Poté, co v roce 2008 vydali parádní album "Intervals", se nad nimi tak trochu zavřela voda. Tedy ne hned v roce vydání, protože v lednu 2009 ještě hráli turné po boku MISERY INDEX a HATE ETERNAL, na kterém navštívili například i Prahu. Oznámení o blíže neurčené pauze přišlo v srpnu 2009. V roce 2011 se tak trochu začalo proslýchat, že by mohli odehrát nějaký ten koncert, ale na ten se nakonec čekalo čtyři roky. Stalo se to na "Don't Call It A Festu", po kterém bylo ještě několik dalších, ale nic význačného. Dlouho stojaté kalné vody kolem SEE YOU NEXT TUESDAY začaly pořádně vířit a pěnit až na závěr roku 2022, kdy vyšla skladba “Hey Look, No Crying”. A to byla první opravdová předzvěst tohoto alba.

Ačkoliv největší vzestup michiganské čtyřky provázela deathcoreová vlna, kapelu bych nikdy neházel do zcela stejného pytle jako valnou většinu kapel, které v tu dobu zaplavily extrémní svět. SEE YOU NEXT TUESDAY stáli trochu mimo. Dělali si věci po svém a nějak nezapadali do deathcoreových šablon. Více experimentovali a často tlačili na pilu s grindcoreovou důrazností. A z toho neslevili ani tentokrát.

Aktuální album je zčásti zaplněno líně se převalujícími hutnými riffy, které často špiní noiseindustriální zvuková textura a druhé části se poměrně často zvrhávají v útočné naklepané výjezdy, které provází mathcoreové šílenosti a přísně grindově nepolevující rytmika. Oproti minulosti přibylo zvukových glitchů, při kterých se na disharmonické postupy lepí silná vrstva digitálně nepřizpůsobivého zvuku. Vedle těžkotonážní riffáže tu tak stojí pražcové dostihy s matematickými tendencemi a všechny tyto elementy prorůstá poměrně specifická elektronická složka, která smrdí po spálených trafostanicích.

Aktuální zvukový a hudební tvar kapely tak skvěle souzní s většinovým tématem alba. Tím je duševní zdraví. Disonantní rezavé postupy jsou odrazem depresivních vizí a například taková "Call Me Irresponsible" je zvukově velmi výmluvnou hymnou iracionálních stavů, jež nevedou k dobrým koncům. SEE YOU NEXT TUESDAY vybrousili mučivou, nepříliš přístupnou desku, která vás intoxikuje nejistotou a nervózním stihomamem. I po těch dlouhých létech neztratili nic ze své radikálnosti a svéráznosti jak v nápadech, tak v celkem unikátním zvuku.