INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další porce hudby s retro nádechem, kterou jsem v roce 2024 zachytil jako zajímavou, obsahuje čtyři stylově hodně rozdílné skupiny. Od klasického prog rocku Britů BIG BIG TRAIN přes archaismem ale i šťavnatostí hýřící rock'n'roll jejich krajanů THESE WICKED RIVERS se posuneme k něčemu drsnějšímu. Budou to dvě variace na stonermetalové téma. Jedno nekompromisně drsné v podání Američanů LEATHER LUNG, druhé pro změnu opět od britské party THE LUNAR EFFECT laděné do doomových nálad včetně ozvuků psychedelicky rockového pravěku. Po minulém článku ALBOVÁ NADÍLKA - Retro blok 2024 poprvé tak bude tento druhý díl stylově podobně zaměřený, pouze se posuneme na nahrávky vydané v březnu a dubnu 2024. Dál v čase jsem se zatím bohužel nedostal. V prvních měsících roku toho z mého pohledu prostě vyšlo zatraceně hodně. Další díly zaměřené na rok 2024 se tedy určitě ještě objeví.
PS: Vše podstatné o jednotlivých albech najdete opět po rozkliknutí odkazu "Další informace", který je umístěn pod recenzí každého alba u informací o vydavateli a datu vydání. Takže pokud si chcete poslechnout skladby, zhlédnout případná videa či hodnotit, neváhejte.
Britové BIG BIG TRAIN jsou díky kvalitativní rozkolísanosti svých děl a až sveřepému držení se tradic často trochu přehlíženi. U milovníků tradiční progresivní rockové scény ale platí za významné jméno, a to i přes fakt, že jejich zakládání si na vzorovém přístupu ne vždy nese své ovoce. Ale tentokrát stvořili povedené dílo. Pompéznost, s jakou se na předchozích albech pouštěli do mnohdy až teatrálně stavěných vzorů, mohla odrazovat, neboť se v zde objevovaly i náznaky křečovitosti a mě osobně chybělo víc uvěřitelné uvolněnosti. Na "The Likes of Us" ale nalézám i dávku příjemné ladnosti, což pro BIG BIG TRAIN nebývá zrovna typické. Jako by zde vsadili trochu víc na logičtější písničkovou formu, viz třeba energicky melodická "Oblivion". A přesně tam, kde se daří skupině do svých archaicky pojatých kompozic vložit i přívětivé melodie, získává hudba výraznější sílu. Na rozdíl od kolegy Darkmoora si nemyslím, že je album nějak unylé. Snad jen ty dvě nejdelší skladby přesahující 10 minut budí pocit jisté roztahanosti. U BIG BIG TRAIN ale bylo už mnohokrát hůře.
Naopak se "The Likes of Us" poslouchá velmi příjemně a v porovnání s předchozím zvláštním slepencem "Ingenious Devices" (2023) a značně mdlou "Welcome To The Planet" (2022) se Britové zvedli z jednotvárnosti, ve které se tato díla podle mě topila. Jisté oživení vnímám se změnou sestavy, zpěvák Alberto Bravin, který nahradil nešťastně zesnulého Davida Longdona, do sestavy dokonale zapadl a jeho přirozeně a sebevědomě servírované vokály plynou nad ladně se vlnící hudbou s až chlácholivou aurou. I nový klávesák Oskar Holldorff přispěl svým dílem a právě jeho party pomáhají skladbám působit plně a robustně, což dříve také nebylo samozřejmostí. Klavírní party a další klávesové variace vytváří pravou stylovou atmosféru a k tradičně pojatému materiálu plnému i smyčců a syntezátorů prostě sedí dokonale. Myslím, že bych musel listovat historií skupiny hodně daleko do minulosti, než bych našel stejně vydařenou desku. Možná až k "English Electric" (2012).
InsideOutMusic / 1. března 2024 / Další informace
Angličané THESE WICKED RIVERS jsou rockoví klasici, kteří sice vstoupili na scénu až v roce 2014, ale jejich hudba je svázána s časy opravdu dávnými, kdy rocková a rock'n'rollová hudba bouřila celým světem jako něco moderního a nového. Jejich cit pro daný styl je opravdu dokonalý a daří se jim drhnout rock'n'roll jako z oněch starých časů. Svůj charakteristický styl a zvuk našli už na debutu "II" (2017), ze kterého mimochodem pro "Force of Nature" znovu nahráli hned tři skladby. A především druhé album "Eden" (2020) již představuje skupinu jako uvolněně a přesvědčivě tvořící soustrojí, kde se hudební minulost potkala s moderní produkcí. Aktuální počin "Force of Nature" pak obsahuje prostě vše, co k danému stylu patří. Typický zvuk, který v sobě kloubí jak onu historickou řezavost tak moderně pronikavou jasnost. Točí se zde logické rytmy, při kterých si budete podupávat, výrazně rotující riffy i vesele se nesoucí melodie. Kromě svižných kousků, které v hrubších polohách mohou připomenout například i Američany CLUTCH, se nezapomíná ani na laskavé balady, jejichž melodická vtíravost evokuje klasické rockové a metalové "oplodňováky" z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Na mysl tak pamětníkům mohou přijít i jména jako MR. BIG, VIPER nebo DOKKEN. K tomu výrazný expresivní vokál, který to celé zastřešuje. A jelikož se používají i hammondy, dokonce i foukací harmonika se objeví, je to ve výsledku nádherný výlet mimo čas.
