CHEPANG - Jhyappa
Dříve nepálští nyní queenští grindcoristi podepsali svoji poslední desku u Relapsu a výsledek rozhodně stojí za to. Je to grindcorový talk, u kterého vás často překvapí hitová místa narvaná do destruktivního a velmi heavy zvuku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dříve nepálští nyní queenští grindcoristi podepsali svoji poslední desku u Relapsu a výsledek rozhodně stojí za to. Je to grindcorový talk, u kterého vás často překvapí hitová místa narvaná do destruktivního a velmi heavy zvuku.
Kombinace rockové klasiky s psychedelickým retrem a silnými postrockovými tendencemi. Tahle řecká skupina hezky kombinuje melodickou parádu s progresivněji stavěnými moderními aranžemi. Lahodná hudba s dostatkem vzruchu.
Další technický death metal, kterých teď vychází celkem hodně. A tito relativně mladí Norové příliš z řady nevystupují. Je to taková standardní prácička, ale celkem slušně odvedená.
Novozélanďané svůj prog rock/metal umí okořenit různými stylovými přesahy, hezky přitlačit na pilu, použít smyčce, roztočit postmetalové hrátky či nechat plynout plochy v psychedelické roztěkanosti. Najdou se opravdu silné momenty a já jsem spokojen.
Šoudruži z Chicaga do toho jdou prsama. Výčet inspirací můžeme táhnout od pozdních BLACK SABBATH, přes vrcholné období MANOWAR až po současné homage heavy / epic metalu jako SIG:AR:TYR. A je to hromská voyage! Vznosná a plná krásného heroického patosu.
Od noisecore, přes industriální rapy až po noirjazz. Absolutně nepopsatelná šílenost. Jakoby se DÄLEK, Mike Patton a BOHREN & CLUB OF GORE někde spolu sfetovali a začali realizovat svoje nešílenější vize.
Zajímavá směska, která těká od klasičtějšího progrock retra k moderněji pojatému stylu vzor RIVERSIDE. Ale je cítit důraz i na vstřícné melodie, které táhne výrazný a sebevědomý vokál. I díky odkazům na PORCUPINE TREE či MARILLION mě tohle album dostalo.
Loňské album se velmi podařilo, a tak není divu, že metalová diva Marta Gabriel se svou partou kuje železo, dokud je žhavé. Je to vcelku konvenční živá nahrávka, ale jako průřez tvorbou je to dobré.
Skoro dvacet let mrtvý projekt byl vzkříšen zřejmě po úspěchu seriálu Prsteny moci, aby se vrátil ke zpracovávání Tolkienova díla nástroji symfonického black metalu. Trochu utahané a vyumělkované, ale dá se to poslouchat jako podklad pro jinou činnost.
Svérázná oslava dne svatého Valentýna je v podání těchto Američanů silnou, nekompromisní i hitovou rubanicí v metalcore/hardcore stylu. Koncepční dílo plné kontrastů, kde hostují např. George Clarke z DEAFHEAVEN nebo Crystal Pak z INITIATE, hezky šlape.
Oldschool hardcorepunk, thrash metal, skate a hororové klasiky. Hudebně nesmlouvavých ani ne dvacet minut, pumpujících do uší hlavně kulorvoucí množství energie. Veteránsky zvládnuté řemeslo bez zbytečných póz. Stáří vpřed!
Pejsek s kočičkou pekli metalový dort. A že těch vstupních ingrediencí bylo! Výsledek samozřejmě záleží na chuti každého posluchače, ale úplný břichabol to není. Ono je to upečeno z kvalitních ingrediencí.
Československé splitko roku? Zatím asi jo. Z obou stran špinavá rezavá grindcorová bruska. Každá jiná, ale obě skvělé. MAD jsou čitelnější, kompaktnější, více chřestí i vřeští, SDA jsou zase větší kanál, agresivnější a řezavější. Obě strany stojí za to.
Možná ubrali na rychlosti, ale rozhodně ne na intenzitě. Stále jsou rozpoznatelní v tom, jak v rámci punku tvoří technicky sofistikované melodické písničky s jiskrným politickým nábojem. Miluju to!
Již z názvu skupiny a přebalu alba je jasné, kam se nás snaží tito Francouzi odvést. Jejich orientálně laděný metal s progresivními ambicemi sice není nijak výjimečný, ale není to ani úplně marné. Za poslech to podle mě stojí.