PHIL MAY GREY - Whispers
Olomoucká odpověď na ACID ROW? Možná taky trochu. Hlavně ale hodně solidní a heavy stoner rock, který se vedle strohých, hrubozrnných hranatých riffů nebojí ani melodií a vytaženějšího vokálu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Že se THRESHOLD nadobro vzdalují progresivním a art-rockovým vodám, to už bylo zřejmé na jejich minulém albu „Subsurface“ a novinka „Dead Reckoning“ na tento kurs plynule navazuje. To by ještě nemuselo znamenat nutně něco špatného, problém je spíš v tom, že kapela už tak nějak sklouzává k řemeslné práci a výsledek nepůsobí zrovna svěžím dojmem. Narozdíl od předchozí desky zde nenaleznete tak markantní hity jako byly „Mission Profile“ nebo „Opium“, ale na druhou stranu působí novinka vyrovnaněji, bez výrazného slabého místa.
Typických znaků pro tvorbu THRESHOLD je víc, vypíchnul bych často používaný kontrast melodických (někdy až vyloženě nasládlých) motivů s tvrdšími úseky (větinou nástupy), šablonovitost písní (úvod, sloka, bridge, refrén, sloka, refrén, solo, refrén, refrén, zakončení a takhle téměř v každé skladbě) a evidentní snaha o chytlavé (hitové) refrény. Ta nasládlost naštěstí není v takové míře jako na „Subsurface“ a díky velkým zkušenostem a preciznímu přístupu ke skládání se v konečném účtování jedná o zajímavou věc, která zřejmě nebude mít ambice stát se albem roku, ale rozhodně se bude držet stále nad průměrem.
Nejlepší věci na desce nám ji vlastně rámují. „Slipstream“ je zdánlivě pouze heavymetalová odrhovačka (s menším využitím growlingu Dana Swanö!), ale díky své chytlavosti a povedenému refrénu ji z hlavy jen tak nevyženete. Závěrečná „One Degree Down“ je pro mě osobně zřejmě nejpovedenější skladbou na desce a možná jedna z mála, která se ještě brodí skrz vysychající progmetalové vody. Ostatní písně nijak výrazněji nezaostávají, ale prostě ani jedna z nich nemá pořádné ambice, aby nějak vybočila z řady.
Novinka THRESHOLD se dá zkrátka shrnout oním klišovitým - neurazí ani nenadchne. I když příznivce staré tvorby možná přeci jen urazí?
I když postavíte tu nejdokonalejší hranici, tak Vám bez jiskry hořet nebude...
6,5 / 10
Mac
- zpěv
Karl Groom
- kytary
Richard West
- klávesy
Steve Anderson
- basa
Johanne James
- bicí
host:
Dan Swanö
- zpěv
1. Slipstream
2. This Is Your Life
3. Elusive
4. Hollow
5. Pilot In The Sky Of Dreams
6. Fighting For Breath
7. Disappear
8. Safe To Fly
9. One Degree Down
Dividing Lines (2022)
Legend of the Shires (2017)
For The Journey (2014)
March Of Progress (2012)
Dead Reckoning (2007)
Critical Energy (2004)
Subsurface (2004)
Critical Mass (2002)
Concert in Paris (live) (2002)
Hypothetical (2001)
Decadent (1999)
Clone (1998)
Extinct Instinct (1997)
Livedelica (live) (1995)
Psychedelicatessen (1994)
Wounded Land (1993)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 57:49
Produkce: Karl Groom
Studio: Thin Ice Studios, Surrey
Nelze než souhlasit s kolegy. THRESHOLD nudí, i když se dají nerušeně poslouchat. Že je to paradox? Možná trochu ano, ale prostě tenhle zajetý mustr nemá proč urazit, jenže je vyčerpaný samotnou skupinou až hanba. Deska, na které je jedná skvělá písnička ("Hollow") a jedna dobrá pocitovka (letecký "Pilot In The Sky") prostě neukryje, že sotva dýchá v půli kopce, když všichni ostatní jsou již dávno nahoře. Je mi líto.
Slovy klenutého střednětempého klasika: ještě to ujde. Ale to je v případě THRESHOLD, kteří mají na paždě kousky jako "Critical Mass" či "Hypothetical", opravdu existenční minimum. Album "Dead Reckoning" celkem příjemně a libozvučně nudí, vyčnívá pouze chytlavý refrén úvodní písně, výborná "Hollow" a "Pilot In The Sky Of Dreams", která mi konvenuje vzdušnou atmosférou. Jinak ale tohle album absolutně nemá charisma a trpí manatarovským syndromem desáté hodiny. Je tu a přece tu již není. Je to prostě příjemná kulisa, ale zdaleka ne velmi dobrá nahrávka. Lehký nadprůměr za zmíněné kousky.
THRESHOLD sú klasickým prípadom varenia z vody. Rokmi osvedčené postupy a aranžmány. Nič čo by som už niekedy a niekde nepočul. Po muzikantskej stránke výborne zahraná nuda. Keď si spomeniem na ich vrcholne dielo „Critical Energy“, tak sa mi chce skoro až plakať. Ale prečo sa trápiť? Je dosť lepších kapiel v tomto ranku a ak ma pochytí nostalgia, tak môžem siahnuť po spomínanej starinke...
Mne sa to paci. Priamociarejsie nez predchadzajuce albumy, menej progresivne, to ale neni na skodu.
Olomoucká odpověď na ACID ROW? Možná taky trochu. Hlavně ale hodně solidní a heavy stoner rock, který se vedle strohých, hrubozrnných hranatých riffů nebojí ani melodií a vytaženějšího vokálu.
I s relativně omezenými výrazovými prostředky, které slam BDM nabízí, lze nadělat spoustu parády, pokud se k látce přistoupí invenčně. Francouzská banda sice recykluje své vzory, ale výsledný koktejl patří k tomu nejlepšímu z evropské slam nabídky.
Po předchozím temném a vydařeném „Cleansing Ritual“ se Italové SATOR více ponořili do nervní sludge bažiny a stvořili album silově se řítících riffů, psychedelicky „kvákavých“ doplňků i dynamických proměn. Dusivou atmosféru podporuje i správně hutný zvuk.
Druhá deska jedné z nejmladších retro thrashmetalových nadějí domácí scény. Po všech stránkách dotaženější. Oproti „Beware The Dead“ promakanější aranže, výraznější melodie, mohutnější zvuk a výrazně čitelnější basa. O něco přísnější bicí a bude to pecka.
Zvuk z Golden Hive je ostřejší, průraznější a šťavnatější než na „Spiritual Exodus“, nicméně stylově je celá kolekce méně konzervativní a otevřenější ke zkoumání méně probádaných poloh. Díky tomu vznikl asi i nejpovedenější trutnovský metalový „ploužák“.
Méně thrashe, více crossoveru. EXORCIZPHOBIA jsou ve své lásce k devadesátkovému metalu uvěřitelní i v momentech, kdy už jejich thrashová mašina neseká na plný výkon, ale naopak si libuje v promyšlenějších a komplexnějších kompozicích. Budu zkoumat dál!
3/5 klasického lineupu zasloužilých amerických průkopníků progresivního metalu zkouší s novým pěvcem Travisem Willsem comeback. Copak o to, duch klasických CRIMSON GLORY je z aktuální nahrávky cítit, teď jen, jestli bude stačit i kvalita nových písní.





