SADNESS - Spring 2025
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Aaron Turner, krom toho, že je frontmanem skvělých ISIS, ještě stíhá provozovat i zajímavé vydavatelství, které nese název Hydrahead Records sdružující povětšinou (post)hardcoreové kapely vymykající se běžným škatulkám. To samé se dá s jistotou prohlásit o instrumentální čtyřce PELICAN, pocházející z amerického Chicaga. Debutní deska „Australasia“ z roku 2003 nezapřela jasné vlivy hlavně právě ISIS, a i když PELICAN dokázali naznačit existenci vlastního rukopisu, byla až možná příliš ovlivněná svými vzory.
Loňské album s předlouhým názvem „The Fire In Our Throats Will Beckon The Thaw“ však dává už v mnohem větší míře prostor vlastním nápadům, a přestože dozvuky odkazu bandu Aarona Turnera jsou zřejmé, PELICAN se podařilo započít svoji vlastní hudební cestu. PELICAN však stále používají stejný náladotvorný vzorec, dle kterého své hudební struktury skládají i ISIS. Během velkorysých stopáží jednotlivých skladeb rozehrávají festival různých nálad a pocitů. Postupně gradující nájezdy tvrdých kytar jsou vystřídány akustickými až zasněnými plochami. Jednotlivé motivy jsou postupně proplétány s dalšími, k čemuž kapela využívá pouze možnosti dané klasickými rockovými nástroji (kytary, basa a bicí), bez jakýchkoliv dalších zkrášlovacích efektů. O atmosféře skladeb vypovídají i jejich názvy a musím říct, že například hned první „Last Day Of Winter“ se celkem trefila do mých představ o poslední zimním dni.
PELICAN dovedou být velice přirozeným způsobem strhující a během krátké chvilky naopak relaxační až zasnění. Přirozeného střídání různých motivů, vyhrávek či atmosféry dosahují hlavně umnou kombinací různých stylů. Neváhají vás ukolébat nejednou zajímavou akustickou pasáží a přidat bonus v podobě příjemné rockové melodie, aby vzápětí zabrousili v náladotvorných vodách indie rocku, postupným nástupem tvrdých kytar vás probrali do tvrdé reality a v hardcoreově zdivočelém vrcholu vás pak nemilosrdně smetli. Tento postup pak v různých obměnách, proměnách a intenzitě funguje pak na celé téměř hodinové ploše alba.
„The Fire In Our Throats Will Beckon The Thaw“ však určitě nepatří mezi desky, jejichž kouzlu se podléhá ihned. Alespoň v mém případě to nějaký poslech trvalo, než jsem postupně odhaloval jednotlivá zákoutí, skvělé nápady a nálady této nahrávky. Těší mě, že tento proces pokračuje i s dalšími poslechy, díky čemuž se z tohoto alba stává záležitost s trvalejší hodnotou.
PS: Nesmím opomenout ani velice pěkný obal CD, jehož design nemá na svědomí nikdo jiný, než Aaron Turner.
Výborné instrumentální album pro fanoušky kapel ve stylu ISIS, RED SPAROWES anebo CULT OF LUNA. Festival nálad, pocitů a vydařených nápadů. Dejte mu šanci a chytne si vás také.
8,5 / 10
Laurent Lebec
- kytara
Trevor de Brauw
- kytara
Larry Herweg
- bicí
Bryan Herweg
- basa
1. Last Day Of Winter
2. Autumn Into Summer
3. March To The Sea
4. Red Ran Amber
5. Aurora Borealis
6. Sirius
Flickering Resonance (2025)
Nighttime Stories (2019)
Forever Becoming (2013)
Ataraxia / Taraxis (EP) (2013)
What We All Come To Need (2009)
Ephemeral (EP) (2009)
City Of Echoes (2007)
The Fire In Our Throats Will Beckon The Thaw (2005)
Live In Chicago (DVD) (2005)
Australasia (2003)
Pelican (EP) (2003)
Datum vydání: Neděle, 26. června 2005
Vydavatel: Hydrahead Records
Stopáž: 58:44
-bez slovního hodnocení-
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Udělat dokument o vzniku vlastní poslední desky a k tomu přidat ještě samostatný soundtrack, to už chce kus odvahy. Denverští se však ničeho nebojí a servírují nám kosmický ambient coby pastorální protiváhu k „Absolute Elsewhere“. Citlivé a meditativní.
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Celá léta si říkám, proč se tak výborný interpret nedá dohromady i s dobrým skladatelem. Takový hlas a takové mrhání talentem! Četní hosté tu nahrávku možná zpestří, ale nezachrání. Je to opět jen hezky zhudebněná a ve studiu vyšperkovaná nuda.
Skotské duo navařilo naprosto pohlcující a opojnou synťákovou mlhu, ve které cítíte ambient, downtempo i psychedelické vlivy v nejasných tvarech, které mě nepřestává bavit objevovat a obdivovat.
Nielen BESNOU je súčasný slovenský black metal živý. Novinka rozhľadených Stredoslovákov určite rozbúri mútne vody domácej scény. Je to sofistikované, má to hĺbku, temnotu a hnev; slovenské aj anglické texty a super zvuk. Prudko počúvateľné dielo!





