GLADENFOLD - Soulbound
Na počátku tisíciletí si bratři Lauri a Esko Itälovi s pár kamarády založili ve finském Turku kapelu GLADENFOLD a hned od počátku řešili...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na počátku tisíciletí si bratři Lauri a Esko Itälovi s pár kamarády založili ve finském Turku kapelu GLADENFOLD a hned od počátku řešili...
Co jiného se dalo čekat od nového alba ALTER BRIDGE než Tremontiho charakteristický kytarový rukopis a především specifický vokální projev...
Když jsem zde před necelými čtyřmi lety chválil debut lublaňských ENSANGUINATE, ani ve snu by mě nenapadlo, že jeho následovník celkem zásadně přehodí výhybku od staroškolského death metalu do neméně retrospektivního černého kovu.
THE ETERNAL jsou skupinou, která se mi pravidelně ztrácí z dohledu a vždy si pak sypu popel na hlavu, když se mi opět dostanou do zorného pole.
Sludge metal, který jako by vyrval kotvu z žánrového základu a vrhl se na posluchače s nebývalou energií a neurvalostí.
EDENBRIDGE už mají svůj styl natolik ustálený, že každé nové album přinese přesně to, co se dopředu očekává.
THERMALITY jsou mladá švédská kapela, o které tu byla řeč před rokem. Aktuální album je už třetí v pořadí.
Američany THE ACACIA STRAIN jsem plně akceptoval až po letech a nebyla k tomu úplně nejlehčí cesta. Skupinu jsem si ještě v nultých letech zaškatulkoval jako trendy honící drsňáky a několik desek z tohoto období mě příliš nenutilo ke změně názoru.
Můj první střet s chicagskými DISSONA byl příjemné překvapení a přinutil mě k cestě zpět časem, abych zjistil, že již jejich druhé eponymní album byla jízda vskutku parádní.
Když se sejde stará parta, většinou to znamená vzpomínání na staré dobré časy, v nichž byl svět o tolik lepší...
Uskupení REMINA se mi do hledáčku dostalo náhodou, když jsem pátral po dalším působišti Heike Langhans...
Již debut "Philosophobia" (2022) představoval ambiciózní projekt mezinárodních hudebníků, který se zdál být ukázkovým etalonem progresivního metalu.
Od prvních pomalých tónů je slyšet silný vliv evropských doom či funeral doom metalových kapel. Hutný...
Na disku sa mi váľajú dodané promáče a je ich dosť, akurát nálada na rozpisovanie sa v posledných mesiacoch nie je...
Trochu zpomalené screamo/posthardcore, převlečené za atmosférický black metal se smyčcovou sekcí a sem tam klavírem. Máme tu podobnou, někdy až postrockově laděnou práci s dynamikou i přehrocený bolavý vokál. Dojmy z poslechu stále rostou.
Kanadská nyní sedmihlavá deathcore bestie se s tím nemaže, prostě to hrne nekompromisně vpřed a zpěváci se vám pokusí vyřvat díru do hlavy. V tom tlaku a energii se ale nezapomíná ani na melodie a parádní sóla. Správně živelná nakládačka.
Bratislavský projekt, který mi trestuhodně unikl v roce 2024. Hudba někde mezi DAUGHTERS, EPHEL DUATH a třeba i BERLIN MANSON s celkem výjimečným zvukem na poměry Slovenska. Tématy zaťaté, stylově pestré album.
Jedna skladba, 23 minut. Po předchozí desce kombinující Opeth variace a metalcore melodiku, je tu změna. Retrorockový psycho styl jako od PINK FLOYD se překlopí v djentově laděný ostrý metal s kontrasty mezi agresivní útočností a melodickými vokály.
Francouzské trio si uvědomuje omezení instrumentálního post metalu, takže se po klasickém rozjezdu objeví postrocková akustika a violoncello, překvapivé vokály doplní skladbu „Roads“ do typicky rockově baladické aranže. Melancholii rozčísne i rap. Pěkné.
Pre mňa zatiaľ objav tohto roka. Symfonický melodický death z Talianska. Silné riffy aj refrény, zborové spevy. Nový album fantastický, jeden hit za druhým, a tie predchádzajúce sú rovnako vynikajúce.
Progresivní post black, uff, z toho mívám občas bolení hlavy. Ale Britové ASIRA umí do své hudby roubovat nádherně éterické retrorockové prvky, takže je to místy jako by se srazili ALCEST s PINK FLOYD. K tomu ale i kontrastní natlakované post BM pasáže.





