OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Štvorica rastafariánských hudobníkov bola už od prvopočiatkov pôsobenia na punkovej a hardcoreovej scéne začiatku osemdesiatych rokov mimoriadne exotickým zjavom. Exotická nálepka sprevádzala kapelu počas celej ďalšej kariéry, história však týchto dnes už postarších pánov pamätá predovšetkým zásluhou niekoľkých klasických albumov, plných zmesi zúrivého punku a hardcore starej školy, ktorá bola úplne atypicky a na svoju dobu odvážne prekladaná solídnymi reggae skladbami, ktorých seriózne inštrumentálne prevedenie malo pôvod v funky jazzových základoch kapely, položených ešte pod názvom MIND POWER. Po nevýraznom pôsobení v deväťdesiatych rokoch (s výnimkou epizódy gitaristu Dr. Know so zapožičaním svojho gitarového aparátu istému bezradnému Dinovi Cazaresovi počas nahrávania míľnika „Demanufacture“), poznačených personálnymi výmenami i po dlhšom čase upísaním sa mainstreamovým Maverick Records, prišiel v roku 2006 čas na koncertný reunion v pôvodnej zostave. To už boli BAD BRAINS rešpektovným kultom, ku ktorému sa hlásili mnohí mladší i starší umelci naprieč žánrami, pričom význam kapely potvrdili aj tri po sebe vypredané koncerty v legendárnom klube CBGB.
Tohto roku vychádza pod producentským dohľadom Adama Yaucha z BEASTIE BOYS, pre ktorého išlo zároveň o splnenie jedného z veľkých snov (legenda hovorí, že jeho telesná schránka sa často vyskytovala v kotli počas raných koncertov BAD BRAINS), prvý riadny štúdiový album BAD BRAINS od roku 1995, pričom podľa slov samotného Adama i kapely mal byť výsledkom snahy návrat k zneniu raných nahrávok a koncertov. Výsledok väčšina z nás len ťažko posúdi, faktom je, že „Build A Nation“ prináša poriadne surový a chytľavý hardcore s punkovou melodikou a typickými zmenami tempa, zabalený do moderného zvukového šatu. Rozdiel medzi dostupnosťou kvalitného štúdia v porovnaní s predchádzajúcou tvorbou je najmarkantnejší pri počúvaní reggae skladieb predstavujúcich podstatnú časť albumu. Je takmer neuveriteľné, koľko energie tryská všetkými smermi práve z gitarových skladieb, najmä ak si človek uvedomí, že niektorí z pánov už oslávili päťdesiatku – razantný nástup v úvode „Jah People Make The World Go Round“ alebo zbesilý titulný song môžu závidieť nejedni holobriadkovia. Nasadené tempo zvoľňujú až početné reggae skladby počnúc vydarenou „Natty Dreadlocks ‘pon The Mountain Top“ a končiac záverečnou meditáciou „Peace Be Unto Thee“. Efekty využívajúca artikulácia speváka H.R. je oproti minulosti ďaleko zrozumiteľnejšia a mimo spomínané reggae výlety sa mu darí nejeden príjemný melodický refrén ako v „Expand Your Soul“ alebo „Universal Peace“. Jednou z ďalších a tradičných anomálií sú rastafariánske myšlienky vkladané do jednotlivých skladieb, ozvláštňujúce nahrávku a prispievajúce k jej celkovo pozitívnemu vyzneniu.
Návraty starých klasík bývajú v konečnom dôsledku často prijímané rozporuplne, najmä keď sa kapela vracia späť do časov dávno minulých. BAD BRAINS však ani po rokoch nemožno uprieť živelnosť prejavu (hoci v porovnaní s ranou tvorbou s už výrazne menej drsným vyznením a obrúsenými hranami), nasadenie a hrejivo príjemnú pozitívnu energiu plynúcu z ich tvorby. Trochu na škodu je fakt, že aj na „Build A Nation“ svety reggae a hardcore ostávajú prísne rozdelené do samostatných skladieb a BAD BRAINS sa nevenujú ich spájaniu, ktorého pôsobivým výsledkom bol napríklad legendárny album „I Against I“. Reggae skladby tak len spestrujú dramaturgiu albumu, ktorý by len pri gitarových veciach mal práve pre určitú, vzhľadom na žáner nevyhnutnú monotónnosť sklony nudiť. BAD BRAINS sa teda podaril jeden z tých lepších návratov, i keď už nejde o zásadný album ako v prípade prvých počinov, tých takmer štyridsať minút znamená v každom prípade príjemný zážitok.
Príjemný comebackový album jednej z najosobitejších kapiel rockovej scény.
7,5 / 10
Gary "Dr. Know" Miller
- gitara, spev
H.R.
- spev
Earl Hudson
- bicie, perkusie
Darryl Jenifer
- basgitara, spev
hostia:
Jamie Saft
- klávesy
Keene Carse
- trombón
Paul Vercesi
- saxofón
Clark Gayton
- trúbka
1. Give Thanks And Praises
2. Jah People Make The World Go Round
3. Pure Love
4. Natty Dreadlocks 'pon The Mountain Top
5. Build A Nation
6. Expand Your Soul
7. Jah Love
8. Let There Be Angels (Just Like You)
9. Universal Peace
10. Roll On
11. Until Kingdom Comes
12. In The Beginning
13. Send You No Flowers
14. Peace Be Unto Thee
Build A Nation (2007)
I And I Survived (2002)
Black Dots (1996)
God Of Love (1995)
Rise (1993)
Quickness (1989)
I Against I (1986)
Rock For Light (1983)
Bad Brains (1982)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Megaforce Records
Stopáž: 37:40
Produkce: Adam Yauch
Studio: Oscilloscope Laboratories NYC
radost poslouchat, skvost :)
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.