BEHÖLDER - In The Temple Of The Tyrant
Dřevitý heavy doom s milou fantasy tematikou povyšuje na nový level vokál Johna Yellanda (JUDICATOR), který svého vnitřního Hansi Kürsche přetavil v dramatického a barvitého Pána jeskyně. Radost bloudit!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přiznám se, že třetí řadová deska maďarských filantropů GUTTED patřila pro mě osobně mezi ty vůbec nejvíce očekávané události právě uplynulého roku. Není se čemu divit, neb hlavně předchozí záznam označený vcelku sympatickým štítkem „Human Race Deserves To Die“ jasně deklaroval, že tahle kapela rozhodně nehodlá hrát v ranku extrémního BDM kdovíjak podřadné housle. Po pěti letech přichází pod vlajkou poslední dobou mimořádně agilního labelu SoulFlesh Collector Records nové album „Mankind Carries The Seeds Of Hell“. Pro GUTTED další šance jak ještě rozšířit pracně vydobytou pozici na nesmírně těsném žánrovém kolbišti.
V rámci výše uvedeného záznamu „Human Race Deserves To Die“ nám sestava ze Székesfehérváru nepředložila kdovíjak průměrný materiál, ba právě naopak, v drážkách disku se ukrýval hrubozrnný BDM, jenž disponoval velmi slušným technickým vkladem a nadto ještě stihl vesele koketovat hned s několika spřízněnými styly najednou. Výsledkem byla surová a neotesaná sbírka, která v jistých momentech dokonce dokázala připomenout klasiku klasik – „None So Vile“ – nedostižnou druhou desku montrealských učitelů CRYPTOPSY. Půl dekády je však hodně dlouhá doba, GUTTED během ní prošli poměrně zásadní změnou a dnes již válčí jinými zbraněmi a ještě navíc na mírně odlišném žánrovém poli.
Aktuální produkce GUTTED trochu nasákla „sirnatou“ atmosférou, jednak takovou, kterou se proslavila především zasloužilá US deathmetalová ikona IMMOLATION (slyš zcela průkaznou střední pasáž v závěrečné položce „The Fountain“) a v neposlední řadě i lehce blackovým feelingem kapel typu VILE (samotný rozjezd úvodní skladby „As The Sun Paints Everything Black“ hovoří celkem jasnou řečí).
Poměrně radikální evolucí prošel i zvuk, i GUTTED totiž dali zapomenout na hrubě neučesaný projev, jenž zdobil jejich tvůrčí začátky, obratem přesedlali na čistý sound a dali tak mnohem více vyniknout techničtějším pasážím. Mix naopak zůstal nevyvážený, ovšem s tím rozdílem, že jak se na „Human Race Deserves To Die“ drala nad ostatní nástroje úžasná, mimo rámec kytarových linek se pohybující basa, tak na novém albu hraje podobně dominantní roli bicí souprava v podání Zsolta Kovácse (posluchač si nemůže v tomto kontextu nevzpomenout na kontroverzní epos „Once Was Not“).
GUTTED tentokráte zvolili i poněkud rozmáchlejší skladatelský přístup a zatímco na minulých nahrávkách se dokázali poměrně jasně vyjádřit v rámci tří minutek, dnes velmi rádi natahují stopáž skladeb až někam k hranici šesti minut. Problémem je, že zatím nedisponují dostatečně silným skladatelským kapitálem, aby si podobně odvážné kousky mohli dovolit. „Mankind Carries The Seeds Of Hell“ především schází tempová variabilita, bicí souprava jede stále na plné obrátky a vzhledem ke svému vůdčímu postavení v kontextu mixu tak trochu pohřbívá ostatní nástroje. Maďaři zvolní až v úplně poslední, a shodou okolností i nejzdařilejší, položce „The Fountain“ (textově mimochodem odkazující na stejnojmenný film z dílny Darrena Aronofskyho), ve které vedle výše zmíněných IMMOLATION jasně slyším i melodie jako vystřižené ze zpěvníku dávno zapomenuté finské sestavy SCENT OF FLESH v období alba „Roaring Depths Of Insanity“.
Na závěr konstatuji, že třetí deska GUTTED přináší navzdory uvedeným negativům zajímavý materiál. Podobně jako na „Human Race Deserves To Die“ se maďarská trojice presentuje nadžánrovou produkcí, přičemž znovu absorbuje celou řadu inspiračních vlivů a vkusně je přetváří k obrazu svému. Dobrá pověst GUTTED zůstala v mých uších zachována, ač se kapela ukazuje v trochu jiném světle, stále si udržuje slušný odstup od šedé masy řadového BDM.
Třetí deska GUTTED přináší zajímavý materiál - podobně jako na „Human Race Deserves To Die“ se maďarská trojice presentuje nadžánrovou produkcí, přičemž znovu absorbuje celou řadu inspiračních vlivů a vkusně je přetváří k obrazu svému.
7 / 10
Sándor Hajnali
- zpěv
Gábor Drótos
- kytara
Zsolt Kovács
- bicí
1. As The Sun Paints Everything Black
2. Memory Devourer
3. Lurking In The Shadow
4. When The Gods Are Not Creating
5. World Of Mine
6. Souls Of The Raped Children
7. Take Them To Hell's Fire
8. The Fountain
Mankind Carries The Seeds of Hell (2010)
Human Race Deserves To Die (2005)
Defiled (2001)
Promo 2000 (demo) (2000)
Vydáno: 2010
Vydavatel: SoulFlesh Collector Records
Stopáž: 42:03
Dobré album, ale namlsán minulým zápisem čekal jsem možná víc..
Dřevitý heavy doom s milou fantasy tematikou povyšuje na nový level vokál Johna Yellanda (JUDICATOR), který svého vnitřního Hansi Kürsche přetavil v dramatického a barvitého Pána jeskyně. Radost bloudit!
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!
ANCST se po drone/ambientním experimentu vrací k tomu, co umí nejlépe. "Dominion" agresivitou navazuje na "Culture Of Brutality", ale současně poskytuje dostatek životního prostoru melodiím. Chybí snad jen masivnější crustový podvozek, jinak spokojenost.
Opět Profound Lore. Tentokrát tu máme technický death metal s devadesátkovým feelingem (četné vlivy DEATH, v sestavě současný kytarista ATHEIST). Je to hravé, ale současně hrubější, místy dost připomínající BLOOD INCANTATION. Nemůžu to přestat poslouchat.
Že je Duch bezducha víme už pár let, ale tenhle hudební kostěj, to je bezmála nedůstojné. Směsice ulepené bezpohlavní gotiky a generického retro rocku už se pohybuje za hranou cringe. Tobias může střídat kostýmy, ale tenhle papež je hubený a nahý.
Hezky za čerstva to vidím tak, že mě to baví více než dvojice předchozích alb dohromady. Ten mix mezi tradicí a ozvěnami metalové moderny "pro mladé" generuje vcelku slušné skladby. Plynulý a sevřený poslech navíc značně usnadňuje přičetně zvolená stopáž.