BOTCH přišli, vybetonovali základy nového žánru a nechali na jiných, aby na něm postavili chrám. Svá nejproduktivnější léta členové kapely strávili v jiných projektech. A teď se vrací. Zdali napořád nebo jen na otočku je mi tak trochu záhadou. Jak říká Ivan, BOTCH jsou mistři v mlžení. Jejich koncert před necelým rokem v Kolíně nad Rýnem byl zážitkem, za kterým se vyplatilo trmácet přes celé Německo.

Pro lidi, co jsou teď trochu zmatení, o čem že to mluvím, dám nějaká fakta. BOTCH jsou americká hardcoreová kapela, založená v roce 1993 ve městě Tacoma ve státě Washington, která stala u základů nového subžánru. Jejich hudba technicky často překračovala hranice hardcore, byla náročnější a sofistikovanější, než cokoliv kolem. S netradičními strukturami se pojila i extrémní intenzita. V mých očích položila základy, na kterých později vyrostla velká jména chaotického hardcore a mathcore.

V roce 1998 vyšlo album "American Nervoso", které spolu s "When Forever Comes Crashin“ od CONVERGE ovlivnilo celou scénu. Ta začala otáčet kormidlo hardcoreové hudby výrazně jiným směrem. Jsem přesvědčen, že bez BOTCH by tu nebyli THE DILLINGER ESCAPE PLAN, kteří jejich postupy začali leštit k dokonalosti. Společné turné těchto dvou kapel v roce 2000 mnozí označují jako jeden z nejlepších zážitků.

Jako jedni z prvních v rámci extrémního hardcore a metalu prozkoumávali labyrint vytvořený ze špinavých kytar a matematických rytmických postupů. Jejich hudba byla plná nečekaných změn a disonantních kytarových riffů. Kvarteto se rozpadlo v roce 2002, ale jejich odkaz a vliv na scénu zůstávají silné. Členové kapely po rozpadu pokračovali v hudební aktivitě v různých jiných projektech a kapelách. BOTCH se ale posmrtně stali kultem. Pro svoji intenzitu, originální přístup k tvorbě a schopnost posunout hudební hranice dále, než bylo v době jejich působení obvyklé. A také pro intenzitu a výjimečnou energii svých živých koncertů.

Přes svou krátkou existenci odehráli mnoho památných vystoupení, jež posunuly hranice žánru a inspirovaly mnoho lidí, kteří následovali po nich. Jejich rané koncerty jsou dodnes připomínány jako klíčové momenty, co ovlivnily nejen jejich kariéru, ale i celý v té době se rodící subžánr.

Jejich druhé album "We Are The Romans" je považováno za milník v žánru mathcore a představuje značný posun oproti debutu "American Nervoso". Ta deska ukazuje, jak se kapela za těch pár měsíců vyvinula nejen po technické stránce, ale i v hudebním směřování a konceptuálním zaměření.

"We Are The Romans" představuje ještě více propracované kompozice, je složitější, techničtější, dynamičtější i emotivnější. Současně si zachovává syrovost a živočišnost. Hudebníci tu zdokonalili svou schopnost vyvolat silné emoce skrze komplexní, ale přístupné aranže. Každá skladba nabízí unikátní hudební cestu, která drží posluchače v napětí od začátku do konce. Zatímco "American Nervoso" položilo základy jejich hudebního stylu, "We Are The Romans" je už sebejistou explozí, která ukazuje kapelu na vrcholu kreativity. Texty na albu jsou introspektivní a reflektují na téma člověka a jeho místa ve společnosti, což přidává další vrstvu k už tak komplexní hudbě. Produkce alba je rovněž krokem vpřed, s čistším a ostřejším zvukem, který umožňuje každému nástroji, aby vynikl bez ztráty celkové syrové energie.

"We Are The Romans" je dokladem toho, že BOTCH nejenže posunuli hranice svého zvuku, ale také hranice toho, co může být v rámci hardcore a metalu považováno za možné. Je to album, které zůstává vlivné a respektované mezi hudebníky a posluchači i mnoho let po svém vydání, a stále slouží jako inspirace pro kapely, které hledají inovaci v rámci tvrdé hudby.