Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Počas novembrového koncertu AMENRA vo Viedni som sa občas pozrel okolo seba na divákov. Neviem, či som v priebehu minulého roka videl na jednom koncerte spolu toľko sympatických ľudí. Spokojne privierali oči, pomaly headbangovali do rytmu, usmievali sa. Colin H. Van Eeckhout si v tej chvíli išiel vyrevať dušu z tela.
Je to jednoducho silný spirituálny zážitok. A hoci ste temných Belgičanov mohli vidieť naživo viackrát, vždy vás tá neskutočná emočná vlna psychicky úplne zmetie. Po koncerte ste zrazu úplne iným človekom. Vyznie to trúfalo a možno smiešne, ale človekom tak nejako čistejším a lepším. Ako keby tie zvukové vlny a energia hudby odplavovali stres a starosti a nepríjemné myšlienky. Aj samotní AMENRA tvrdia, že presne o toto im s ich umeleckým dielom ide.
Je samozrejme problém zachytiť tie pocity v štúdiovej podobe. Nedarí sa to ani koncertným záznamom, AMENRA jednoducho treba vidieť - ideálne v malom klube. Ak sa však niečo najviac približuje k tej ohlušujúcej sile ultimátneho zážitku s Church Of Ra (umelecké zoskupenie viacerých hudobných telies, okrem AMENRA napríklad aj OATHBREAKER, HESSIAN či THE BLACK HEART REBELLION), tak je to práve najnovšie, už šieste pokračovanie Omše od AMENRA.
Belgičania strhujúcim spôsobom prehlbujú dobre známe hudobné postupy. Ich post metal neprináša nič revolučné a aj tak pri nich NEUROSIS miestami vyznievajú ako mierumilovní punkáči. Neuveriteľné, ako sa vedia pohrať s kontrastami, ako používajú hrobové ticho, postupnú gradáciu, brutálne zvukové erupcie.
Mass VI ide v tomto všetkom najďalej. Je to po všetkých stránkach ich najpestrejšia nahrávka - v konečnom dôsledku aj vďaka využitiu flámskeho či francúzskeho jazyka popri obligátnej angličtine.
Billy Anderson a Jack Shirley - dvaja prvotriedni štúdioví majstri hluku a vďaka nim snúbenie old school a moderných prístupov pri produkcii nahrávky (zvlášť fanúšikovia vinylu si prídu na svoje), perfektný dizajn albumu (ak otvoríte booklet, prejde vás chuť na jahňacie mäso na dlhé mesiace dopredu, varoval som vás) - myslelo sa tu naozaj na každý jeden detail. Precízni Belgičania si naozaj dali záležať.
Naozaj neviem, či by bol ten zážitok z počúvania rovnaký, nebyť v úvode spomínanej koncertnej návštevy, takto môžem naozaj konštatovať jediné - v prípade Mass VI ide o jednu z najpozoruhodnejších platní posledných mesiacov. Zvuková terapia nikdy neznela lepšie a pútavejšie.
Zdaleka nesdílím takové nadšení jako Rudi a možná to je tím, že nemám na očích klapky z jejich posledního turné. AMENRA již byli, co se studiové tvorby týče, v mnohem lepší kondici. Současná deska hodně nasává vlivy KINGDOM, které si Colin H Van Eeckhout a Mathieu Vandekerckhove z AMENRA založili ještě s Timem Bryonem z BLACK HEART REBELLION. Myslím tím přesně klidné plochy s čistými vokály, které na Mass VI. mají víc prostoru, než kdykoliv jindy. Tato poloha byla ale v KINGDOM zužitkována mnohem lépe. Trochu se díky tomu vytrácí to, v čem byli AMENRA vždy nejlepší. Mechanická metalová syrovost majestátních hranatých riffů, nad kterými vám uši i duši trýznil hysterický vokál. Snaha být melodičtější se u mne nepotkává s úspěchem, protože v tomto ohledu žádné výjimečné nápady na albu nejsou. I přes to jde o jednu z nejvýraznějších desek apokalyptického post metalu roku 2017. To je jí rozhodně upřít nedá.
Neurvalá, rozbouřená, turbulentní deska od stonerové bestie, jejíž drásání je nezaměnitelné. Po šesti letech se vrací s další vlnou bolavé, valivé, špinavé a o Mattův drásavý vokál opřené hudby. Oslava riffu, oslava houževnatosti a síly unést těžké kříže.
Syrový živák z ojedinělého vystoupení Marcela Novotného letos v květnu v Brně, jenž však asi nebude mít potenciál oslovit mnoho jiných, než těch, kteří se koncertu zúčastnili. Kdyby Pípa místo toho se stejným programem objel republiku, udělal by asi lépe.
Italové GIOBIA, dnes vlastně legenda psychedelického rocku, odpálili své osmé album razantně, aby se postupně zahalili elektrizující mlhou a svou space rock psychotickou instrumentaci dovedli až k snovým imaginacím. Nutno poslouchat se zavřenýma očima.
Příjemně svěží koktejl stoner/grunge základu s progresivnějšími vlivy. Ne zrovna jednoduchý stylový mix zvládají Němci na výbornou. Je to jako boj depresivní prázdnoty s optimistickým nadhledem a občas až veselým sólovým křepčením.
Truchlivý a zdrcující manifest funerálního doom metalu. Dlouho jsem v tomto žánru neslyšel nic, natož dobrého, tak je můj úsudek možná trochu neobjektivní, ale má to všechny potřebné ingredience pro tento žánr a k tomu navíc vyvedené melodie plné bolesti.
Transcending Obscurity tentokrát žádnou extrémní obskurnost nepřinášejí. Nálož tradičního a hutného death metalu však taky potěší. Obzvláště v případě, že to patřičně šlape a hnětá. A to teda v případě této bandy z New Yorku rozhodně platí!
Je to vynikajúce. Takto ma naposledy bavili na My Life My Way v roku 2011. Krásne šťavnatá produkcia, pekne to odsýpa, pecka za peckou a na čele pelotónu hitovka Sunday Matinee - jasný kandidát na koncertnú tutovku.