LIK - Necro
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak tu máme nový a v pořadí již třetí počin amerických HATE ETERNAL, skupiny Erika Rutana, bývalého člena věhlasných MORBID ANGEL. A mě nezbývá než hned na úvod použít otřepané konstatování, že se to Ericovi tentokrát opravdu povedlo. Stejně jako u minulých počinů (značně nevýrazný debut „Conquering The Throne“ a mnohem charakterističtější a osobitější dvojka „King Of All Kings“ – ten název vážně bolí) i při zpracování aktuálního alba postupoval Rutan podle hesla „udělej si sám“. Nejen že si vyhrál s kytarou, kterou ovládá opravdu prvotřídně, a postaral se o značně barvité a zajímavé vokály, ale ohlídal si i produkci a veškeré zvukařské náležitosti. A nutno konstatovat, že po téhle stránce snad konečně dosáhl velmi slušné, ne-li výborné kvality. Zvuk sice představuje do značné míry konzervativní americký sound a snad chybí i trocha té ostrosti a výraznosti, mixáž je však provedena velmi citlivě, a tak jsou veškeré party vyváženě čitelné a nic nebrání možnosti soustředit se na to hlavní, tedy na vlastní hudební obsah, který v případě alba „I, Monarch“ rozhodně stojí za to.
Pokud někdo očekává, že se uchýlím k lacinému srovnávání s MORBID ANGEL, tak zapomeňte. Hezky se soustřeďme na HATE ETERNAL a začněme vypočítávat co se na albu „I, Monarch“ nalézá. Jedná se samozřejmě o death a to značně rychlý death. Ono tomu ani nemůže být jinak, když celou tuhle mašinku žene vpřed opravdu namakané a místy značně zběsilé řádění bubeníka Dereka Roddy, který má za sebou působení například ve skupinách MALEVOLENT CREATION či DIVINE EMPIRE. V jeho hře je rychlost i technika, neotřelost i údernost. A nejinak je tomu s vlastní kytarovou prací samotného Rutana, který se nemusí stydět ani za své vokální projevy. Pirova basa je pak samozřejmým doplňkem a nijak nezaostává. To co z celkového pohledu považuji za silnou stránkou alba je skutečnost, že s postupujícím časem skladby nijak neubírají ze zajímavosti a materiál naopak jako by stále vyrůstal a zvyšoval svoji působivost, takže album graduje v druhé části ve výborných kompozicích „It Is Our Will“ a „Sons Of Darkness“. Závěrečná bomba „Faceless One“ je pak až nadstavbovou lahůdkou, po které mě okamžitě popadá chuť pustit si celé album znova.
Kde se bere ta mnou obdivovaná kvalita alba? Vysvětlení je jednoduché. Kromě klasického nápaditě vystavěného deathového prostředí, které vytváří základní rámec prostoru vymezeného hranicemi deseti skladeb, je album prošpikováno i mnohými nadstandardními prvky, pro příklad uvedu třeba výborné a netypicky pojaté sólo ve skladbě „Behold Judas“ nebo při pozorném poslechu občasně zaznamenatelný zvláštní zvuk bicích nástrojů v „Sons Of Darkness“. Ostatně, tuhle hudbu se celkově vyplatí poslouchat hodně pozorně, ve skladbách jsou totiž často až nenápadně „uschovány“ zajímavé rytmické postupy i jiné vychytávky. Jedná se prostě o album, kde je stále co objevovat a to mají mazlíčci rádi. Vše totiž na první „pohled“ maskuje typický prvek Rutanovy kytarové hry, kterému sám pro sebe říkám „antiriffový“ přístup ke kytarovému riffu. Pro skupinu typické riffy totiž většinou netvoří klasické zasekávané vzory ale plynule rotují v ucelených linkách. To vše společně s vysoce profesionálním provedením a skladbami plnými kompozičních chuťovek dává albu „I, Monarch“ nádech osobité výjimečnosti a staví tento materiál do nadstylové kvalitativní úrovně. Pro mě nové album HATE ETERNAL nepředstavuje pouhý dobrý death, tohle je obecně kvalitní hudební nářez a alba jako „I, Monarch“ jsou důvodem proč pro mě má stále smysl poslouchat metal.
