A máme tu zase podzim. Období, s nímž si člověk spojuje barevné listí na stromech či spadané a šustící pod nohama, plískanice, mlhu, krákající kavky, vrány, havrany (nebo co je to vlastně za havěť?), deprese apod. Období, kdy je dobré udělat si v útulném a teplém domově příjemnou atmosféru, připravit si kvalitní čaj nebo si nalít sklenku koňaku, usadit se do pohodlné lenošky a zaposlouchat se do nějaké té „zádoomčivější“ muziky. Prostě udeřit na tu správnou podzimní notu.

A k interpretům, s nimiž v podzimním čase neprohloupíte, patří též švédská skupina DRACONIAN. S jejich hudebními počátky a předchozí tvorbou vás příliš zatěžovat nehodlám, neboť se téměř ke všem lze dobrat v předchozích recenzích na tomto portálu.

Vězte tedy, že aktuální album „A Rose For The Apocalypse“ je již pátou studiovou nahrávkou, na níž v zásadě neuslyšíte nic, co byste již předtím neslyšeli na albech předchozích. Pomalejší, přemýšlivé až tklivé melodie promísené s potlačovaným vztekem a dalšími emocemi v písních na ploše pěti až osmi minut. Já DRACONIAN poprvé slyšel na předchozím albu „Turning Season Within“, které na mě udělalo velmi pozitivní dojem a po poslechu jejich předchozí (více doomové) tvorby jej stále považuji za jejich nejlepší. Současná placka koresponduje s kurzem nastoleným na předchozím albu, kde se objevilo více gotických prvků a hlavně dostala poněkud více prostoru zpěvačka Lisa Johansson. Což je jen dobře, její hlas je skutečným požitkem. Umí si s vámi pohrát a podmanit svou schopností podat teskné melodie. Kontrastem k němu je hrdelní zpěv Anderse Jacobssona. Ano, máme tu opět klasický model "kráska a zvíře".

Čím by vás tedy měla zaujmout již tolikrát provařená kombinace zpěvu chroptícího démona a nebeského anděla? V případě DRACONIAN je to především schopnost přijít s kvalitní melodií, která vám v některých případech může vyvolat husí kůži. Hodně pocitová záležitost. Pěvecké podání sice nedosahuje nedostižných kvalit doomového náladotvůrce Aarona Stainthorpa (MY DYING BRIDE) a po poslechu DRACONIAN vás asi partner(ka) nebude chytat v momentě, kdy přelézáte balkónové zábradlí s jednoznačným úmyslem. Přesto umí DRACONIAN chytnout za srdce.

Abych jen nechválil. Předchozí album mám radši, protože na něm je kvalitativní laťka nastavená sakramentsky vysoko a příliš se nevychyluje. To v případě „A Rose For The Apocalypse“ tvrdit nelze. V některých případech se totiž objevuje slepá ulička, kdy skupina naráží na limity tohoto hudebního stylu v podobě omezeného výrazového prostoru. Posluchači se může hlavou mihnout myšlenka, že některý hudební moment již od DRACONIAN slyšel. Tyto úvahy však netrvají dlouho, neboť jsou rychle pohřbeny dalšími melancholickými tryznami. Mezi ně lze jako nejzdařilejší zařadit úvodní rychlejší „The Drowning Age“, která kvalitou navazuje na předchozí album, dále „Deadlight“, „The Quiet Storm“ a to nejlepší na závěr – „The Death Of Hours“.

Po dohrání alba a dopití vámi zvoleného nápoje doporučuji ještě chvíli vstřebávat dojmy obou kvalitních stimulantů. Uvidíte, že na světě není přeci jen tak bídně a že i ten podzim má něco do sebe. Ta hodinka za to stojí.