Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sludge/doom/post metal s ženským vokálem je celkem vděčnou variantou silově emotivní hudby. Kombinace těžké, na rezonujícím riffu stavěné...
Kapela NIAKARA baskytaristy Zdeňka Kuba vznikla před dvěma roky jako reflexe umělcova opuštění jeho do té doby neodmyslitelného postu v ARAKAIN.
SONATA ARCTICA na posledním albu předvedla, že ještě nepatří do starého železa a má stále co říct. To ale nebrání mnohým jejím krajanům s podobným hudebním myšlením...
BEHÖLDER mě na první pohled zaujali. Přesněji řečeno, zaujal mě obal a název kapely. Byla v tom čirá zvědavost, o čem tak může být deska s beholderem na obalu.
Po čtyřech letech od poslední regulérní desky "Hestia" nám kosmopolitní THE RUMJACKS představují nové...
Pětice LADY BEAST z pensylvánského Pittsburghu představuje ortodoxní větev nové vlny old school heavy metalu. Ani její páté studiové album neřeší takové nepodstatnosti jako nějaký progres anebo pošilhávání po jiných žánrových teritoriích.
Když Italové SADIST v roce 2000 vyrukovali se svým zřejmě až moc experimentálním albem "Lego", trochu jim to nalomilo vaz.
Jen něco málo přes půl hodiny stačí Francouzům À TERRE, aby svého posluchače rozebrali na součástky a zase poskládali...
Pri spätnom čítaní svojich článkov a reportov (niečo do tých recenzií vymyslieť treba) zisťujem, že BDM valec z bieloruského Minska RELICS OF HUMANITY u nás v predošlej dekáde hral tri roky po sebe (2016 – 20018)...
Desku, u které ani po mnohonásobném poslechu nepřestávám být na vážkách. Americké trio svým debutem přivedlo na svět hudební materiál...
Vzpomínky na mládí pomalu odvál čas a jako prach ve větru mizí ta kdysi dávná divokost. Mladický zápal...
Mladíci z Colorada na svém debutovém EP předvádí parádní řezničinu. S nekompromisním přístupem servírují thrash...
„Přidej se k nám a pojď s námi do Brém, chceme tam provozovat muziku.“ Kapela LOST SANCTUARY, nebo též dlouhým jménem DAN BAUNE'S LOST SANCTUARY...
Je těžké se na úvod nezmínit o odkazu CREED, ale pojmu to trochu jinak. Nebudu se vracet k hudebnímu obsahu, ale jednoduše zkonstatuji...
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.