Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Termín crossover je z minulosti trochu zprofanovaný, ale tady to sedí jak prdel na hrnec. Kapela, ve které se sešli titáni scén z různých žánrových koutů, aby v hardcore-punkovém duchu upustili páru. Jejich druhá deska je ale o poznání žánrově otevřenější a sofistikovanější než debut. V mnoha ohledech lze dát za pravdu Justine Pearsonovi, který o novém materiálu mluví jako o vícevrstevnatém. Ubylo hardcorepunku a celek se mnohem více otevřel. Celá deska je o poznání víc „pattonovská“, což se odráží hlavně na použití syntezátorů a různých poloh.
I přes to se tu najde celkem dost přímočarých náletů, které si neberou servítky v tom, jak punkově působí. Naprosto typické je to například pro skladbu „Heart Reformer“, která začíná ryze punkovou halekací odrhovačkou, ale po minutě se láme ve zlověstně znějící atmosférickou zpomalovačku plnou disharmonické špíny. Závěr pak už je plně v režii pattonovských psychedelických radovánek ve stylu FANTOMAS.
Sympatický na tom všem je fakt, že i když je deska stylově otevřenější, necítím v tom ani náznak toho, že by DEAD CROSS chtěli působit nějak víc mainstreamově. Je to projekt, který nikdy nebude mít armádu fanoušků jako to bylo u FAITH NO MORE nebo SLAYER. Nestojí o velkou šedou masu vlažných věřících. Chtějí mít malou skupinku fanatických uctívačů a já se k tomuto společenství hrdě hlásím.
To zásadní, co z celé desky ale prýští všemi směry, je radost z tvorby. Je to na tom hrozně moc cítit. Čtveřice pánů, která má věkový průměr nad padesátkou, si prostě udělala radost a je v tom energie dvacátníků. S hardcore-punkem prostě nestárneš. Tady ten soubor fotrů si je toho vědom a je téměř hmatatelné, jak si společnou práci užívají. Vyvěrá z toho klukovské rošťáctví a nadhled, ale přitom je to v určitém slova smyslu správně zaťaté, punkově podvratné a dravé. Pevně doufám, že na další desku nebudeme čekat pět let.
1. Love Without Love
2. Animal Espionage
3. Heart Reformer
4. Strong And Wrong
5. Ants And Dragons
6. Night Club Canary
7. Christian Missile Crisis
8. Reign Of Error
9. Imposter Syndrome
Diskografie
II (2022) Dead Cross (2017)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 28. října 2022 Vydavatel: Ipecac
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
fathertime
3 / 10
rovnako ako jednicku som si aj toto hodil iba kvoli Lombardovi... a je to veru este vacsi odpad ako minule... pre mna je stale jedna velka zahada vesmiru, ako moze niekto Pattona povazovat za dobreho spevaka - tu strieda iks poloh, ale vo vsetkych znie priserne, co je spolu s biednym skladatelskym kumstom veru vrazedna kombinacia... ugh...
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.