HATE ETERNAL a jejich aktuální deska „I, Monarch“ je jedním z důvodů, proč si mohu dovolit ohrnovat nos nad návratovými deskami deathových legend jako OBITUARY. HATE ETERNAL mají na to tyhle legendy zadupat do země svojí promyšleně propracovanou a bravurně interpretovanou náloží, která nevybuchuje v jedné tupé detonaci, ale exploduje v tříštivých kanonádách ničivého apokalyptična. Prostě to hobluje jak sfiňa.
9 / 10
Erik Rutan
- kytara, vokál
Derek Roddy
- bicí
Randy Piro
- basová kytara
1. Two Demons
2. Behold Judas
3. The Victorious Reign
4. To Know our Enemies
5. I, Monarch
6. Path to the Eternal Gods
7. The Plague of Humanity
8. It is our Will
9. Sons of Darkness
10. Faceless One
Upon Desolate Sands (2018)
Infernus (2015)
Phoenix Amongst The Ashes (2011)
Fury & Flames (2008)
The Perilous Fight (DVD) (2006)
I, Monarch (2005)
King Of All Kings (2002)
Conquering The Throne (1999)
Engulfed In Grief / Promo 97 (split s ALAS) (1997)
Datum vydání: Pondělí, 27. června 2005
Vydavatel: Earache Records
Stopáž: 42:29
Produkce: Erik Rutan
Studio: Mana Studios
A pak, že to nejde! Po nevýrazném debutu „Conquering The Throne“ a zvukově ne moc dobře vyvedené dvojce „King Of All Kings“, je tady konečně to pravé ořechové. Pan Rutan tentokráte dokázal vše ukočírovat na jedničku, vystřihl překvapivě zodpovědnou produkci a výsledkem je jednoznačně nejlepší album HATE ETERNAL.
Nevyplatí se věru ani v dnešní době podceňovat sílu death metalu. Pokud budou vznikat nahrávky jako tato, není důvod ke skepsi. Eric Rutan a jeho parta konečně dokázali, že to dokážou. Ne, předešlé nahrávky nebyly rozhodně zlé, ale chybělo jim něco, co by vás nutilo se k nim opakovaně vracet. Nic z toho však nepostrádá novinka. Moderní, našlapaný a instrumentalně bravurně zvládnutý death metal, který se nebojí ani menších experimentů. V mém pomyslném žebříčku možná o chloupek slabší, než poslední deska italských NATRON, což ale stále zaručuje vysokou kvalitu!
Pánové to krásně a hlavně nápaditě drtí!
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!
ANCST se po drone/ambientním experimentu vrací k tomu, co umí nejlépe. "Dominion" agresivitou navazuje na "Culture Of Brutality", ale současně poskytuje dostatek životního prostoru melodiím. Chybí snad jen masivnější crustový podvozek, jinak spokojenost.
Opět Profound Lore. Tentokrát tu máme technický death metal s devadesátkovým feelingem (četné vlivy DEATH, v sestavě současný kytarista ATHEIST). Je to hravé, ale současně hrubější, místy dost připomínající BLOOD INCANTATION. Nemůžu to přestat poslouchat.
Že je Duch bezducha víme už pár let, ale tenhle hudební kostěj, to je bezmála nedůstojné. Směsice ulepené bezpohlavní gotiky a generického retro rocku už se pohybuje za hranou cringe. Tobias může střídat kostýmy, ale tenhle papež je hubený a nahý.
Hezky za čerstva to vidím tak, že mě to baví více než dvojice předchozích alb dohromady. Ten mix mezi tradicí a ozvěnami metalové moderny "pro mladé" generuje vcelku slušné skladby. Plynulý a sevřený poslech navíc značně usnadňuje přičetně zvolená stopáž.
Když se čas zastaví, může to znamenat průser anebo taky velký svátek. Hádejte, který případ je toto? Muzikantská lahůdka, včetně novice Brendana Radigana za mikrofonem a osm podmanivých kousků, které ctí tradiční doom metal. Radost poslouchat a zkoumat!