu, přelétávající od epických dějových poloh až k meditativním stěnám směřujícím do ambientního hájemství. Jedna z nejatmosféričtějších blackových desek letošního roku.
Koncentrovaná podoba apokalyptického industriálního hutného rapu. DÄLEK neuhnuli. Na nové desce jsou stále relevantní, radikální a jedineční v tom, jak ze zvuku a slov vytvořit manifest.
Tohle progres thrashové album v sobě skrývá značný potenciál. Bohužel ho potápí slabé vokály, kterým nepomáhá ani zvukové kouzlení, jež jim nakonec dělá medvědí službu.
Dokonalý robotický skelet potáhli na minulém albu tkáněmi a teď k nim přidávají trochu toho lidského kalkulu a touhy se líbit. Vadí mi to? Skoro vůbec. Je to pořád výborná technická honitba, u které si člověk autoritativně podupává. A tak to má být!
Zatiaľ najlepší tohtoročný doomik. Pozoruhodné nástroje tam hrajú, zimomriavky mám z toho - aj finálna prestrelka v Dobšinej na radnici sa pri tom dobre písala!
Newyorskú deathovú legendu sledujem snáď od konca 90. rokov. Rozhovor s Robertom Vignom som robil už k platni Failures For Gods v roku 1999. Aj o viac než štvrťstoročie neskôr ma bavia. Ten apokalyptický, neľudský, bezbožný zvuk... takto nehrá nikto iný!
Staří dobří VOMITORY jsou zpět. Poslední dvě desky se nesly ve znamení jistého zvolnění, novinka však opět cení zuby. Zle cení zuby. Švédové chytli druhou mízu a vystřihli desku, která si v intenzitě a hrubosti nezadá se starou tvorbou. Vynikající.





