Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Gotická kapela na experimentálním labelu Mika Pattona? Tak trochu mi to nesedělo. To je věru zvláštní kombinace. Ale dal jsem tomu šanci a zaposlouchal jsem se. A našel jsem skvělou hudbu. Ipecac se málokdy sekne v tom, co vydává. SPOTLIGHTS jsou kapelou, která má své kořeny zavrtané hluboko v temném gotickém doom metalu, a dává to náležitě na odiv. Současně se ale nebrání mnoha dalším vlivům. Občas tu slyšíte shoegaze, jindy postpunk. Výsledek má v sobě okultní nádech, o kterém jsem si už dávno nemyslel, že by mě v nějaké kapele mohl zaujmout. SPOTLIGHTS to ale umí zabalit do neobvyklé špinavosti a přidávají ve vokálech a zvonivých kytarách podivuhodnou hebkost. Je to jako pavoučí síť, do které se pozvolna zamotáváte.
Typickým příkladem výše popsaného je skladba „Algorithmic“, začínající chlupatou basovou linkou, kterou by za dostatečně zprasenou považovala i nejedna grindcoreová umouněná hrubozrnnost. Následně se ale přidává zvonová kytara a ležérní, nenucený zpěv. Všechno to dokupy funguje skvěle. A to i ve chvíli, kdy se v razantně začínající, zasekávané „False Gods“ přidává neurotický saxofon. Vážně to všecičko funguje.
Téma alba snad už nemůže být typičtější. Ta jediná jistota, kterou tady všichni máme. Tedy smrt. A samozřejmě, že je album dostatečně temné, nicméně nikdy nepřešlapuje míru teatrálního patosu, za kterou by se stávalo směšným. Na začátku jsem psal o tom, že SPOTLIGHTS jsou vlastně gotickou kapelou. Tou bez debat jsou díky některým postupům i tématicky. Když se ovšem podíváte na obal tohoto alba, tak to gotikou křičí ze všech sil. Tomuto žánru je kapela oddaná, ale necítím tu touhu zůstat v něm uvěznění. Stylovou šablonu přerůstá ze všech stran. Možná i to je důvodem, proč si je na společné turné už v roce 2016 pozvali například DEFTONES. Chino Moreno je dodnes fanouškem. Ostatně, když si pustíte takový song „Ballad In The Mirror”, tak vám to začne dávat mnohem větší smysl.
Závěr alba patří intimní minimalistické hudební poezii, která dodává další rozměr faktu, že album se nahrávalo v suterénu domu Chrise Enriqueze v Pittsburghu. Je tedy fakt, že celá kompozice se zhruba ve dvou třetinách zlomí do hutného riffového kolovrátku, ale právě to celkem dobře demonstruje, v jak širokých hranicích se SPOTLIGHTS pohybují, a to je to, co mě na nich baví. Zachovávají si tradiční element žánrů, které mají rádi, ale současně mají otevřenou hlavu pro to, aby do nich otiskli nové kvality.
1. Beyond The Broken Sky
2. The Alchemist
3. Sunset Burial
4. Algorithmic
5. False Gods
6. Repeat The Silence
7. Ballad In The Mirror
8. Crawling Toward The Light
9. Alchemy For The Dead
10. All I Need
11. Red House
12. Wave Of Mutilation
Diskografie
Alchemy For The Dead (2023) Love & Decay (2019) Seismic (2017) Tidals (2016)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 28. dubna 2023 Vydavatel: Ipecac Recordings
Velmi zajímavé pojetí gothic rockové produkce, která je poutavá svou snahou o pestrost. A z mého pohledu se to daří. Důvodů je více, třeba klipovka "Sunset Burial" částečně brousí v podobných polohách jako projekt HOST pánů Grega Mackintoshe a Nicka Holmese, zde ale v mnohem funkčnější a především emocemi sálající podobě. V "Algorithmic" se naopak objevují až grunge ozvuky, jako by se zjevovala svérázná melodika SOUNDGARDEN. Přesto jsou SPOTLIGHTS i hodně neučesaní a zvukově špinavější, takže jejich hudba sklouzává až do určité hrubosti. Tohle si rozhodně troufám označit za moderní gothic rock.
29. května 2023
ZE SHOUTBOX-u
RIP
Zvláštní zasněný úkaz z New Yorku. Doom metalem a gotikou říznutý shoagaze, který vás utopí v oceánu zlověstnosti. Místy so vzpomenu na DEPECHE MODE jindy na ULVER, ale přesto je jim to náladovostí na hony vzdálené. Kombinace temnoty, křehkosti a obhroublosti.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.