Nikdy bych si nemyslel, že nějaká deska vycházející z industriálu dokáže znít tak civilně, emotivně, svým způsobem i přístupně a současně naprosto vzdáleně tomu, jak většina lidí chápe hudbu. Strojní inženýr Tristan Shone ze San Diega, který stojí za projektem AUTHOR & PUNISHER, mě s každým dalším albem nepřestává udivovat.

Než se dostanu k hudbě samotné, nedá mi to, než nepřiblížit základní koncept tohoto projektu. Koncerty AUTHOR & PUNISHER jsou něčím, co se na pódiích jen tak nevidí. Tristan je obklopený samplerem, který ze všeho nejvíc připomíná nějakého cyberpunkového kyborg na mučení lidí. A ono to někdy opravdu budí dojem, že jde o kombinaci nakladače z druhého filmu o Vetřelci a likvidačního automatu z klipu "Happiness In Slavery" od NINE INCH NAILS. Jde o originální koncept. Autor si z velké části své nástroje sám projektuje i vyrábí. Jejich hlavní součástí je ruční buchar, který tvoří základní rytmický sampl, za kterým se táhne bustrovaná hluková stěna. Zní to jako kombinace kopáku a rytmičáku s kytarovým riffem. Tento základní perkusní prvek pak Tristan Shone doplňuje zvukovými objekty, jež si půjčuje napříč žánry. Na aktuálním albu najdete hodně dreappopových synthů, které v kombinaci s podivnou roztříštěnou rytmikou působí opravdu jako hudba z jiného světa.

Dá se každopádně říci, že AUTHOR & PUNISHER je velmi originálním a experimentálním konceptem, současně jde ale o celkem přístupnou hudbu. Pokud si zvyknete na neotřelý sounddesign, tak za ním objevíte melodické kompozice, co jsou vlastně jen jinak nazvučeným zasněným alternativním rockem. Tristan Shone je mistrem v tom, jak do jinak chladných industriálních technik propašovat cit. Ve výsledku působí vlastně velmi civilně. Jeho hudba je samozřejmě i znepokojivá a neurotická. Najdete tu i koncepty, ve kterých zmodulovaný hlas ječí vedle hutných hlukových stěn, prosekávajících podivné pulzující rytmy, jež budí dojem, že jste uprostřed nezastavitelného buldozeru, co jede srovnat se zemí náš svět. Současně ale nacházím i velmi citlivé plochy evokující kapely, jakými jsou například DEFTONES.

Svoji stopu sem zcela jistě otiskli i hosté. Těmi opravdu výraznými jsou Justin Chancellor a Danny Carey z TOOL. Doufám, že to nebude příliš drtivé přirovnání, ale občas prostě máte pocit, jako by to byli TOOL, kteří se rozhodli hrát něco ve stylu FEAR FACTORY. Naprosto fascinující je pak cover „Glorybox“ od PORTISHEAD, oblečený do kabátu ze všech stran umazaného od lepkavé vazelíny Tristanova „peklostroje“. Tohle mi sedlo opravdu hodně.

„Krüller“ je album, na kterém Tristan dokázal spojit naprosto nesourodé prvky v jeden fungující celek. Někdy až doomové a lehce utahané tendence tu leje do nelítostné industriální mašinerie. Výsledek zní neokoukaně, emocionálně, ale současně i relativně přístupně. Tristan Shone vytvořil industriální strojohudbu s lidskou tváří. Devátá deska jen potvrzuje jeho výsadní postavení na poli industriální hudby. Relapse se opět trefili do černého.