Hodně dlouhá historie Francouzů KLONE se v podstatě nese v duchu budování specifického výrazu, pro který dnes běžně používáme pojem post metal. Minimálně od svého druhého alba "All Seeing Eye" skupina zkoušela experimentovat jak se základovým metalovým výrazivem, tak s dalšími vlivy třeba ve formě využívání dechových nástrojů či samplů. Specifický přístup pak skupina postupně nalezla ve specificky melancholické melodice, kterou povýšila na základní prvek a podřídila jí i celkovou kompozici a produkci skladeb. Aktuální KLONE jsou díky tomu více melodicky "hladcí" a oproti minulosti se tolik nepyšní ostrými riffy a změnami temp, které dříve občasně mohly svou lehce progresivní příchutí svádět i k porovnávání s Pattonovými FAITH NO MORE. Yann Ligner navíc již zcela opustil mnohotvárnost svého vokálního projevu a plně se soustředil pouze na přívětivě melodické polohy. Absence hrubých, ostřejších nebo i jen vypjatějších hlasových partů je jedním z prvků, proč na mě album "Meanwhile" při prvním poslechu zapůsobilo celkem chladně až nezáživně.

Francouzi se uzavřeli do své vize a možná až křečovitě se drží šablony, kterou sice vycizelovali k velmi pěkné a funkční podobě, nicméně jako by se báli z ní vybočovat. Jejich projev se omezil na svérázný atmosférický prog post metal, který si hraje s náladami a většinou jemně stavěnými kompozicemi. Ani dechové nástroje, které ke KLONE neodmyslitelně patří po celou jejich historii, nějak nestačí na větší vyburcování. Výrazněji se totiž prosazují pouze v úvodu "Blink of an Eye". Na zbytku alba se nesměle schovávají v pozadí, což je celkem škoda, neboť tento oživující prvek desce jednoznačně chybí.

Album je vlastně takovou kolekcí rock/metalových balad, ze kterých vybočuje jen riffující důraz "Disobedience" a občasné silovější výbuchy agrese (třeba v úvodní "Within Reach"). Jinak se deska nese převážně v klidném a bohužel i stále podobném tempu, což je asi hlavní slabinou a jako celek uzavírá nahrávku do zdánlivé pocitové jednotvárnosti. Z výše popsaného by se mohlo zdát, že KLONE neobstáli a utopili se ve své uzavřenosti. Jenže při vnímání jednotlivých skladeb se najednou vynořují velmi chytře stavěné aranže prošpikované příjemnými melodiemi. Jednotlivě skladby fungují výborně a v každé se nakonec najde nějaký osobitý prvek, ať už jsou to zmíněné dechové party v "Blink of an Eye" nebo silný příklon ke grunge melodice v "Bystander". Chvílemi zde vokální styl připomene Eddie Veddera z PEARL JAM, takže úplně čekám, že se ozve známé "Jeremy spoke in".

"Meanwhile" je kolekce výborných skladeb, která ze zmíněných důvodů již tolik nefunguje jako celek. KLONE jsou zde asi příliš krotcí, možná to chtělo alespoň jednou vybočit z osvědčených kolejí a trochu si zaexperimentovat, vždyť v minulosti to těmto Francouzům celkem šlo. I předchozí album "Le Grand Voyage" bylo v tomto ohledu pestřejší.