JAY KELLY
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ohromná produktivita a rastúci úspech poháňajú Justina K Broadricka a jeho (dnes) hlavný projekt JESU k neustálemu vydávaniu nových titulov. Raritné EP „Sun Down/Sun Rise“ naštartovalo na prelome rokov sériu, do ktorej sa postupne zaradila dlhohrajúca doska „Conqueror“, vinylový split s ELUVIUM, EP-čko „Lifeline“ a zbierka toho, čo vypadlo zo zaprášených šuflíkov – „Pale Sketches“.
Vydané čisto v vo vlastnej réžii, „Pale Sketches“ zachycuje kostru skladieb JESU tak, ako vznikajú v Broadrickovej hlave a laptope. Trefne nazvaná zbierka „vyblednutých skíc“, datovaných medzi roky 2000 a 2007, sa nesie na vlne zasnenej triphopovej nálady s prevládajúcimi „ľahkými“ elektronickými aranžami. Úvodná „Don’t Dream It“ (názvu neverte!) z opakovaným motívom „don’t dream it – be it“ vypožičaným z „The Rocky Horror Picture Show“ je jednoznačne najlepšou piesňou z kolekcie. Hojdavý spev a chemické bicie sú v druhej polovici doplnené rozmazanými gitarovými riffmi; dokopy to všetko tvorí kompletnú skladbu, ktorá možno načrtáva, kam by sa „regulárna“ tvorba JESU mohla uberať.
Fakt, že „Pale Sketches“ je kompiláciou skladieb, ktoré sa z rozličných dôvodov nedostali na radové albumy JESU, je bohužiaľ cítiť. Po výraznej dvojke „Can I Go Now“ (opäť zahalenej vo výraznom elektronickom opare) je skutočne „hotových“ piesní pomenej – nezriedka ide len o nápady, zahalené do úsporného kabáta pre jednu gitaru a laptopovú rytmiku. V konečnom dôsledku je druhá polovica „Pale Sketches“ viac hudbou, len tak plynúcou pri uvoľnenom relaxe, než určenou na ozaj sústredené počúvanie – aj kvôli tomu, že silné slogany, ktoré Justin K Broadrick vždy dokázal prepašovať do svojich až naivne jednoduchých textov, vo väčšine skladieb chýbajú.
Na druhej strane však album úspešne pokračuje v Broadrickovej snahe ukázať, že je možné jeden (vždy rozpoznateľný) autorský rukopis aplikovať v štýloch v širokom rozpätí od hučiaceho, valivého metalu cez krehký, takmer shoegazerský alternatívny rock až po mašinkársky triphop. JESU je ďalším experimentom z Broadrickovho širokého a rozmanitého portfólia a napriek istej repetitívnosti ešte nebol jeho potenciál vyčerpaný.

Príjemne zasnená zbierka nedokreslených skíc.
7 / 10
Justin Broadrick
- všetko
1. Dont Dream It
2. Can I Go Now
3. Wash It All Away
4. The Playgrounds Are Empty
5. Dummy
6. Supple Hope
7. Tiny Universes
8. Plans That Fade
Ascension (2011)
Christmas (EP) (2010)
Heart Ache & Dethroned (2010)
Opiate Sun (EP) (2009)
Infinity (2009)
Why Are We Not Perfect (EP) (2008)
split s BATTLE OF MICE (2008)
split s ENVY (2008)
Lifeline (EP) (2007)
Pale Sketches (2007)
split s ELUVIUM (2007)
Sun Down / Sun Rise (EP) (2007)
Conqueror (2007)
Silver (EP) (2006)
Jesu (2005)
Heart Ache (EP) (2004)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Avalanche Recordings
Stopáž: 46:30
Limitovaná edícia 2000 kusov.
-bez slovního hodnocení-
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Kanaďané mixují několik stylově blízkých přístupů, dominantní je riffová razance připomínající starší GOJIRA, do toho brutálnější death polohy s až disonantními prvky a nakonec i melodicky vláčné pasáže. Technické, agresivní, ale i temně atmosférické.
Na obale smrtka, mrtvoly, hroby, mlha. Na nahrávce tíživý death/doom, hluboký chrapot a malebný ženský zpěv. Nic nového v království pochmurném, ale poslouchá se to velmi dobře. Po dvou EP by si tihle Bavoři mohli konečně najít čas na plnohodnotné album.
Britské trio po barevně divoké předchozí desce "Blossom" přichází s důrazně metal/metalcore produkcí. Tentokrát se to hrne přímočařeji vpřed, ubylo melodií i mathcore divokosti. Ale švih a tlak PUPIL SLICER neztratili, takže stále kvalita.
Nejlepší deska od dob „Exit“ – a to je pro ROTTEN SOUND ta největší možná pochvala. Prakticky neustále se sype, zvuk je šťavnatý a celek působí jako sonická střela. Sympatické; tímto se vracím i k předchozím deskám.
Výtečný progressive/tech death metal. VOIDCEREMONY potěší jak staromilce, kteří přísahají na kultovní milníky od ATHEIST, tak střední třídu, která sází na pozdní DECREPIT BIRTH, tak i nováčky, kteří nadšeně naskočili na vlnu iniciovanou BLOOD INCANTATION.
Tak co chcete slyšet? Že ROTTEN SOUND prostě pod své standardy nejdou? A tentokrát jim k tomu stačí pouhých necelých 10 minut. Minialbum, které z jejich pohledu moc nového nepřináší, ale jako další munice pro explozivní grindovou palbu bohatě postačí.





