Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Francouzi HAMASAARI, přejmenovaní z původního názvu SHUFFLE, a jejich album "Ineffable" se stali šťouchnutím, které mě přinutilo vzpomenout, a nejen to, ale taky si znovu oživit album "Damnation" známých Švédů OPETH. Důvody si zřejmě většina z vás dokáže domyslet. Ano, je to díky podobným postupům, projevu i atmosféře, která se zde občasně objevuje v oné nadčasové akustické podobě. Téměř jako opisování. Je to okaté hlavně v úvodu citlivě se rozvíjející skladby "Crumbs" nebo následné "Lords". Ale to je jen jedna z tváří, kterou ve svém albu Francouzi ukazují. Objevují se i další inspirace brousící třeba až k britské neo prog rockové vlně, takže se vkrádá na mysl i Steven Wilson a jeho PORCUPINE TREE.
Oproti předchozí tvorbě ještě pod jménem SHUFFLE je to výrazný posun, neboť se od nu-metalem načichlé hudby dostáváme úplně jinam, a to do melancholicky působící rockové formy, která nasála hodně z i z různých jemnějších prog stylů. HAMASAARI vlastně fungují jako mořská houba, která do sebe nasála všemožné vlivy a hudební ingredience, aby je pak ze svých útrob vymáčkla v podobě zajímavě namíchaného koktejlu. Při procházce albem tak toho z pohledu stylu a provedení nalézáme možná až nečekaně hodně.
Jednotlivé skladby odbočují od zmíněného stylu akustických OPETH a mění se jejich charaktery, takže se při poslechu náladových pasáží vybavují i jména jako PINEAPPLE THIEF, RIVERSIDE, dokonce RADIOHEAD (ty slyším ve skladbě "Bleak") nebo třeba další Francouzi KLONE, o jejichž albu "Meanwhile" tu nedávno byla řeč. To je ta jemnější a emotivnější složka, která v některých okamžicích (závěrečná "Prognosis") odplouvá až do opravdu éterických výrazů, při kterých mi na mysl přichází i umělci vzdušných nálad Norové GAZPACHO. Ale na druhou stranu jsou do alba včleněny i hutnější kytarové postupy, viz neurvalý nástup a agresivní vývoj skladby "White Pinnacles". Takže jsme nakonec zpět u OPETH, kteří v oné kombinaci akustické lehkosti a drsné metalové hrubosti tolik vynikali.
To, co drží album pohromadě a tvoří z něho suverénní celek, je jednak perfektně zvládnutá hladce výrazná zvuková stránka, ale též emotivní atmosféra, která se projevuje ve formě místy až dramatických nálad a proplétání melancholie s citlivě gradující pompou. HAMASAARI jednoznačně cílí na nálady a nebojí se za tímto účelem využít jakékoli prostředky. Možná je to trochu účelové v tom, jak nezakrytě se pouští do kopírování svých vzorů, neboť ta zmíněná podobnost s OPETH může někoho iritovat, ale je nutno uznat, že výsledného efektu se skupině daří dosáhnout.
"Ineffable" je jemné rockové album, ve kterém cestujeme z nenáročných harmonií do zajímavých prog pasáží. Ale nechybí i trocha metalového drivu. Funkčnost této hudby ale z velké části stojí a padá se správnou náladou posluchače. Je to emotivní a melancholická hudba se zajímavou atmosférou, příjemně proudícími melodiemi i chladnou aurou. Rozvláčné pasáže naštěstí skupina doplňuje i burcujícím důrazem. Pestrá směska, která nakonec působí velmi kompaktně, neboť rozdílné postupy a přístupy jsou překryty šikovnou produkcí a čistým nazvučením, které dává albu soudržnost.
"Ineffable" je jemné rockové album, které proudí v nenáročných harmoniích, stejně jako dokáže překvapit zajímavou prog pasáží či zatlačit až metalovým drivem. Kontroverzní může být místy snad až přílišná podobnost s OPETH, nicméně silný emotivní náboj dává skladbám působivost.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.