OF MICE & MEN - Another Miracle
Američané pro mě trochu nepochopitelně přitvrdili a jako by se vraceli k tradičním hrubým metalcore až nu-metal šablonám. Po minulém výborném albu "Tether" tedy zklamání. Ale první dojem může klamat. Ještě prozkoumám.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je poznat, že se tentokrát ANYWAY snažili nahrát co nejsevřenější materiál, který se prožene vašimi přehrávači jako uragán, a má veškeré ambice zanechat po sobě místo původně útulně zařízeného pokojíku betonovou díru s ohořelými zdmi a odchlíplým linem. Stejně tak je však poznat, že tahle mělnicko - pražská klubová stálice trochu zanevřela na svoje někdejší hard corové kořeny a všechnu nynější energii věnovala tvorbě skladeb, které kromě přímočarosti a tvrdosti nabídnou i znatelné posílení melodiky. Ta je zde zastoupena zejména v chlapáckých refrénových vyřvávačkách, vystavěných po vzoru kapel příslušících v poslední dekádě k silné garážové scéně ze Skandinávie. Další novinkou je samozřejmě povolání šikovného Amáka (ex-SUNSHINE) na producentskou židli, jakož i vydání letošního materiálu u vlastní malé značky. Tak jako tak, album „Burden“ je energickou náloží plnou rock´n´rollové ryzosti.

Každá ze skladeb má potřebný tah na branku a zajímavou melodiku, jak už jsem výše zmínil, typickou zejména pro scénu okolo severských kapel jako BACKYARD BABIES, TURBONEGRO nebo THE HELLACOPTERS. Počínaje důraznou „Jockey“, konče „Stories Of The Dead“, materiál ani na chvíli nepovolí z nastavené laťky, snad jen při bluesově nasměrované „Out Of This World“ máte trochu šanci si vydechnout. „More“ je vlajková loď alba se siláckým refrénem a „Right Stuff“ má v sobě hodně tolik potřebné street rockové špinavosti. Mým favoritem je však „Wicked Game“, což je hymna, při které máte chuť všem okolo v sále ukázat, že s vámi není radno chodit do poga. Za jedinou slabinu celého materiálu tak považuji skutečnost, že skladby jsou při své přímočarosti trochu delší, než by bylo vhodné. V případě, že by se materiál zkrátil ještě o deset minut, doznal by tak logicky na ještě větších grádech, a posluchač by nemusel čekat na třetí refrén, který je tu kolikrát navíc. Jinak ale znovu dobrá práce.
Energická nálož plná rock´n´rollové ryzosti.
7,5 / 10
Jiří Nedvídek
- zpěv
Bohumil Krejza
- kytara
Petr Sládek
- baskytara
Robert Taschner
- bicí
1. Jockey
2. More
3. Riot
4. 1000 Years
5. Right Stuff
6. Out Of This World
7. Wicked Game
8. On Your Knees
9. Mad In The Rain
10. FYI
11. Stories Of The Dead
Burden (2009)
Dead End (2006)
Golf Club (2002)
Mama/Space Game 7'' (2000)
Split 7'' s L'Point (2000)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Election Records/ Tchichimania Records
Stopáž: 37:20
Produkce: Amák
Studio: Golden Digital Studio
Američané pro mě trochu nepochopitelně přitvrdili a jako by se vraceli k tradičním hrubým metalcore až nu-metal šablonám. Po minulém výborném albu "Tether" tedy zklamání. Ale první dojem může klamat. Ještě prozkoumám.
Je to slaboučké, praví největší redakční příznivec TŘÍ SESTER a má pravdu. Jak také jinak v tempu, v kterém Sestry vydávají studiová alba, a po poměrně povedeném minulém "Františkovi z Braníka" (osmnáctém?). Prostě už to v tom počtu občas zaskřípe, no.
Dvanácté album norské stálice je komplexní deathovou fošnou míchající severský evropský styl s klasikou zpoza oceánu. Je to povedené dobře zvukově a produkčně ošetřené album především pro milovníky tradic a old school přístupu.
Nová deska MH je strašná, přitom nová deska AIRBRUSHER je zase výborná, i když ne tak jak Dirndl vykálenej! Všechno je relativní, nic černobílé, pravda někde mezi a Franta Štorm je střešovický troll. Mistře, nemáte ňáké zkažené album třeba za polovic?
Gene Palubicki se opět vynořil z podpalubí se svým hlavním projektem PERDITION TEMPLE. Od zásadního člena ANGELCORPSE nejde čekat nic jiného, než sázka na agresivní a pekelným plamenem očazený blackened DM. Není to špatné, ale raději poslechnu originál.
Domáca scéna robí v tomto roku radosť a toto je jeden z najsilnejších dôkazov. Bratislavskí tínedžeri a ich debutový album plný pozitívnej energie v pozoruhodne chytľavom heavy/death/folkovom mixe. Ten ženský spev je veľká paráda!
Hlavní postava amerických CROWBAR vydala své druhé sólové album a je to hudba vracející se až k sabbatovským principům starého tradičního doomu. Občas připomene i retro hrátky krajanů CLUTCH. Škoda, že je to většinu času trochu moc utahané bez energie.





