HELEVORN - Espectres
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pražská rock´n´rollová formace EASTERN STAR na novince „Get Ready To Ride Hard“ jasně demonstruje svůj názor na rockovou hudbu. Jejich muzika se totiž pevně drží tradic garážového retra 70-tých let. EASTERN STAR vzhlíží k současným skandinávským vzorům jako jsou THE HELLACOPTERS, TURBONEGRO nebo snad i GLUECIFER, kteří stojí v čele tohoto žánru. S tímto nemám problém, neboť jsem přesvědčen, že EASTERN STAR, kteří se zde snaží být za každou cenu jasně definovatelní, hrají jejich mnohokráte obehraný motorkářský rock z úcty a lásky k vzorům, z úcty k zachování rockových tradic, nikoliv z potřeby pouze se navést na momentálně fungující styl.
Chlapácký rock´n´roll na „Get Ready To Ride Hard“ nepoleví z od začátku nastaveného tempa. Album odstartuje razantní vypalovačka „Not So Static“, která o celé kolekci řekne vše podstatné, jelikož skladby jsou si svou strukturou velmi podobné. Zhruba po čtvrté nebo páté písni vám vše splyne do neustále se opakujícího kolovrátku. Oproti třeba THE HELLACOPTERS, kteří na posledních deskách sice ubrali na intenzitě, zato se však stali více melodickými a kompozičně bohatšími, jsou EASTERN STAR pořád u monotónních kořenů. Jestli bych měl u pražských něco označit za slabší, pak by to byl rozhodně zpěv, který neoplývá ani zajímavou barvou (rozmanitostí) ani přílišným rozsahem. Nejpovedenějšími skladbami jsou tak silácké vyřvávačky „Gotta Hit The Bottle“, „Ride Hard“ a „Prague Rock City“.
Kapele nechci upírat zapálení pro rockové tradice, ale přece jen zde mohlo být několik zpestření a ozvláštnění, kterými by EASTERN STAR získali vlastní tvář. Takhle jsou pro mne i jako pro fanouška rock´n´rollu kapelou, která neoslní ani neurazí.
Třeskutý garážový rock'n'roll s menšími ambicemi, než skandinávští obdivovatelé KISS a MOTORHEAD.
5 / 10
David Holý
- zpěv
Tomáš Červený
- kytara, vokály
Jirka Dražan
- bicí, vokály
Honza Andreovský
- basa, vokály
1. Not So Static
2. Damned Criminals
3. The Drug I´ve Found
4. Thunder Boogie
5. Gotta Hit The Bottle
6. Sonic Rendezvous
7. Ride Hard
8. Prague Rock City
9. Go! Go! Stereo!
10. Silly Questions
Get Ready To Ride Hard (2004)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Bulldog Music
Stopáž: 33:40
Produkce: Pavel Hejč a Eastern Star
Rock'n'rollové garážové retro s typickým drzounským fílingem. Slušně zahrané, produkčně dobře ošetřené a úpřimně podané. Nepochybuji o tom, že v živém provedení tato muzika funguje nejlépe. Poslechem studiové nahrávky jsem se však po čase díky jednotvárnosti jednotlivých písni začal nudit. Přesto si však myslím, že ve svém žánru jsou EASTERN STAR v našich končinách, hlavně díky téměř nulové konkurenci, na špičce pelotonu.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.