TRUFFAZ, MURCOF, BILAL - Being Human Being
Erik Truffaz je v posledních letech poměrně pravidelným návštěvníkem České republiky. Díky svému širokému stylovému záběru je každý z koncertů zpravidla trochu jiným zážitkem...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
v redakci 2003
činnost hudební a filmové recenze, sporadicky rozhovory
něco dalšího o sobě: váhy, modrá barva, jsem nenapravitelný idealista...
hudba isis, ram-zet, anathema, emperor, tenhi, jaga jazzist, portishead, ssoge, dead can dance, the gathering...
literatura suskind, barker, weiss, messadie, tolkien, asimov, bulgakov, holdstock, pelevin, dick, borges...
film blade runner, hlad, monty python flying circus, poslední tango v paříži, braindead, markéta lazarová, 2046, oldboy, requiem za sen...

Erik Truffaz je v posledních letech poměrně pravidelným návštěvníkem České republiky. Díky svému širokému stylovému záběru je každý z koncertů zpravidla trochu jiným zážitkem...
Představovat Tobyho Drivera a jeho ansámbl KAYO DOT asi příliš netřeba. Skupina neotřelých muzikantů, nyní usazená v New Yorku, je v posledních letech pravidelným návštěvníkem České republiky.
Pokud vás při pohledu na název kapely okamžitě napadnou Finové TENHI, pak jste na správné adrese. Tedy alespoň částečně. S nimi tento ruský projekt nesdílí pouze svůj název („Kauan“ je pojmenování první desky TENHI)...
Charakterizovat japonské chameleóny COALTAR OF THE DEEPERS je věc věru nelehká. Ačkoliv je jejich tvorba ponejvíce vztahována k shoegazovému žánru, je tato poloha pouze jedním z mála inspiračních zdrojů a týká se zejména předchozích desek (např.
Šesté pokračování festivalu asijského filmu se neslo ve znamení změn. Zatímco předchozí ročníky se vždy soustředily na tvorbu konkrétní země, letošní třídenní festival přinesl zajímavě pojatý výběr novinek předních režisérů z Číny...
Nejdřív jsem byl skeptický, ale INTERPOL si mě znovu získali. Jasně, energii a hitovost prvních alb už nečekejte, přesto si kapela zachovává ono neuchopitelné kouzlo, které poznáte na sto honů. Intimní, hladivá a překvapivě podmanivá deska.
Táto kapela už tuším viac púta svojou vyšinutou HR politikou ako hudbou. Toto je vážne slabotka. Plytčina bez nápadov. Wow, máte výborného bubeníka! A čo ďalej?
Jsou nahrávky spadající do šuplíku atmosférický black metal, které vás při poslechu neotravují, příjemně tečou jedním uchem dovnitř a druhým ven a chvílemi mají blíže k ambientu. Opravdu velmi pěkná hudba na pozadí, ale co jsem to vlastně poslouchal?
Svět hoří, asfalt měkne a čtyřka z Oklahomy k tomu dodává soundtrack. Další porce sonické beznaděje od kapely, která dokáže proměnit lidskou úzkost v překvapivě návykovou formu.
Bergenská smečka zjednodušila projev směrem k studenému, agresivnímu meloblacku, který mgłavě připomene tvorbu jistých kontroverzních Poláků. A ono to funguje. Čitelný, přístupný, dynamický materiál působí přiměřeně epicky i bez větší orchestrální pompy.
Výživná směs žánrů, mathrockový základ, melodie, emo nálady i post hardcore útočnost. Neposedná rytmika žene skladby do neustálých změn a výrazný ženský vokál umí být přirozeně zpěvný, ale též vyhroceně útočný. Alternativa v tom dobrém slova smyslu.
Francúzsky black metal bol vždy trochu „iný“, a MOURIR tento stereotyp potvrdzujú. Za valivým, pomalým tokom disonantného čierneho kovu, zamračenom ako pán na obale dosky, sa skrýva prekvapivá dávka melódií. Na ploche 40 minút sa tento kontrast neopočúva.





