THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Smísí-li se záliba ve staromódním doom metalu s trochou gotické kýčovitosti a s nadáním pro teskné melodie, vyjde z toho hrubý obrys hudby švédské party DRACONIAN. Přidá-li se k tomu i spokojenost s vlastní tvorbou a neochota příliš měnit, objeví se nový kotouč, v pořadí již čtvrté album této sestavy. Jakže, čtvrté? To jsem musel jedno vynechat, zajímám se o jejich tvorbu již od prvního záseku, prach a špínu na mou hlavu, něčeho podobného by se Stray ve svých seriálech nedopustil. Ale neodpustím si trochu sarkasmu hned pro úvod, ono se zas tak moc neděje, stejně jako se moc nemění (vlastně vůbec nic) na hudebním stylu DRACONIAN. Poté, co na „Where Lovers Mourn“ definovali svůj styl, se jej drželi a drží až do dnešních dnů. Stejně podařené jako debutní bylo i album „Arcane Rain Fell“. Třetí album, „The Burning Halo“, bylo z části novým albem, z části kompilací materiálu z dob před „Where Lovers Mourn“, a šlo o zajímavou exkurzi do historie kapely. Loni v zimě začali nahrávat „Turning Season Within“ za asistence producentů Jense Bogrena a Davida Castilla (OPETH, KATATONIA).
Pokud jste ještě jméno DRACONIAN neslyšeli a máte zálibu v doom metalu, určitě neváhejte a po nějakém kotouči z jejich dílny sáhněte. Všechna díla se honosí kvalitní hudbou, procítěným projevem jak muzikantů, tak zpěváků, pochmurnou atmosférou a velmi pěknými melodiemi. Lyrika se většinou inspiruje v severských básních převážně z období romantismu. DRACONIAN se i přes těsné, rakvovité mantinely svého žánru neutápí v utahanosti. Jejich skladby mají dynamiku, střídání tempa a různých melodických linek, a nenásilné prolínání zpěvu obou zpěváků dokáže udržet posluchače vzhůru. Především aktuální album si přibralo trochu dravosti a jde určitě o mnohem živější dílo než předchozí počiny. Na druhou stranu se nedá říci, že by nějaká skladba vyčnívala nad ostatní, ono se to celé moc hezky poslouchá. S nadcházejícím podzimem, žloutnoucím listím na stromech, hnědnoucím na zemi, a s prodlužujícími se stíny je „Turning Season Within“ hudbou, která by nemusela upadnout v zapomnění.
A poslední slova? Inu, vůči „Turning Season Within“ nemám žádných námitek, jde opravdu o moc pěknou, emotivní hudbu s krásně ponurou atmosférou. A kdybych už všechny tyto klady nevychválil dostatečně v předchozích recenzích a „Turning Season Within“ by bylo první, co jsem od DRACONIAN slyšel, určitě bych hodnotil vysoko. Nicméně psát stále tytéž slova by bylo jako si plnit docházku. Hodnotím obdobně minulým deskám s odečtením bodíku za originálnost, ale i tak jsme stále nad průměrem, což je, myslím si, adekvátní.
Další album DRACONIAN, další materiál pro podzimní večery s pistolí a provazem v ruce.
6,5 / 10
Anders Jacobsson
- zpěv
Lisa Johansson
- zpěv
Johan Ericson
- kytara
Daniel Arvidsson
- kytara
Fredrik Johansson
- basa
Jerry Torstensson
- bicí
1. Seasons Apart
2. When I Wake
3. Earthbound
4. Not Breathing
5. The Failure Epiphany
6. Morphine Cloud
7. Bloodflower
8. The Empty Stare
9. September Ashes
A Rose For The Apocalypse (2011)
Turning Season Within (2008)
The Burning Halo (2006)
Arcane Rain Fell (2005)
Where Lovers Mourn (2003)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 52:36
Produkce: DRACONIAN, David Castillo, Jens Bogren
Studio: Fascination Street Studios
Vyborna deska, nejlepsi album od Draconian
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.