Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na začátek jedna kontrolní otázka. Jak se jmenuje nejslavnější belgická kapela, která jako jediná z Vlámského království dokázala výrazně prorazit i na mezinárodní scéně a postupem času se stala, vedle Hercule Poirota, Anderlechtu Brusel, Jean-Clauda Van Damma a čokoládových bonbónů další belgickou pamětihodností? Ano, jsou to dEUS. Tihle šikulové, kteří svými osobitými nahrávkami dělají radost jak kritikům, tak i obyčejným lidem, přestáli personální změny i lehčí klinickou smrt a již od první poloviny devadesátých let se stále drží na úctyhodné kvalitativní úrovni.
V případě „Keep You Close“ to však zprvu na velké nadšení nevypadalo. Album je totiž i na poměry dEUS docela pohodička. Dokonce ještě větší klídek, než bylo před třemi lety už tak dost pohodové „Vantage Point“. Kapela zdá se definitivně dozrála a mladická revolta provázená snahou být za každou cenu avantgardní je definitivně pryč. To samozřejmě může být pro fanouška starších alb problém, ale na mé tváři se spokojený úsměv přeci jen objevil.
dEUS totiž i do pomalých a klidných skladeb dokázali vložit zajímavé hudební fígle a svoje charakteristické vibrace. Zaujmout dříve neslyšeným již nemají úplně v prvním plánu, ale album nabízí stále dost osobitých momentů, které se odehrávají jen tak mimochodem. Správný výraz pro současnou tvorbu je stále alternativní rock, ovšem s velkým přesahem do melancholického popu. Něco podobného hraje BECK, částečně U2 nebo MUSE, chvílemi se vybaví i STING nebo pop music z přelomu 70´s /80´s, ale v neposlední řadě jsou to opět i dEUS a znovu předkládají zboží vysoké jakosti.
Album se sice tváří jako popík, ale úplně triviální není. Kapela míchá smyčce, klávesy, kytary, samply, piano, basové i bicí linky jako vždy interesantním způsobem a díky zkušenostem, potažmo správně nastavenému zvuku, jsou všechny zmiňované prvky plně funkční a hlavně vyzní. Jednotlivé nástroje více než dříve podpírají jeden druhého, nic nevyčnívá, nikdo neexhibuje. Všichni hudebníci společně malují melodie, které jsou příjemné a laskavé, obsahují však i pro dEUS typickou hravost. Album není složité ani ambiciózní. Naopak, snaží se být civilní, nenucené a nepůsobit vtíravě, čímž zejména si získává moje sympatie. „Keep You Close“ je jako stvořené pro okamžiky, kdy není nálada na vyhrocenou hudbu a cítíte potřebu sáhnout po něčem klidném, příjemném, ale ne zase tak úplně banálním. V takové chvíli pak jeho kvality nejlépe vyniknou.
„The Final Blast“, „Dark Sets In“, „Constant Now“, „Second Nature“, „Ghost“ nebo závěrečná „Easy“ jsou kousky, které na poprvé neohromí, ale uloží se do paměti a nějak ne a ne se jich pak zbavit. Pravda, jsou tu i skladby, které jsou na hraně („The End Of Romance“, „Twice“), ovšem přes počáteční rozpaky album roste a najednou ani nevadí líné tempo a měkoučké aranže. Možná je to zásluha i příjemného zpěvu, možná sympaticky „lidského“ konceptu dotýkajícího se mezilidských vztahů, každopádně nahrávka působí zvláštním, uklidňujícím způsobem a nutí mne ji poslouchat mnohem častěji, než jsem původně zamýšlel.
„Inside, outside You´re tearing me And it don´t mean a thing Just tell me where have you been Is this the dark setting in?"
1. Keep You Close
2. The Final Blast
3. Dark Sets In
4. Twice (We Survive)
5. Ghost
6. Constant Now
7. The End Of Romance
8. Second Nature
9. Easy
Diskografie
Keep You Close (2011) Vantage Point (2008) Pocket Revolution (2005) No More Video DVD (2001) No More Loud Music (2001) The Ideal Crash (1999) In A Bar, Under The Sea (1996) My Sister = My Clock (1995) Worst Case Scenario (1994)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2011 Vydavatel: Piccadilly Records
Produkce: David Bottrill, Adam Noble Studio: vlastní
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.