OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po určitej odmlke, spôsobenej okrem iného sebapoznávaním a cestovaním po ázijskom kontinente, sa na hudobnej scéne znovuobjavil Darren White, známy z účinkovania v spolkoch ako ANATHEMA, BLOOD DIVINE, DEAD MAN DREAM, aby nám ponúkol ochutnávku zo svojej novej produkcie. SEROTONAL, názov ktorého je odvodený od nervového hormónu vyvolávajúceho pocit šťastia našich telesných schránok, je projekt, ktorý sa dosť významným spôsobom odlišuje od Darrenových predchádzajúcich počinov.
Tento relatívne krátky – 4 skladbový – promo-materiál bol po hudobnej stránke skomponovaný Jonom a Garym a následne preposlaný Darrenovi do Indie, kde bol otextovaný, a neskôr po príchode Darrena domov aj spoločne nahratý. Spojením myšlienok ľudí z odlišných hudobných vetiev tak uzrel svetlo sveta veľmi príjemný, ťažko definovateľný mix temného doomrocku a ambientu. Úvodný “Soon Tomorrow” je song plávajúci na vlnách doomovej atmosféry a tripového hudobného prejavu, kde je Darrenov pesimisticky rozvláčny vokál popretkávaný jemnými samplovými slučkami. Pri počúvaní “Memory Leaves” má človek pocit, akoby na nahrávke hosťoval NICK CAVE, pretože je to song akoby vystrihnutý z jeho tvorby – hutnosť, klavírny doprovod, jasný ťažkotonážny spev, to všetko samozrejme bez náznakov plagiátorstva, keďže v druhej časti zaznieva Darrenov krátky flashback do predchádzajúcej metalovej tvorby. Nasledujúca “The Vision Show Us”, by sa svojom stopážou asi len tažko dala nazvať samostatnou skladbou, skôr tu ide o akúsi inštrumentálnu vsuvku, plnú medzidimenzionálnych a intergalakticky vzdialených zvukov. Akých? To záleží na fantázii každého z nás… Šepotavý spev pochmúrneho nádychu sprevádzaný melancholickými tónmi piána a občasného violončela je hlavným vodítkom záverečnej “The End Of Everything”. Anjelsky čistý, doomový nádych čiernoty a bezvýchodiskovosti Darrenovho popevku necháva posúdiť samotnému poslucháčovi, čo je to, čo práve v jeho subjektívnom prípade končí a možno sa už nezopakuje...
Nemožno si nevšimnúť, že materiál je čo do stránky atmosféry a náladovosti veľmi podobný posledným počinom ANATHEMY, ANTIMATTER či SEAR, len tá forma prevedenia sa veľmi málinko odlišuje. Neviem, či v tomto prípade ide o zámer (dúfam, že nie), ale určité telepatické prepojenie uvedených interpretov tu celkom isto existuje.
Či však bude predvedený spôsob tvorby korešpondovať s podobnými náladami aj naďalej, sa snáď dozvieme už čoskoro, po nahratí regulárneho nosiča koncom októbra. Pre tých nedočkavych ponúkam zatiaľ aspoň možnosť vytvorenia si vlastnej mienky na uvedené demo na oficiálnej stránke SEROTONAL.
7 / 10
Darren White
- spev, texty
Jon Francis-White
- gitary, klávesy
Gary Hill
- gitary, sample
1. Soon Tomorrow
2. Memory Leaves
3. The Vision Show Us
4. The End Of Everything
The End Of Everything (promo) (2004)
-bez slovního hodnocení-
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.