CELESTE, parta z Lyonu, jako by už od svých začátků nechtěla patřit do žádného vyhraněného stylového kotce. A i když se u jejich děl často objevovala nálepka černého kovu, tito Francouzi se s takto jednoduchým zabarvením rozhodně nespokojí. Jediným zcela jasným a všezahrnujícím aspektem v jejich hudbě je živelná agrese a až brutální důraz, se kterým bloudí mezi několika hudebními škatulkami. A jestliže se black metal dal například na minulém albu považovat za nosný prvek jejich hudby, při zařazování jejich šesté desky „Assassine(s)“ už je třeba za hlavní vyznění označit trochu jiné vody. Bez nějakých stylových kotrmelců nebo přerodů povýšili CELESTE dříve dolňkové sludge metalové a post-hardcore prvky na základní stavební kameny své hudby. Ponechali blackovou živelnost, pompu a ostrý vokál, ale dali tomu pěkně dusivou sludge atmosféru i ostrou post-hardcore valivost. Těžké zamračené riffy a rotující motivy se jim podařilo dotlačit do podoby, která možná až překvapivě nachází hodně styčných bodů například s veličinou CULT OF LUNA.

CELESTE byli ale vždy ve svém výrazu ostřejší, drsnější a sludge složka tak zůstává poněkud v pozadí. Stěžejní je tuhá post-hardcore dusavost odkazující ke starým ISIS a pokud sklouznou do rozvláčnější polohy, například v „Nonchalantes de beauté“, dostávají se spíše někam k funeral doom hlubinám. V určité nervnosti projevu pak evokují podobnost se starými NEUROSIS a vyhrocenou uřvaností jakýsi příbuzenský vztah k belgickým AMENRA. S těmi má jejich hudba společného nejvíce, tedy pokud se u AMENRA zaměříme na období před „De doorn“, částečně i před „Mass VI“. Těžký nekompromisní přístup a vypjatý řvoucí vokál je silný spojující aspekt.

Na druhou stranu jako by se CELESTE báli uvolnit a polevit v napětí, trvalé vyhrocení je možná až kontraproduktivní v tom, jak neutuchající důraz nedovolí posluchači vydechnout a vychutnat si následnou smršť. A přestože vzdušná mezihra „(A)“ je celkem zdařilým pokusem trochu zvolnit, stále je plná nervních vibrací. Trochu tak chybí citlivé vybalancování nálad, které vždy zvládali NEUROSIS a CULT OF LUNA, ale i zmínění AMENRA, a díky čemuž se jejich díla dostala na stylový vrchol. To se Francouzům zatím bohužel nedaří, protože jejich nekompromisní přístup zjevně nedokáže oslovit tak širokou posluchačskou obec. Přesto dokázali na „Assassine(s)“ nabídnout velmi vyzrále působící skladby plné napětí a naléhavosti, takže by jejich dílo nemělo zapadnout do šedi průměru. Tam CELESTE ostatně nepatřili nikdy.