Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dá sa ľahšie vysporiadať s vlastnou smrťou, alebo so smrťou niekoho veľmi blízkeho? Táto a podobné úvahy nám budú zrejme viacerým napadať vždy, keď sa budú spomínať dva neskutočne silné hudobné zážitky z tohto roku. Album „Blackstar“ od Davida Bowieho aj novinka „Skeleton Tree“ s logom NICK CAVE & THE BAD SEEDS sú výraznými umeleckými odpoveďami na témy najnáročnejšie a najosobnejšie. Definitívny odchod a bolesť, smútok, utrpenie s tým spojené.
Hoci bola väčšina albumu už nahratá, smrť Caveovho syna Arthura v júli minulého roka všetko zmenila – v textoch a celkovej atmosfére dostala nahrávka Skeleton Tree úplne nový a celkom pochopiteľne veľmi temný šat.
NICK CAVE & THE BAD SEEDS majú svoju hudbu na pätnástich doterajších albumoch poväčšinou pomalú, hĺbavú, elegantne melancholickú – veď sme to napokon mohli zažiť na vlastné oči a uši aj na pamätnom koncerte na festivale Pohoda v roku 2013. Najnovší počin však musel ísť logicky ešte ďalej ako ich doterajšie zárezy v diskografii – aranžmány sú krehkejšie, úsporné, v podstate minimalistické.
Netradičné štruktúry skladieb, veľa elektroniky a ambientných plôch – „Skeleton Tree“ znie v mnohých ohľadoch ako filmová hudba. A filmová snímka s názvom „One More Time With Feeling“ je aj veľmi úzko spojená s novým albumom slávneho austrálskeho umelca. Vysvetľuje jeho vznik, uvádza vás do jednotlivých skladieb, pootvára dvierka na lepšie pochopenie celého opusu s názvom „Skeleton Tree“.
Film sa premietal výlučne iba 8. septembra, Nick Cave sa ním chcel okrem umeleckého zámeru vlastne aj vyhnúť komunikácii s médiami pri uvedení albumovej novinky o deň neskôr. Snímka dokumentuje silným a priamočiarym spôsobom celé nahrávanie, atmosféru a pocity v životnej situácii, z ktorej sa jednoducho nedá vyspievať či vypísať. Nedá sa dúfať v úľavu či katarzné pocity.
Okamžite zaraditeľný spevákov hlas a za ním netradičná, netypická, moderná a často veľmi experimentálna hudba. V rôznych obmenách a nuansách sme to zažili už pri spomínanom opuse Blackstar od Davida Bowieho na začiatku roka, rovnako tak v októbri pred dvomi rokmi na albume „Soused“ od Scotta Walkera a temnej dvojice SUNN O)). Ak vôbec niekam radiť „Skeleton Tree“, tak jedine do tejto veľmi úzkej, exkluzívnej spoločnosti.
Inak je to samozrejme hudobný vesmír sám o sebe. Ak aj fanúšik najskôr operuje s pochybnosťami, ako často a či vôbec sa dá počúvať takáto intímna spoveď otca mŕtveho dieťaťa, je to natoľko mohutné a pohlcujúce umelecké dielo, že si veľmi rýchlo uvedomíte, akú silu môže mať samotná hudba, ak je skladaná skutočnými géniami. Je nad všetkým, je nadčasová.
V tomto roku nevyšlo a zrejme ani nevyjde veľa nahrávok s takouto emocionálnou hĺbkou a silným umeleckým odkazom. „Skeleton Tree“ je skutočne unikátnym zachytením najtemnejších a najbolestivejších zákutí umelcovej duše.
V tomto roku nevyšlo a zrejme ani nevyjde veľa nahrávok s takouto emocionálnou hĺbkou a silným umeleckým odkazom. „Skeleton Tree“ je skutočne unikátnym zachytením najtemnejších a najbolestivejších zákutí umelcovej duše.
1. Jesus Alone
2. Rings Of Saturn
3. Girl In Amber
4. Magneto
5. Anthrocene
6. I Need You
7. Distant Sky
8. Skeleton Tree
Diskografie
Skeleton Tree (2016) Push The Sky Away (2013) Dig, Lazarus, Dig!!! (2008) Abattoir Blues / The Lyre Of Orpheus (2004) Nocturama (2003) No More Shall We Part (2001) The Boatman´s Call (1997) Murder Ballads (1996) Let Love In (1994) Henry´s Dream (1992) The Good Son (1990) Tender Prey (1988) Your Funeral... My Trial (1986) Kicking Against The Pricks (1986) The Firstborn Is Dead (1985) From Her To Eternity (1984)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2016 Vydavatel: Bad Seed Ltd Stopáž: 39:42
Produkce: Nick Cave & Warren Ellis Studio: The Retreat, La Frette
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.