KREATOR - Krushers Of The World
Aj v časoch krízy nemeckého automobilového priemyslu je stopercentné spoľahnutie na túto hlučnú fabriku z Porúria. Jedna naleštená a perfektne vyladená thrashová mašina za druhou aj v roku 2026. Som nadšený.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Norští FUNERAL rozhodně nepatří mezi příliš známá seskupení, ačkoliv na hudební scéně působí již od roku 1991 a dá se říci, že tehdy patřili k mezi průkopníky doommetalového žánru, resp. jeho dílčí škatulky nazývané funeral doom, a prvotní hudební počiny vydávali souběžně s dnes mnohem známějšími jmény, jakými jsou kupříkladu PARADISE LOST, MY DYING BRIDE či THEATRE OF TRAGEDY. Ostatně s posledně jmenovanými mají v průběhu doby leccos společného. V polovině 90. let minulého století se rovněž odklonili od obhroublejší hudební polohy a na desce „Tragedies“ paralelně představili dnes již takřka zprofanovaný model „kráska a zvíře“, za který výše zmínění domácí kolegové sklízí kredit dodnes.
Nicméně doba kráčí dál a tak jejich aktuální hudební pojetí žánru má s minulostí již velmi málo společného, možná nejen díky širokému spektru hudebníků, kteří kapelou prošli nebo v ní aktuálně působí (v kapele působí členové MYRKSKOG, ODIUM, DISIPLIN, 1349 nebo MINAS TIRITH). „From These Wounds“ je nicméně v mnoha ohledech v podstatě velmi tradiční doommetalovou nahrávkou, která má svým výrazem nejblíže k současným NOVEMBERS DOOM (postrádá však jejich agresivitu a deathmetalové prvky), finskému projektu DOOM:VS či méně uhlazené verzi SWALLOW THE SUN. Již od prvních tónů je však patrné, že i tak si kráčí svou cestou; nikam se násilně netlačí a nesnaží se upoutat pozornost hraným, patetickým smutněním, ale dokáže naopak budovat nevtíravou melancholickou atmosféru, která pevně stojí na hutných, takřka těžkotonážních kytarových stěnách, jež vyplňují celý dostupný prostor. FUNERAL neomílají jeden rif stále dokola, ani se neoddávají extrémně pomalému rytmu. Stojí někde uprostřed – dokáží kouzlit variabilní a příjemně se poslouchající melodie a rify s patřičnou instrumentální zdatností, tu a tam ozvláštnit skladbu dechovým či smyčcovým nástrojem a jednotlivé kompozice vůbec hezky strukturovat. V případě vokálů zcela rezignují na standardní hrdelní řev a čistý projev Frodeho Forsma k hudbě výtečně sedí, zvláště pak tehdy, line-li se z jeho úst rodná Norština.
Paradoxně vzhledem ke svému jménu se FUNERAL úspěšně vyhýbají zažitým žánrovým stereotypům a aktuální deska tak skutečně působí velmi přirozeným a nenásilným dojmem. I když nelze tvrdit, že by se v rámci žánru jednalo o přelomovou záležitost, je „From These Wounds“ poctivě a na úrovni odvedenou nahrávkou, jejíž tvar rovněž odráží i vyzrálost a určitý odstup hudebníků, který ústí v kompaktnost materiálu a vkusné podání. A to se počítá.
Příjemná doommetalová nahrávka, která sice nikterak nepřekvapí, nabízí však neortodoxní pohled na daný žánr a obsahovým i formálním provedením se může směle rovnat aktuálním deskám NOVEMBERS DOOM či SWALLOW THE SUN.
7,5 / 10
Frode Forsmo
- vokály, baskytara
Kjetil Ottersen
- kytary
Mats Lerberg
- kytary, vokály
Anders Eek
- bicí
1. This Barren Skin
2. From These Wounds
3. The Architecture Of Loss
4. Red Moon
5. Vagrant God
6. Pendulum
7. Saturn
From These Wounds (2007)
In Fields Of Pestilential Grief (2002)
The Passion Play (demo) (1999)
To Mourn Is A Virtue (demo) (1997)
Tragedies (1995)
Beyond All Sunsets (demo) (1994)
Tristesse (demo) (1993)
Chce sa mi plakat a to je pri tomto albume správne
Aj v časoch krízy nemeckého automobilového priemyslu je stopercentné spoľahnutie na túto hlučnú fabriku z Porúria. Jedna naleštená a perfektne vyladená thrashová mašina za druhou aj v roku 2026. Som nadšený.
Že hrají SOEN v podstatě stále totéž, je fakt. Přesto se jejich nahrávky vždycky zajímavě melodicky rozvinuly a dalšími poslechy tak nějak dozrály. Novinka se ale po prvních pár posleších tváří hodně vyčerpaně. Doufejme, že nakonec přece jen vykvete.
Australané nijak nepolevují v tempu chrlení desek. A přestože je to stále o tom samém energickém death metalu, díky dostatečné technické preciznosti a živelnosti se opět jedná o slušné album. Jen mi po poslechu nezůstává v paměti žádný výrazný moment.
První album polské prog skupiny bylo djentově surové a odkazovalo občas i na klasiky TOOL. Nová deska je mnohem epičtější, uvolněnější a melodičtější. Materiál, který na posluchače klade větší nároky a potřebuje čas, ale rozhodně to není čas ztracený.
Výživná pirátská jednohubka, jež vás potěší, jako kdybyste se ztratili na Ostrově pokladů a v nouzi objevili rozcestník, sestavený z kostí posledního nešťastného pobočníka kapitána Flinta. I na "nechtěném" materiálu se BLAZON STONE orientují velmi dobře.
Debut Finů byl příjemnou porcí melodického metalu, na druhém album už to ovšem poněkud skřípe. A ze všeho nejvíc by se kapele zcela jistě hodilo, kdyby se dokázala razantně vymanit z onoho začarovného kruhu sterilního a unylého "female fronted" modelu.
Další porce retra od Islanďanů THE VINTAGE CARAVAN je na první poslech méně výrazná než bravurní minulé album "Monuments", přesto skupina opět prokazuje cit pro energický hard rock se silnou melodikou, psychedelickým rozostřením a potřebným nadhledem.