Fat Earth Records / 1. března 2024 / Další informace
Bostonští drsňáci LEATHER LUNG možná zapadají do retro článku jen částečně, neboť jejich hudba je rozhodně poplatná i aktuální době. Novodobou vlnu stoner metalu je totiž těžké řadit do retra, je logickou součástí aktuální scény a po boku průkopníků HIGH ON FIRE se spousta kapel veze na tomto trendu. Nicméně kořeny má tento styl v hluboké minulosti a konkrétně LEATHER LUNG jsou skupinou, která nabízí mnohem víc než jen reminiscence na známé téma. V jejich hudbě, jejíž základy vězí ve zmíněné stoner, ale též sludgemetalové valivosti se nachází i silná dávka nasraného důrazu, který místy jako by evokoval i drsnost death metalu. Tam ostatně směřuje i většinu času hodně hrubý vokál. Současně se ale objevuje energický rock'n'rollový vánek, který svou ladnost schovává pod hutnou krustou nabroušeného zvukového balení, což společně s nekompromisním vokálem posouvá celkový dojem do hodně agresivního výsledku. Je to pravý opak hravého a vzdušného pojetí dále zmíněných THE LUNAR EFFECT, tady se jede na doraz. Ale přestože jsem v úvodu zpochybnil retro status, nádech starých časů je u LEATHER LUNG všudypřítomný a obnažuje se například ve chvílích, kdy se v "Empty Bottle Boogie" nebo "Twisting Flowers" objeví i melodický zpěv. Ozvuky minulosti prostě skupina využívá se samozřejmou nonšalancí a servíruje je posluchači v moderním a dravém balení, takže výsledek je energické a natlakované dílo.
Magnetic Eye Records / 15. března 2024 / Další informace
Na debutu "Calm Before the Calm" (2019) mě Britové THE LUNAR EFFECT příliš nezaujali, jejich zasmušilý stoner rock se trochu utápěl v líné psychedelii a chyběl tomu nějaký náboj. Zato s příchodem desky "Sounds Of Green & Blue" už jsme mnohem dál. Zde už mi lahodí skloubení energie a náladové zasněnosti, což v kombinaci s výraznými riffy působí svěže a i dost heavy na to, že se skupina prezentuje především na základech stoner/doom rocku. Navíc se ukázalo, že hudba téhle party je i přes své čerpání převážně právě z archaického stoner rock/metalu mnohem pestřejší, než by se u podobného stylu čekalo. Na povrch totiž hodně často vyplouvají i silné melodie, nezřídka s notnou dávkou psychedelie jakoby přenášené až ze 70. let minulého století. Přesto to není žádná utahaná schýza. A to ani v baladických polohách, které skupině opravdu sluší. Vezměme třeba nádhernou "Fear Before The Fall", která nás ladně odnese hluboko proti proudu času a navozuje až pocit starých skupin období LED ZEPPELIN.
Tam, kde skupina šlape na plyn a rozjíždí trochu veselejší postupy, mi jejich přístup připomene i sílu jedné z mých nejoblíbenějších retro skupin, Islanďanů THE VINTAGE CARAVAN. Duní a hvízdá to pod kvalitním stylovým vokálem. Ale nálady se mění skladbu od skladby, a tak se dočkáme i bluesově laděné "In Grey", klavírem prosvětlené hitovky "Middle Of The End" nebo s jistou dávkou grunge nádechu prezentované "Colour My World". Již zmíněná "Fear Before The Fall" pak zavoní i silnou aurou BEATLES, jako bych tu melodii dokonce již slyšel, tak věrně to působí. Nebo, že by opravdu? Ale kde se mi nevybavuje. Je pravda, že to někdy může působit až nepatřičně a možná trochu jako parodie, ale když přihlédneme ke znatelnému nadhledu, který spolu s přesvědčivou instrumentací z hudby THE LUNAR EFFECT jednoznačně čiší, pak je to velmi příjemná a hodně zábavná hudba bez pevných hranic. Takhle nějak si představuju retro, které není jen reminiscence minulosti, ale má pěknou moderní formu.
Svart Records / 12. dubna 2024 / Další informace
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.