Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokračování v příběhu genderově neukotveného androgyna Jamieho. Hudebně hodně splašený hybrid THE DILLINGER ESCAPE PLAN a řekněme MARS VOLTA ve chvílích, kdy se utrhli ze řetězu. Platformou pro příběh je technická mathcoreová mašina se silným emočním vkladem, který hlavně ve vokálech překračuje hranici hysterie, jež je v podobných sunbžánrech obvyklá.
Pokud jméno kapely zadáte do Google, tak se vám ve výsledcích vysype spousta obrázků „muže bez tváře“ – jedné z nejprovařenějších postav, které vytvořil génius japonské animované tvorby Hajao Mijazaki. Vedle postavy Totora jde asi o nejznámější fantaskní figuru z jeho dílny. KAONASHI z Philadelphie jsou podobně unikátní a mnohotvární v tom, jak pracují s extrémní tvrdou hudbou. Základem tu je technický metalcore, jenž je ale velmi silně prostoupen emočním nábojem, který vámi cloumá ze strany na stranu. Riffové záškuby, odkazující k těm epileptickým mathcoreovým vodám, reprezentovaným matematickými šílenci, jakými jsou CAR BOMB nebo PSYOPUS. KAONASHI jsou mnohem temperamentnější a „jižnější“.
Naprosto chápu, že jezdí tour spíše s rozervanými kapelami typu HAIL THE SUN, protože to je přesně jejich krevní skupina. V úvodu jsem zmínil THE MARS VOLTA, které mi v mnoha ohledech KAONASHI připomínají. A to nejen tím, jak drásavě působí, ale i tím, jak dokáží uchopit melodičtější pasáže a jdou v tom mnohem dál. Některé emařské výlevy, ve kterých se naléhavě deklamuje, jdou až někam k LA DISPUTE. Tady přichází prubířský kámen celé desky. A vlastně i celé kapely. Tím je Peter Rono, zpěvák kapely, jehož hysterický projev bude pro některé za hranou snesitelnosti. Nicméně právě on dodává kapele intenzitu, a hlavně pak dynamiku, jakou má jen málokterá jiná kapela. Dokáže řvát jak smyslů zbavený, teatrálně přehrávat, ale i celkem solidně melodicky zpívat. Svou frustrací v hlase dokáže devastovat. Místy je strhující v tom, jak zničeně a kysele působí. Máte pocit, že posloucháte ječící citrón po tequillové párty.
To by bylo ale jen velmi málo bez instrumentální opory. KAONASHI na jejich poslední desce excelují v tom, jak širokou žánrovou paletu dokáží přesvědčivě pokrýt. Na počátku skladby „A Recipe for a Meaningful Life“ tu máme trochu melancholickou indie náladovku, která dokáže vygradovat progovou linkou sólové kytary do neurotického závěru. Další skladba „The Underdog I: Blue Pop“ pak nastupuje se skoro djentovou strojovostí. Všechny svoje polohy KAONASHI zvládají nenuceně a přesvědčivě. V tom, jak k sobě přilepili progresivní technickou hudbu a neukotvený, až by se dalo říci i chaotický emoční kolotoč, nemají příliš konkurence.
V tom, jak k sobě přilepili progresivní technickou hudbu a neukotvený, až by se dalo říci i chaotický emoční kolotoč, nemají KAONASHI příliš konkurence.
1. T.A.Y.L.O.R.
2. Fuck Temple University
3. An Evening of Moving Pictures With Scooter Corkle
4. Market Street (Chardonnay, Diamonds, & Me)
5. Broad Street (Take Me Home)
6. The Counselor’s Office: A Present Example Of Past Procrastinations
7. Run Away Jay
8. A Recipe for a Meaningful Life
9. The Underdog I: Blue Pop
10. The Underdog II: Fight On The 40 Yard Line, What’s That In Kilometers?
11. The Underdog III: Exit Pt. IV (A Self Fulfilling Prophecy)
Diskografie
Dear Lemon House, You Ruined Me: Senior Year (2021) Why Did You Do It? (2018)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2021 Vydavatel: Equal Vision Records Stopáž: 47:40
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.