Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokračování v příběhu genderově neukotveného androgyna Jamieho. Hudebně hodně splašený hybrid THE DILLINGER ESCAPE PLAN a řekněme MARS VOLTA ve chvílích, kdy se utrhli ze řetězu. Platformou pro příběh je technická mathcoreová mašina se silným emočním vkladem, který hlavně ve vokálech překračuje hranici hysterie, jež je v podobných sunbžánrech obvyklá.
Pokud jméno kapely zadáte do Google, tak se vám ve výsledcích vysype spousta obrázků „muže bez tváře“ – jedné z nejprovařenějších postav, které vytvořil génius japonské animované tvorby Hajao Mijazaki. Vedle postavy Totora jde asi o nejznámější fantaskní figuru z jeho dílny. KAONASHI z Philadelphie jsou podobně unikátní a mnohotvární v tom, jak pracují s extrémní tvrdou hudbou. Základem tu je technický metalcore, jenž je ale velmi silně prostoupen emočním nábojem, který vámi cloumá ze strany na stranu. Riffové záškuby, odkazující k těm epileptickým mathcoreovým vodám, reprezentovaným matematickými šílenci, jakými jsou CAR BOMB nebo PSYOPUS. KAONASHI jsou mnohem temperamentnější a „jižnější“.
Naprosto chápu, že jezdí tour spíše s rozervanými kapelami typu HAIL THE SUN, protože to je přesně jejich krevní skupina. V úvodu jsem zmínil THE MARS VOLTA, které mi v mnoha ohledech KAONASHI připomínají. A to nejen tím, jak drásavě působí, ale i tím, jak dokáží uchopit melodičtější pasáže a jdou v tom mnohem dál. Některé emařské výlevy, ve kterých se naléhavě deklamuje, jdou až někam k LA DISPUTE. Tady přichází prubířský kámen celé desky. A vlastně i celé kapely. Tím je Peter Rono, zpěvák kapely, jehož hysterický projev bude pro některé za hranou snesitelnosti. Nicméně právě on dodává kapele intenzitu, a hlavně pak dynamiku, jakou má jen málokterá jiná kapela. Dokáže řvát jak smyslů zbavený, teatrálně přehrávat, ale i celkem solidně melodicky zpívat. Svou frustrací v hlase dokáže devastovat. Místy je strhující v tom, jak zničeně a kysele působí. Máte pocit, že posloucháte ječící citrón po tequillové párty.
To by bylo ale jen velmi málo bez instrumentální opory. KAONASHI na jejich poslední desce excelují v tom, jak širokou žánrovou paletu dokáží přesvědčivě pokrýt. Na počátku skladby „A Recipe for a Meaningful Life“ tu máme trochu melancholickou indie náladovku, která dokáže vygradovat progovou linkou sólové kytary do neurotického závěru. Další skladba „The Underdog I: Blue Pop“ pak nastupuje se skoro djentovou strojovostí. Všechny svoje polohy KAONASHI zvládají nenuceně a přesvědčivě. V tom, jak k sobě přilepili progresivní technickou hudbu a neukotvený, až by se dalo říci i chaotický emoční kolotoč, nemají příliš konkurence.
V tom, jak k sobě přilepili progresivní technickou hudbu a neukotvený, až by se dalo říci i chaotický emoční kolotoč, nemají KAONASHI příliš konkurence.
1. T.A.Y.L.O.R.
2. Fuck Temple University
3. An Evening of Moving Pictures With Scooter Corkle
4. Market Street (Chardonnay, Diamonds, & Me)
5. Broad Street (Take Me Home)
6. The Counselor’s Office: A Present Example Of Past Procrastinations
7. Run Away Jay
8. A Recipe for a Meaningful Life
9. The Underdog I: Blue Pop
10. The Underdog II: Fight On The 40 Yard Line, What’s That In Kilometers?
11. The Underdog III: Exit Pt. IV (A Self Fulfilling Prophecy)
Diskografie
Dear Lemon House, You Ruined Me: Senior Year (2021) Why Did You Do It? (2018)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2021 Vydavatel: Equal Vision Records Stopáž: 47:40
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.