Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak nám sice zrušili koncert, ale domácí poslechy jsou stále ještě povoleny. A tak si dnes poslouchám stále ještě aktuální desku CAR BOMB a raduji se z ní. Je to jedna z mála kapel, která přežila trend mathcore tsunami a stále si drží vysokou jakost. Po čtyřech letech se čtyřka z Long Islandu, která od svého počátku přes skoro dvaceti lety drží stejnou sestavu, přihlásila s novou řadovou deskou.
„Mordial“ vlastně v ničem nepřekvapí a přirozeně navazuje na svého předchůdce. Obecně lze říci, že je přístupnějších, melodických zpívánek je opět o něco více než na minulé desce „Meta“. V pasážích, které jsou klidnější a neřve se v nich, jsem měl velmi často pocit, jako bych se díval na DEFTONES přes rozbité sklo, které váš svět rozseká na menší, nenavazující fragmenty. CAR BOMB ale dokáží i kousnout. Nálady a přístupy k tvorbě se rychle střídají, skladby se náhle lámou od klidů ke špinavým výplachům, matematickému „džentování“ i disharmonickým skřípanicím.
Zvukově jde opět o skvost. Pod nahrávkou je stejně jako na minulé desce podepsán Joseph Duplantier z rytmické mašiny GOJIRA jako creativní konzultant. Dvorní zvukový inženýr GOJIRY Johann Meyer pak dohlížel na nahrávání samotné. I přesto se mi zdá, že ten pochoďácký groove na minulé desce, jež vznikala pod podobným dozorem, byl mnohem citelnější a CAR BOMB se od něho trochu odchýlili. Deska je také o něco roztříštěnější. Jakoby si kapela před skládáním řekla, že za každou dlouhodobou rovnost v rytmu se bude popravovat. To samé lze velmi často říci o hamornických postupech, které působí tak, že na každý riff někdo aplikoval melodický deformátor.
Jestliže předchůdce působil hodně mechanicky, aktuální deska je v mnoha ohledech pokřivená. Její obal vlastně skvěle prezentuje, co najdete uvnitř. V dnešní době generických nahrávek umírajícího djentu je parádní slyšet nahrávku, která má kořeny hluboko ve „staroškolské“ metalové matematice, ale nerezignuje na neustálé objevování nových tvarů. CAR BOMB to opět dokázali. Z mého prvního živého setkání na letošním Brutal Assaultu jsem sice s hubou dokořán neodcházel, ale studiový materiál, který předložili na své poslední desce, je opět zcela přesvědčivý.
Další z řady zástupců NWOTHM, tentokrát přímo z anglické kolébky. Pokud čekáte nějaké převratnosti, nic pro vás, pokud vám stačí solidní riffový nápor, sem tam nějaká ta zajímavá kudrlinka a ženský vokál jak dynamit, určitě si pár koleček s chutí dáte.
Zvláštní, hodně soundtrackové Wilsonovo album, kde se střídají z mého pohledu výborné okamžiky s posluchačsky nevlídnými experimenty. Zajímavá deska plná působivých momentů, jen jako celek příliš nedrží pohromadě.
Roční období a počasí této hudbě přeje. Chladná rána, mlžná krajina a silnice lemované žlutými stromy, posluchač nakonec rád odpustí, že hudební pouť této kapely se ubírá již dávno prochozenou smuteční stezkou.
Na rozdíl od redakčních kolegů jsem spokojen nadmíru. Líšeňský volný radikál totiž vytrvale servíruje nadprůměrně kvalitní a především zábavnou tvorbu, jejíž lyrická ekvilibristika nepřestává udivovat ani po dekádách. Žádná nuda, a nejen v Brně!
Salzburská mlátička už nemá tak ostré zuby, jako v dobách legendárního splitka s českými FLESHLESS v roce 1996, zato ale načichla strojově metronomickým šílenstvím á la FEAR FACTORY, takže tohle album se dá bez uzardění opakovaně a úspěšně poslouchat.
Atypický soundtrack k rurálnímu hororu ze 70. let. Deska zajímavě kloubící nevzrušivý poklid a silné podprahové napětí. Nic pro fanoušky Wilsona-hitmakera, ale vtáhlo mě to okamžitě a opakovaně. Což se mi u mistra nestalo od "Hand. Cannot. Erase".