SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Někde mezi black metalem a Spice Girls může stát jen jediný člověk v galaxii. Dal metalu konce dvacátého století smysl a hromady nových impulzů, přičemž přišel o vlasy a psychické zdraví. Vystřídal spoustu kabátů, ale každý z nich identifikujete už po několika vteřinách… Devin Townsend, vizionář, blázen, Physicist...
Další z tváří kanadského cvoka, jedné z… hovno… největší metalové osobnosti konce druhého millenia. Vlastně už tu tvář znáte, je to pokračování té, kterou nosil v dobách hlomozivé hegemonie Strapping Young Lad. Mezitím zavedl život Devina ledaskam a on dobře ví, že zapomínat se nevyplácí. Minulost dýchá na Physicist lehce, pod nánosy bordelu slyšíte kouzelnou melodičnost Ocean Machine a úchylnou rozpustilost Infinity. Physicist je ale především monolit… Monolit hluku a technické brilance, jaká se rodí jen v Jeho hlavě. Nikdo jiný nedovede uspořádat zahuštěný chaos zvukového terorismu do tak dokonalého tvaru. Symfonie v kakofonii, harmonie v disharmonii. V třaskavém humbuku se lehce proplétají hitové refrény, poutavé popěvky a Gene Hogland, ultimátní vládce škopků, jede jako šílenec (kterým beztak je). Devinova invence je nespoutatelná a nezastavitelná, boří hráze lidského vnímání, povyšuje bordel na vyšší stupeň libozvučnosti a s ničím si nedělá sebemenší vrásky.
Physicist je výron nemilosrdného genia, který smete všechno důkladně nezajištěné, co blokuje průjezd. Tudy do budoucnosti, dámy a pánové!
Devin Townsend je nejen symbolem kvality, ale zároveň symbolem evolučních tendencí v současné tvrdé hudbě. Každé umění potřebuje blázny a vizionáře a tím bezesporu HevyDevy je... A stejně tak PHYSICIST je dílem bláznivým a vizionářským.
9 / 10
Devin Townsend
- hlas, kytara, klávesy
Gene Hoglan
- bicí
Jed Simon
- kytara
Byron Stroud
- basa
1. Namaste
2. Victim
3. Material
4. Kingdom
5. Death
6. Devoid
7. The Complex
8. Irish Maiden
9. Jupiter
10. Planet Rain
Epicloud (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2012)
Ghost 2 (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2011)
Ghost (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2011)
Deconstruction (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2011)
Addicted (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2009)
Ki (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2009)
Ziltoid The Omniscient (2007)
Synchestra (2006)
Accelerated Evolution (2003)
Terria (2001)
Physicist (2000)
Infinity (1999)
Ocean Machine: Biomech (1997)
Datum vydání: Pondělí, 26. června 2000
Vydavatel: Inside Out
Produkce: Devin Townsend
Prvni setkani s Devinem. Rozhodne ne posledni.
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.





