DOOM:VS patří k několika dalším interpretům, kteří v poslední době rozšiřují kvalitativně se rozrůstající doom metalové portfolio finského vydavatelství Firebox Records. Za poněkud obskurním názvem se možná až trochu překvapivě skrývá čelní představitel DRACONIAN Johan Ericson, který však svoji snahu na poli příznačného smutnění směřuje do tentokráte o poznání tvrdších a ve srovnání s jistou šablonovitostí a nasládlostí domovské kapely kompozičně zajímavějších vod.

Již na úvod lze konstatovat, že debut s poněkud sentimentálním pojmenováním, je po všech stránkách velmi dobře zvládnutou nahrávkou. Ostatně, Johan Ericson nepatří mezi nezkušené nováčky a „Aeternum Vale“ jen potvrzuje, že svým představám a náladám dokáže vetknout velmi hmatatelný tvar s pevně stanoveným cílem a odpovídající formální stránkou. DOOM:VS zapadá do proudu, který reprezentují kapely typu SHAPE OF DESPAIR nebo SWALLOW THE SUN, neméně viditelně však staví na prvcích, kterým dali tvar jedni ze zakladatelů žánru, ostrovní MY DYING BRIDE. V tomto případě však není třeba uvedené tvrzení chápat jako výtku. Přestože se zpočátku může zdát, že „Aeternum Vale“ má v některých okamžicích částečné ambice směřovat převážně do temnějších poloh (což s jistou úporností tvrdí i propagační materiály), se vzrůstajícím počtem poslechů se od této představy budete postupně vzdalovat. Nutno ovšem podotknout, že jisté styčné plochy existují (např. The Crawling Insects“, „Aeternus“), jsou však, více než co jiného, spíše chvilkovými záchvěvy v jinak velmi sametovém a přístupném zvuku nahrávky a marně byste zde hledali palčivou beznaděj a syrovou prázdnotu SKEPTICISM či služebně mladších PANTHEIST.

DOOM:VS tak i přes poměrně standardní délku kompozic staví především na variabilitě, s níž velmi hezky pracují již také vzpomínaní SWALLOW THE SUN či SATURNUS a to jak po stránce kompoziční, tak i nástrojové. Nejen díky tomu není „Aeternum Vale“ o dlouhých monolitických tryznách, ale spíše o střípcích nálad, barvitých okamžicích, které nepostrádají jistý prvek líbivé přesto nepatetické epičnosti. Ačkoliv vás zastoupené skladby patrně neomráčí ničím výrazně novým, dřevní doom metalové postupy mají v podaní DOOM:VS až překvapivě silné kouzlo a každá z kompozic je vyváženým celkem, jenž dokáže upoutat výraznými motivy. Výše jmenované tak jen potvrzuje Ericsonův cit pro strukturu a především netuctovost kompozic, jejichž letargicky se přelévající sametové riffy dokáže autor ve vhodných okamžicích ozvláštnit čistým vokálem, dynamickými změnami tempa či poměrně vkusně zpracovanými samply strunných nástrojů v úvodu některých skladeb.

Po příjemné řadovce dánských SATURNUS je „Aeternum Vale“ další žánrovou nahrávkou, která stojí za pozornost a u mě po chvilce váhání přeci jen vítězí. Přestože Johan Ericson mnohdy dosti explicitně cituje inspiraci někdejšími MY DYING BRIDE, paradoxně lze říci, že je v jejich dnešní podobě lehce poráží vlastními zbraněmi. I přes poměrně úzce ohraničené hudební mantinely a zmíněné citace zní debut DOOM:VS po všech stránkách svěže a moderně, aniž by se uchyloval ke zcela zbytečným archaismům.